Tri oriešky pre Popolušku

Norská Popelka rozhodně příjemně překvapila. Jasně, není to ta NAŠE, jediná, dokonalá a s Libuškou a tak člověk sedí u televize jako pod mikroskopem a hledá jako ohař chyby. Když chce, najde. Anebo může dát seversky nabalené Popelce šanci a zjistit, že to vůbec nedopadlo špatně. Sice to není ta naše dokonalá pohádka, ale velmi dobrá rozhodně ano. (24.12.2023)

Tahle snaha o téměř doslovný remake je za mě dost k smíchu nebo možná spíš až k pláči. Ono je to totiž ve finále i přes mnohdy totožné dialogy dost jiné a určitě ne lepší. Přes zimní kulisy to má úplně jinou atmosféru a i díky ne moc sympatickým hercům je to takové "studené". Původně jsem to ani nechtěl vidět a asi jsem se tohoto předsevzetí měl držet. (22.12.2023)

Tak to bychom měli.  Naše, vpravdě národní "Tři oříšky pro Popelku" (1973) mají dívčí půvab a nevinnost, ale i milé rošťáctví a vzdor Libuše Šafránkové, vtip, svěžest, fantazii, nadhled a kreativitu by mohly rozdávat a jejich hudební složka je nezapomenutelná. "Tři přání pro Popelku" vedle nich působí dosti chudě a trochu ponuře. Berou se strašlivě vážně, neumějí vykřesat tu správnou pohádkovou jiskru, která by je oživila a která by mě s nimi smířila. Tam, kde opisují, jsou jednoznačně horší ... a řídké okamžiky, v nichž volí vlastní cestu, neumějí prodat - pokaždé je z nějakého záhadného důvodu dokonale zazdí. Dokonce ani v tricích nevynikají, navzdory téměř neomezeným možnostem digitálního věku. Pravda, pyšní se pěknou polární září, ale bez té se docela dobře obejdu. Nepřesvědčivé 2,5* (05.01.2023)

7/10. Nečekal jsem od toho moc, ale byl jsem mile překvapen, jak hezky natočené a zahrané to je. Chvílemi mi to připadalo více tajemnější a hororovější než naše česká popelka, obzvlášť macecha v podání Ellen Dorrit Petersen byla fakt přísná. Kecy čecháčků že obsazení jsou i herci, kteří mají předky v Turecku nebo kde, jdou mimo mísu - jen si nepřipouští, že už i Norové dnes umějí točit hezčí pohádky než my. Nám totiž stačí každoroční blemcky, kterými nás krmí Troška a spol. Film krásně vzdává hold českému originálu a mohu ho jen doporučit a na hodnocení se vyserte, reálně to je takových 73% nebýt šašků, co si sem lezou vylít žluč za to, že se někdo opovažuje natočit popelku. (21.12.2022)

Norové si s adaptací jedné z našich nejmilejších pohádek utrhli velké sousto a svým modern(ějš)ím přístupem k tradičnímu příběhu si - minimálně v Tuzemsku - nařízli pod sebou větev. Tři přání pro Popelku v sobě mísí scény, které se věrně drží předlohy, a které se od ní naopak odklánějí - někdy v pozitivním, jindy zase spíše v negativním slova smyslu. Linie se sháněním šatů pro Doru s afektovaným stylistou a přebíráním flitrů se minula svým účinkem a působila spíše rušivě, než aby příběh oživila. Podobně se jevil i "učůraný" miništěk Kristofera Hivju. Naopak si ale cením inovace v případě třetího přání/žaloudku a závěrečné konfrontace mezi Popelkou, princem a macechou. Příjezd a příchod Popelky na ples a mile pozměněný závoj měly rovněž své kouzlo. Českým publikem jistě hodně zahýbe obsazení různých menšin do děje, které na mě osobně působilo rozpačitě - chápu tvůrčí záměr, ale jeho realizace mi (alespoň v případě dvou princových společníků) přišla poněkud nešikovně uchopená. Z hereckého obsazení mě vedle titulní dvojice zaujali nejvíce "lady-tremainovská" macecha a Alfred (skrze nějž na nás v Popelce poprvé promluvil i Trávníček). Ve výsledku jsou Tři přání pro Popelku odvážným počinem - na nejedné frontě - který mj. osloví jistou kamerou a nádhernými přírodními scenériemi zasněženého Norska. (23.12.2021)