Přehlídka národů

Znamenitý film mapující atletické soutěže berlínské olympiády, ze kterého se má redakce sportu ČT ještě co učit. Už jen stylizovaný úvod s nahými antickými atlety a tanečnicemi (včetně režisérky osobně) a cesta olympijské pochodně z Akropole do Belína je skvěle podaná. A i samotné závody překvapí množstvím kamer, detailními záběry, dramatickým střihem a hezkými nápady (kamera např. často místo atleta samotného zabírá jeho stín). Jednou provždy tak máme zachyceny výkony sprintera Owense, maratónce Sona, tyčkaře Meadowse, výškařky Csakové a dalších borců (btw..tehdejší skokani do výšky a o tyči dopadali hezky natvrdo do písku, ne jako ti dnešní rozmazlenci na měkkou matraci) ___________Ještě jedna zajímavost: Jeden z fanoušků, roztomilý malý človíček s knírkem, byl v záběru častěji než jiní. Mezi ostaními fanoušky byl jistě velmi oblíben, protože ho neustále zdravili zdviženou pravicí. Na IMDB jsem vyhledal, že se jmenuje Himself, a hrál ho talentovaný německý herec A. Hilter. Byl to jistě velký vlastenec, protože vždy když říšský sportovec získal zlato, tak se usmíval a zářil štěstím jako sluníčko. Výraz na Himselfově tváři, když běh na 100m a skok daleký vyhrál šikovný, opálený Američan Jesse Owens, se do konečného sestřihu bohužel nedostal. (20.04.2006)

Propaganda jako prase, to by asi tak bylo v kostce. Více: mystické záběry Akropole a cesty pochodně do Berlína, antické sochy a záběry na správná vysportovaná Germánská těla. Tento úvod zakončuje záběr na vybrané defilující ostudné státy se zvednutou pravicí (takhle vysoko skáče náš pes i u nás ve Francii). Potom jsou na řadě samotné disciplíny a sportovci. To, že je na snímcích černý Owen nebo Polská oštěpařka je jasné, vždyť vyhráli a s touto skutečností se nedalo nic dělat (a pak ani jedna země zatím Hitlerovi nevadila, brousil si zuby na nás). Ovšem nedá se popřít , že dokument je na vysoké profesionální úrovni a určitě stojí za zhlédnutí. (03.12.2013)

Ať je v tom propagandy, kolik chce, první "Olympia" je prostě nádhernou ukázkou toho, jak zajímavě natočit sportovní dokument, jak předvést sportovce jako skutečné hrdiny a jak skvěle pracovat s kamerou a jednotlivými záběry. Už tehdy Riefenstahl ukazovala, jak je možné efektně využívat zpomalené záběry. Film mě doslova vrátil o osmdesát let zpět a já jsem fandil jednotlivým sportovcům, aby dokázali překonat ostatní a sebe samé. (21.08.2014)

Leni Riefenstahl nebyla jen tak nějaká režisérka hloupých propagaček, ale uměla opravdu výborně točit. To potvrdila již dříve ve filmech, které měly zpropagovat Adolfa Hitlera. Teď se však pustila do sportu, olympijských her, které se konaly v roce 1936 v Mnichově. Kdo by myslel, že se film bude věnovat Hitlerovi, byl by na omylu. Po úvodní předehře, ve které tančí nahé mladé dívky včetně Leni Riefenstahl vidíme nastupovat jednotlivé národy. Některé zdraví vůdce vztyčenou pravicí, jiní ne. Pak Leni představuje jednotlivé sportovní disiplíny. Sem tam sice vidíme natěšeného Hitlera, fandícího Göringa či nesympatického Goebbelse, ale je to opravdu sportovní dokument. A mistrovsky natočený. Ty pohyby kamery, báječné střihy, radost pohledět. K plusu Riefenstahlové musím přiznat, že se opravdu zaměřila na sport, a k žádné větší skryté či otevřené propagandě nedojde. Nezamlčuje ani úspěchy sportovců ze zemí ne právě přátelských. Klasickým příkladem je černý Američan Owens. (09.05.2009)

Na začiatku bola Olympia. Odvtedy vyzerajú kompilačné dokumenty z veľkých športových akcií približne podobne. Dobový komentár, snaha o zachytenie atmosféry na štadióne, priblíženie napätia pretekov, ktoré už prebehli. Detaily, masové scény vo veľkých celkoch (pohľady na celý štadión), spomalené zábery. Mne to z ideologického hľadiska až tak patrioticky nevadilo, rovnako by takýto dokument natočili ako Rusi, tak Američania a mnohokrát vidíme ako víťazov práve Američanov. Z toho športového hľadiska je nesmierne zaujímavé porovnávať vtedajšie štýly, časy a metre s tými dnešnými, zábavné je aj sledovať, ako ťažké to mali atléti, keď museli dopadať namiesto na žinienku do piesku. No a sledovať Jesseho Owensa je kapitola sama o sebe. Lenže rovnako ako pri Triumfe vôle musím konštatovať, že stopáž je trochu prepálená a film tak pôsobí vďaka striedaniu istých typov záberov mierne monotónne. Navzdory tomu, aké geniálne tieto zábery boli a sú dodnes. Highlight: Skoky o žrdi za tmy. (01.10.2014)