Gimme Shelter

Zajímavý dokument o legendárním open air koncertu Stonů na závodišti v Altamontu, který nedopadl ani podle představ kapely, ani podle představ květinového publika. Jak to asi může dopadnout, když se o bezpečnost před třistatisícovým davem sjetých a ožralých hipíků stará hrstka organizátorů a motorkářský gang Hell´s Angels?! Vzhledem k tomu, že už jsem se párkrát podílel na pořádání podobných festivalů (samozřejmě ne takových monster koncertů, pouze tak pro patnáct tisíc diváků), tak se mi ty „opatření“ zdály vyloženě směšné (v podstatě tam žádné nebyly - fanoušci paří s hudebníky přímo na podiu, lezou po konstrukcích a není nikdo, kdo by jim v tom mohl zabránit). Film je rozdělen do dvou pomyslných částí. V té první jsou na programu přípravy, domlouvání prostorů, přesuny a celkové zajištění akce protkané songy Stonů a film graduje ve druhé polovině, kde jsou záběry ze samotného koncertu s řadou zajímavých hostů jako Tina Turner nebo Jefferson Airplane a řadou zajímavých událostí, které se během koncertu přihodily. (23.03.2012)

Hudbu Rolling Stones mám rád, ale masové koncerty sú niečím, na čo by ma nikto nedostal ani zadarmo. Ovládať dav, osobitne dav nafetovaných a opitých, to chce solídne bezpečnostné opatrenia a nie gang motorkárov. Dôvody prečo ma film nezaujal sú dva: prvým je úvodná polovica filmu, ktorej som kvôli mizernému ovládaniu angličtiny nerozumel a predpokladám, že ani v prípade porozumenia by ma tie nekonečné dohadovania nebavili. Druhá by ma mohla zaujať ako podklad pre sociologickú štúdiu rozvoja davovej psychózy. Ale to nemá s mojim očakávaním, ani s hudbou veľa spoločného. Takže suma sumárum je dobré, že dokumentárne filmy nehodnotím, lebo by sa moje hodnotenie opäť vynímalo v tom mori hviezdičiek. (18.04.2023)

Když se díváte na finále filmu, který má jednoznačnou dějovou strukturu, která je uvedena v dramatickém oblouku, tak budete jen sledovat každý výraz tváře Micka Jaggera, stejně jako se budete dívat na to, co vlastně uvidíte okem kamery na záznamu z koncertu. Je to jen obrázek, ale když víte, že je to skutečnost, je to hned o hodně děsivější. (30.07.2015)

Každej, kdo byl alespoň na jedný oper air akci se, při sledování, musel bavit na účet pořadatelů. Jejich naivita byla totiž nebetyčná. Koncert, kde je 300 000 lidí a maj přístup rovnou ke stagei a klidně si vylezou i na ní a trsaj. Fakt jsem se smál, když probíhal ten úvodní koncert a lidi se tam strkali s Hells Angels přímo na pódiu mezi hrající kapelou!!! Nebo ten maník, co vylez na obří lešení a tančil si tam a všem to bylo jedno. Totálně nezvládnutá organizace. Fakt mohli bejt rádi, že tam umřel jen jeden člověk. Každopádně hudba super. Stouni naživo jsou krutý. Jejich zvuk byl až punkově neučesanej a ty jejich bluesový vložky byly parádní a dost se mi líbila i ta malá část s vystoupením Tiny Turner :) už jsem jen čekal, kdy se na tom pódiu udělá. (13.01.2011)

(1001) Už Woodstock dost dobře ukazoval, proč s hipíky a takovými monstrózními akcemi nemůžu soucítit, tohle je jenom takový doslovnější epilog. A je samozřejmě velmi smutné, že to odnese hudba, která je bezbranná vůči lidské hlouposti sjednocené takhle velkým davem. --- A mám potřebu po šesti letech napsat doslov: Kdo by to byl čekal, že jedním z nejdepresivnějších filmů, co jsem kdy viděla, se stane dokument o koncertě rockové kapely. Kdykoliv teď slyším Under My Thumb, tak mám okamžitě dojem, že zítra musí skončit svět. (26.08.2010)