Na kometě

V poslední své velké filmové adaptaci fikčních světů Julese Vernea se český režijní génius Karel Zeman nechal volně inspirovat románem Na kometě, který nadto obohatil o výraznou romantickou dějovou linku a opět postavil na (své stěžejní) myšlence čirého pacifismu a protiválečného vyznění. Vznikl tak zajímavý slepenec naivně fantastického filmu, páně režisérovy někdejší filmové Cesty do pravěku a v jedné chvíli dokonce snad jakési československé nápodoby Godzilly, která tentokráte nepřišla z hlubin oceánu, ale přiletěla na kometě z hlubin vesmíru (její originální způsob zahnání dobře postihuje poetiku Zemanových snímků). Film byl výtvarně opět vystavěn na dobových rytinách k Verneovým románům a jeho právě výtvarné zpracování a atmosféra jsou nejhodnotnějšími devízami celého díla. Samozřejmostí je také skvělé herecké obsazení, v němž zaujme především nádherná Magda Vášáryová. Na kometě je důstojné rozloučení velkého režiséra s velkým spisovatelem... (31.12.2011)

Klasická zemanovština, jak ji cítím: pohlednicové obrázky světa, v němž nelze být „doma“. Jde z toho úzkost, prázdnota. Ani z hlavního hrdiny nemám jako divák dojem, že by to byl „můj člověk“. Za zdánlivě naivně povrchní angažovanou satiričností jsem zaslechl nesmírně silnou a vtipnou výpověď o našem světě. Mnohé mi v tom filmu připadalo slabé, ale kupodivu to nevadí. Jeho síla je v obraze. Nejen ve smyslu živého výtvarna. Je to koláž civilizace a prehistorie, zároveň laboratorní situace civilizačních a mocenských ostrůvků vesmírným převratem totálně odtržených od svých „pevnin“. Do toho dva konkrétní lidé – láska koloniálního důstojníka a polovíly z pohlednice. Ale co je možné v kolážovém torzu světa spadlého na cizí planetu, není možné s návratem do reálných souvislostí Země. (19.02.2011)

Tak prvně musím zdůraznit, že výtvarně to je opět dokonalé a to snad ve všem, kde to šlo a po téhle stránce se ten film dá jen a jen chválit. Na rozdíl od Barona Prášila to mělo nějaký jednotný příběh (a celkem zajímavý, btw), co by nebyl rozdělen na kapitoly, takže mě to i víc bavilo, než právě Baron Prášil. Nudě se to ale bohužel, i přes tu krátkou stopáž, vyhnout nedokázalo, obzvlášť uprostřed filmu a pak v nějakých scénách. On problém některých Zemanových filmů je v tom, že je v nich hodně fantazie, hodně nápadů a hodně efektů, ale dohromady to na mě působí poněkud přehnaně. Ale jinak se mi ten film líbil a ty 4* mu dám rád. (25.01.2020)

Nemůžu se rozhodnout mezi *** a ****. Nakonec se přikloním ke čtyřem z několika důvodů. 1. Skvělá sestava herců a jejich výborné výkony. 2. Doba ve které tento příběh J. Verne napsal a K. Zeman natočil. 3. Úžasný humor a nadsázka. Oproti tomu však stojí moje materialistické založení, které (a navíc Verna moc nemusím) se bouří proti absolutní nesmyslnosti příběhu. Mínusem jsou i (na dnešní dobu) spíše komické scény (dinosauři, bortění stěn...) a hlavně podivná romantická linie. Takže to pro mě jsou maximálně 3a1/2 *. (18.05.2005)

Snová kompozícia, plno bláznivostí, zvláštne a prekvapivé obrazy. Celok pripomínal akési absurdné, no pritom zúfalo reálne cirkusové panoptikum. Všetko toto popri neustálom striedaní hromového hluku bojov a zemetrasení s tichými scénami mi skôr pripomínalo adaptáciu atmosféricky podobne ladeného románu Jana Weissa Dom o tisísich poschodiach, než stvárnenie rovnomennej verneovky. (31.12.2013)