Pohádka o Honzíkovi a Mařence

Čarodějův učeň je podle mého názoru o třídu výš. Pohádka o Honzíkovi a Mařence není tak hororová a temná, atmosféra je melancholická, místy i humorná ("pád" Jana Lucemburského, rytířský turnaj). Co se určutě povedlo je proměna Honzíka, hudba Karla Svobody, píseň Heleny Vondráčkové a skřítek Rarach, který je jednoznačně nejlepší postavou této pohádky. Zklamán jsem byl zejména jednoduchostí děje a nízkou mírou zábavnosti snímku. Tři a půl hvězdy, ale na čtyři to zatím není, možná po druhé projekci. (06.07.2012)

Dojemné,poučné,veselé i strašidelné....Prostě tak jak to Karel Zeman ve filmu a Karel Svoboda v hudbě uměli.Ano bohužel už u obou mluvíme pouze v minulém čase....Stejně si ,ale někdy říkám že některé věci či lidé neumírají....Prostě NEMOHOU !!!!Tak ještě jednou díky všem tvůrcům těchto filmů za zážitky přetrvávající v našich srdcích léta.Díky.... :) (19.02.2013)

Přiznám se, že nemám rád všechny ty mnohokrát použité motivy ze stále stejné kolekce stále stejně vyžilých klasických pohádek dopředu známých a k uzoufání předvídatelných a nemám ani v lásce všechny ty hloupé Honzy, co sotva z pece slezou, hned jim spadne do klína celé království i s princeznou. Karel Zeman se i přes vysoký věk ukázal jako inovátor a jeho pohádka má originální scénář, kde musí hrdina projít strastiplnou cestou vlastního zrání a na konci ho nečeká bohatství, jen záchrana holého života. Film je po dobrodružně exotickém výletu po cestách námořníka Sindibáda a temně baladickém Krabatovi, který se blíží německému pojetí příběhu ve stylu bratří Grimmů, návratem k české poetice a do lůna českého království, kde se příběh statečného Honzíka za časů Karla IV. odehrává. Výtvarně vyšperkovaná záležitost se zajímavým hudebním doprovodem od Karla Svobody. Celkový dojem: 95 %. (16.02.2013)

Čekal jsem pohádku, jak Jeníček s Mařenkou jdou na maliny do lesa, ale bylo to o úplně něčem jiným. Už jsem myslel, že Mařenka tam ani hrát nebude, protože se tam objevila snad až v polovině. No jo, Zeman musí mít dycky něco extra. Ale hraný filmy kombinovaný s aminací se mi od něho líbí víc. Už jenom proto, že to nejsou pohádky, ale Verneovky. V jeho pohádkách mají všechny postavičky vždy takové toporné pohyby, ale jinak nic proti... Teda kromě toho, že ten děj skáče hrozně rychle odněkud někam, nevyvolává ve mě emoce (postavičky je snad ani taky nemají a často nemají taky rozum)... Přesto se tam ale najde plno skvělejch nápadů a humoru (chch, třeba polonahej rytíř). (20.11.2008)

Originální trochu fantasy variace na klasické české pohádky, tvářící se jako zapomenutý příběh z „předpohádkové“ doby, takový malý domácí Silmarillion (děti mávající ze země v závěrečné scéně jsem si vždycky automaticky ztotožňoval s „opravdovým“ Jeníčkem a Mařenkou, které patálie s perníkovou chaloupkou teprve čeká). Možná i lehce nahodnocuju, ale to je tím, že se mi Zeman se svou labutí písní strefil přesně na rozhraní mezi dětství a dospívání, kdy ve mně silně zarezonoval boj různých stránek osobnosti hlavního hrdiny v podobě tří skřítků, jeho temná proměna, Mařenčin původ ve světě mimo tento svět i Svobodovy melodie (právě jen ty melodie – rutinní synťáková instrumentace a aseptický hlas Helenky V. mi připadaly nepatřičné i tenkrát na prahu osmdesátek v čerstvě postaveném malenovském kině Květen, co už je dnes zase zavřené). (01.07.2015)