Šakal

Mam rád tyhle filmy, který jsou v podstatě dost minimalistický a je to hlavně o přesnym naplánování akce, padělání dokladů, atd... To jsou prostě filmy podle mýho gusta. I když má film skoro 2,5 hod, tak jsem se nenudil ani na okamžik. Skoro jsem uvažoval o maximálnim hodnocení, ale nemůžu odpustit několik do očí bijících nesmyslů a anachronismů, který mě ve filmu "rušily". 80% (19.04.2011)

Fred Zinnemann postupuje při režírování stejně jako Šakal při pokusu o atentát - tedy pragmaticky, nemilosrdně a bez zbytečných řečí či emocionálních výlevů. Podobně jako v knize se jedná o téměř dokumentární záznam atentátu, u kterého klidně uvěříme, že se mohl stát. Edward Fox má navíc charismatu na rozdávání, takže mu skoro až přejete úspěch. Závěrečná desetiminutovka navíc neuvěřitelně graduje, takže i když víte, jak to celé dopadne, nejspíš budete napětím zadržovat dech až do konce. (08.09.2011)

Takovéhle film už dnes nikdo nenatočí. Tempo je možná již dnes pomalejší, akce je pomálu, ale to rozhodně není výtka. Protože o to více stopáže je možné věnovat postavě, která si pozornost zaslouží - Šakalovi. Díky jeho činům a akcím v průběhu filmu divák může proniknout do jeho chladnokrevného mozku. Není zde kladen důraz na pátrací prostředky, jelikož většinu práce vyšetřovatelů stejně tvoří hrabání v papírech, ale na psychologii. Možná by se dalo řící, že Day of the Jackal je tím lepší, čím starší je. Dnešní přetechnizované thrillery totiž často neumožňují takovou úroveň napětí. (17.08.2010)

„Ale ak toto nebol Šakal, potom kto ním bol?“ Šakal je legendárny (anti)hrdina, na ktorého si svet filmu občas spomenie (značne nešťastná verzia s Bruceom Willisom alebo lacnejšia, ale paradoxne zaujímavejšia Honba na šakala s Aidanom Quinnom, oba filmy vznikli v jednom roku a to v roku 1997). Na samom začiatku tejto voľnej série stál o 24 rokov starší Deň Šakala - strhujúci, takmer akoby dokumentárnou formou nakrútený (desiatky rokov pred bourneovskou trilógiou, ktorá tento štýl preslávila) špionážny triler Freda Zinnemanna podľa románu Fredericka Forsythea s Edwardom Foxxom v titulnej (zápornej) úlohe. Foxx je chladnokrvný a pohotový profesionál. Sledovanie toho, ako sa blíži k svojej obeti (francúzskemu prezidentovi Charlesovi de Gaulleovi), je miestami až fascinujúce. A tak trocha desivé, ale to myslím ako plus. O kladné postavy tu príliš nejde, takže rozprávanie nie je rušené zbytočnými postavami, aké v roku 1997 hrali Richard Gere a Sydney Poitier. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/spionaz/497-den-sakala-8o- (21.06.2008)

Frederick Forsyth je modlou v oblasti špionážních románů, a Den Pro Šakala (trochu nepochopitelný český název knihy, originál skutečně je Day Of The Jackal neboli Den Šakala) je podle mě jeho nejlepším dílem. Mistrovské vykreslení psychiky Šakala, muže bez identity a možná i bez emocí. Edward Fox zde ztvárnil svoji životní roli, byl a dodnes je nezapomenutelný, stejně jako Šakalova unikátní zbraň. Ale bylo by chybou nezmínit se o Šakalově pronásledovateli Claudeu Lebelovi alias Michaelu Lonsdaleovi, který se své "vedlejší role" chopil neméně skvěle. Šakal je thrillerem vpravdě nestárnoucím a ode mě nikdy nedostane míň než 90%. (24.01.2003)