Horrors of the Black Museum

Spíše kriminální drama s dobovými hororovými prvky má sice solidní herecké obsazení, M. Gough je ve své slizké roli výborný, ale chybí mu atmosféra a tajemno, které by Londýn rozhodně dokázal nabídnout. Úvodní scéna s dalekohledem je skvělá, jenže dál už se příběh táhne a ztroskotává na nekonečné užvaněnosti. O nějakém gore nemůže být samozřejmě téměř řeč, ve své době byl ale film i tak dost odvážný. Asi nejpůsobivější, byť bez klíčového záběru, je gilotina. A zatímco chlapeček během výslechu v domě viděl důležitou postavu, policista, podpořen matkou kluka, mu neuvěří, což stojí další životy. Muzeum voskových figurín ne, anžto mrtvoly jsou ponechávány na místech vraždy, Dr. Jekyll  a pan Hyde jsou zmíněny přímo Bancroftem, kdyby divák náhodou nevěděl. Snímek, na němž hodně zahlodal zub času. (04.12.2022)

Horrors of the Black Museum je prvou časťou priekopníckej hororovej série od firmy Anglo Amalgameted (taká odroda Hammer Films), nazývanej aj "trilógia sadizmu", do ktorej ešte patria filmy Circus of Horrors a známejší The Peeping Tom. Tieto filmy v čase svojho vzniku ponúkali divákom vskutku doposiaľ až tabuizované scény sadizmu, násila a gore. V traileri na seba lákajú obrovskými nápismi X-Rated a slovami "Vo filme sú obsiahnuté scény, ktoré sme vám v tomto traileri kvôli cenzúre nemohli ukázať." Záber na ženu, ktorá má v krku umelo zapichnutý nôž, vyvolával v šesdesiatych rokoch obrovské pobúrenia, dnes však vykúzli maximálne úsmev na tvári. A čo viac, takýchto scén je tu len pramálo, väčšinu času je film zabitý ukrutne dlhými a nudnými dialógmi. Okrem niekoľkých zábavných scén so smrtiacimi paprskami, je to veľké sklamanie. PS: Ako taký malý bonus bola pred filmom premietaná krátka, 10 minútova úvodná sekvencia s názvom Hypno-Vision, v ktorej nám autentický hypnotizér Emile vysvetluje princípy hypnózy a dokonca sa nás - divákov - pokúsi skrz plátno zhypnotizovať!! Neskutočne zábavný úvod, ktorý som hltal s otvorenými ústami! (11.12.2004)

Criminal Mastermind a jeho krpatý Quasimodo terorizujú okolie v snímku, ktorý našťastie trvá zhruba hodinku štvrť, pretože mať to čo i len o 5 minút viac, ide to do hnoja. Ako ostatný komentujúci píšu, je to vlastne jedna veľká nuda, ktorá baví niečim iným, čím pôvodne mala, ale chválim peknú širokoúhlu kameru, ktorá nieje vôbec averzná voči obstojným záberom. (05.02.2018)

Zajímavá variace na Jekylla a Hydea (přímo ve filmu zmiňované) a Muzeum voskových figurín. Byl to nový styl, který se začal do filmu prosazovat, co je na filmu nejzajímavější (a po pravdě, asi to jediné zajímavé) - otevřeně zobrazené vraždy jsou velmi zajímavé a poskytují osvěžující vzrušení do jinak cudných hororů této éry. Nůž zapíchnutý do ženského hrudníku, vražedný dalekohled, gilotina v posteli, chlapík zabitý a následně rozpuštěný (a zřejmě i vypuštěný). Bohužel snímek stále naráží na dobové filmové potíže - dlouhá a zbytečná ukecanost, naivita (zřetelná zejména v závěru), v dlouhých pasážích, kde se nic moc neděje, je to celkem nuda. Ale zajímavý nápad spojit surové vraždy s hudebním podkresem tehdy populární hudby je vynikající: to jsou ty radosti, které dělají obyčejný film zábavnějším. (07.07.2014)

Nie horor, ale krimi-triler s temnejšou atmosférou, v ktorom je páchateľ až príliš skoro rozpoznazeľný. Film spadá ešte do doby, kedy ženy vrieskali aj pri bežnej vražde či náznaku krvi a všetko sa dopodrobna vysvetľuje, obsahuje tiež dosť alogizmov - hlavne v závere, keď chlapík kričí pred všetkými na políciu, aby už konečne "vraha" odbachli. Nieže by sa jednalo o nudu, to nie, patričná stopáž a atmosféra to ani veľmi nedovolia, ale dnes pôsobí tento triler svojím spracovaním už dosť zastaralo. (12.03.2021)