Šakal

Dnes stále rovnako komplexný, inteligentne vystavaný a pôsobivý thriller, ktorý inšpiroval vznik mnohých špionážnych, konšpiračných a politických klasík, produkovaných v nasledujúcich rokoch. Film do detailu sleduje prípravy na vraždu, sieť polície, tajných služieb, spravodajcov a informátorov členov OAS pripravujúcich atentát na de Gaulla. Edward Fox a Michael Lonsdale sú v hlavných úlohách vynikajúci, a ja nemám takmer čo vytknúť. Len kvôli spôsobu, akým sa kedysi točili takéto snímky, nemôžem dať 5*, ja si proste na tieto "napínavé filmy bez napätia" (i keď v prípade Šakala to nie je úplne pravda) neviem zvyknúť. 85% (15.02.2014)

Pomalý film točený skoro až jako dokument. Milovnící současného módního trendu digitalních kamer a realičnosti by zajásali. Ovšem mně Šakal chvílemi spíš uspával a nudil. Gradace žádná. Dramatická hudba, výrazné herecké výkony. Nic z toho. Opravdu skoro dokument. Leč perfektně udělaný a působivý, ikdyž rozvleklý. Doporučuji těm co se jim líbil nový Fincherův Zodiac. (13.09.2007)

Viděl jsem remake a tudíž o něm musím prohlásit, že to není plnohodnotný remake, v mnoha věcech je totiž jiný. Šakala jako postavu mám raději s Brucem Willisem, zbytek filmu raději tento točený Fredem Zinnemannem, i když mě svojí režií zrovna také moc nenadchl. Film je dlouhý dvě a půl hodiny, tempo vyprávění je sice pomalejší ale nevadilo mi to, nemůžu totiž říct že bych se nudil. Takže celkem spokojenost. (30.08.2009)

Preciznější sniperský thriller než je Den Šakala nenajdete. S maximální snahou o realitu a s téměř dokumentárním feelingem mapuje více než dvouhodinovou strastiplnou cestu charismatického zabijáka, který si říká Šakal, za jeho cílem - atentátem na prezidenta De Gaula. Fred Zinnemann věděl jak vytvořit stupňující se napětí, téměř každý okamžik filmu jako by dával tušit, že se za chvilku něco stane. O Edwardu Foxovi ve své životní roli se jinak než v superlativech mluvit nedá. On jediný tím Šakalem prostě je. A ač je to chladnokrevný zabiják, nelze mu nedržet palce. Když mě někdo zastaví s otázkou, jaký film z drsné školy 70. let bych mu mohl doporučit, mohu vyjmenovat velké množství titulů. A pokud by chtěl jeden úplně nejvíc doporučit, byl by to Den Šakala. 100%. (09.05.2009)

I v tomto případě jsme konfrontováni s nepochopitelným jevem, jímž je absence tohoto pozoruhodného filmu lehkého žánru na DVD nosičích. Precíznost a důkladnost, věnované vykreslení prostředí a postižení psychologie obou soupeřů, zpravodajce-teroristy i jeho policejního protihráče, sympaticky udivuje svou chladnou, jakoby nezúčastněnou optikou. Hledáme-li zdroje současné tváře dnešní kinematografie hraného filmu, v tomto případě jsme konfrontováni se zvlášť zdařilým příkladem. Upozornil bych v této souvislosti ještě na jeden důležitý prvek v kompozici filmu: na jeho vazbu k realitě (pokud mě paměť neklame, je Šakal objednán zbytky OAS, teroristické organizace někdejších francouzských vojáků a usedlíků v Alžírsku). Přesvědčivosti filmu toto propojení reality a funkce jen prospívá. Dokonce natolik, že již dnes je možno předpovědět přetrvávající klasičnost ŠAKALA, monumentálního díla nejen svého filmového subžánru, ale navíc i neformální oslavy dnes stejně klasického filmového řemesla, jež se v době počítačů a jejich stále preciznějších animací rovněž stává dědictvím zacházejícího minulého století. (21.03.2008)