Na pravé poludnie

Co si budeme povídat, jakákoliv "Leonovka" strčí tento western do kapsy, ale… Z tohohle filmu na mě sálala taková zvláštní atmosféra. Navíc, díky krátké stopáži, se nestihnete nudit a titulní píseň vám bude znít v hlavě ještě dost dlouho po skončení filmu. Jako bonus jsem (konečně) viděl Lloyda Bridgese někde jinde než v parodii. Tenhle film není dokonalý, ale, jak už jsem napsal na začátku, má takovou zvláštní atmosféru, kterou musím ocenit. 80 %. (09.04.2011)

Spousta klasických westernů už dávno právem upadla v zapomnění, Zinnemannův snímek se ale dá označit za klasiku, která zaslouženě patří do zlatého fondu světové kinematografie. Western tady překračuje své žánrové mantinely a posouvá se spíš do roviny psychologického dramatu. Je studií lidských povah, strachu, odvahy a odpovědnosti. Nebezpečný zločinec je propuštěn z vězení, jeho kumpáni se radují a očekávají příchod starých pořádků, vlády násilí a zastrašování. "Slušní" občané se bojí a někteří uvažují o odchodu. Jen jediný obyvatel městečka je připraven se bránit a snaží se u ostatních probudit kolektivní duch odporu. Ve filmu si užijete mnohem víc dialogů než panoramatických záběrů divočiny nebo krvavých přestřelek. Někteří westernoví fanoušci mají s tímhle kouskem problém právě pro absenci obvyklých žánrových klišé, já ho ale považuju za pozoruhodnou ukázku filmového kumštu. V pravé poledne je zajímavé tím, že se odehrává v reálném čase, při pohledu na pohybující se ručičky na hodinách se stupňuje napětí a vše prostupuje vědomí nevyhnutelnosti. Režie je zajímavá i jinak. Zinnemann si přál, aby film vypadal na první pohled jako klasický filmový žurnál se zrnitým obrazem a horším osvětlením. Opět se najdou tací, kterým to kazí jejich představy o filmové podívané, ale já neváhám nadělit 85 % celkového dojmu s tím, že nejsem fanouškem westernu, jinak bych mu přihodil ještě pátou hvězdičku. (17.07.2017)

Dokonalý psychologický western, pripomínajúci Mannove westerny, ide ako keby proti pravidlám žánru. Na začiatku jeden statočný šerif, ktorý sa spolieha na „statočných“ spoluobčanov, na konci osamelý šerif, ktorý sa nemôže spoľahnúť na žiadneho „zbabelého“ spoluobčana. Obligátna záverečná prestrelka nesmie chýbať. Film mi evokoval Kurosawove samurajské opusy, ktorý mohol na oplátku Siedmych statočných natočiť jeho remake. Jeden z najlepších westernov vôbec a jeho záverečný záber jeden z najsilnejších v žánri. (18.05.2012)

Sice do značné míry souhlasím s Howardem Hawksem, že chlap by neměl pobíhat po městě a shánět pomoc, ale naopak pomoc odmítat a netahat do nebezpečí i další (jak ostatně dokázal později v geniálním Riu Bravu), jenže ten film svou strukturou, napsanými postavami i ústředním hereckým výkonem tak propracovaný, že prostě nelze jinak. (30.05.2002)

Lepší 'western' asi nikdy neuvidím. Zinnemann bezchybně buduje napětí, vykresluje charaktery a sleduje zoufalost a vynucené hrdinství šerifa Kanea (v jehož odevzdanosti osudu vidím prototyp hrdinů novodobých asijských heroických eposů - nejen). Naprosté pochopení motivací jednotlivých postav v kobinaci se skvělými herci vynáší High Noon vysoko nad konkurenci, ačkoliv zápletka je naprosto triviální (jako u každého geniálního snímku). Film graduje úměrně tomu jak se ručička pendlovek blíží k poledni, obyvatele městečka začíná tížit svědomí a houkání přibližujícího vlaku se line prázdnými ulicemi. Atmosfera k nezaplacení - Zinnemann se posouvá do středu mého hledáčku. (11.04.2010)