Tri oriešky pre Popolušku

Najväčšiu chybu urobí divák, keď nórsku verziu bude neustále porovnávať s legendárnym Vorlíčkovým filmom. Nedá sa porovnávať náš rozprávkový klenot s touto verziou a nie preto, že by bola horšia, ale preto, lebo je iná. Predovšetkým v dobrom slova zmysle modernejšia. Keď sa však divák odosobní a začne sledovať rozprávku s čistou hlavou, nájde v nej rozprávkovú poetiku, kúzlo i zábavu. (02.03.2022)

Milé překvapení - Českou Popelku v tom jednak rozhodně poznáte, jednak je to ale i dostatečná aktualizace. Skvěle to využívá norské krajiny a vysokých production values. Astrid S sice není Libuška Š a chybí jí špetka její drzosti, ale jinak jde velmi zpříma ve šlépějích emancipované verze na pohádkovou hrdinku. Vůbec všechny motivy jsou rozpracovány ve směru zkoumání předurčenosti a proboření nachystané cesty - byla o tom už původní Popelka, tahle je o tom zase o trochu víc, přirozeně k postupu doby. Film skvěle rozpracovává i postavu Dory a dodává jí nečekanou lidskost (nejsilnější moment filmu je nečekaně chvíle, kdy princ poznává, že Dora není Popelka, a my plně cítíme její bolest a stud) a z macechy dělá místy hrůzu nahánějícího padoucha. Scéna na bále byla opravdu kouzelná. Možná mi tu chybí trocha humoru, má to místy takový ten sebevážný fantasy nádech -a vtipy jsou spíš izolované a trochu nucené, to je jediná škoda. Nejsem cílový divák, očividně, ale každé rodině s dětmi bych doporučoval jít. Když to neuděláte o sobě a o cestě do vlastního dětství, tak máte před sebou skvělý vánoční film. Zatím všechny negativní reakce, které jsem viděl, kladou na ten film naprosto absurdní nároky, které nějak nechápou, co je smysl a  role vánoční dětské pohádky. 70 % (23.12.2021)

Tak nepolíbený Vorlíčkovou klasikou spokojený bude. Hudba, příroda i kouzla jsou nádherné. Macecha taky výborná. Pak už je to bída. Dora je pohlednější než hranatá, hrubá, osvalená, stárnoucí dvojnice Zuzany Slavíkové, kterou mám moc ráda, ale možná se shodneme, že je typem spíše na role tvrdšího charakteru. Popelka, která jednak leze do prdele Doře, což by naše Libuška, ve své roztomilé nadrzlosti, nedopustila, je v podstatě emancipovaná, cílevědomá stalkerka s párou jak hrom do police, která se podbízí sama i princi, to je turecký trouba, jež se cizí osobě zcela tupě svěřuje napotkání, že ho chce tatínek oženit, se svými kumpány jezdí na koni Převalského, celkově je nudný, nezábavný a každá baba s mozkem by se v jeho přítomnosti uhryzala nudou do večera. Holubi jsou značky: běžné na každém městském parapetu, žádné nádherné hrdličky se nekonají, pochopitelně výrazně chybí i detail v obří postavě Heleny Růžičkové, která naší pohádce dodala naprosto skvostný punc dokonalého humoru, místo toho si Dora na plese usere (hehe, pro debily). Kostýmy ale jo, ovšem na Theodora Pištěka se nechytají ani omylem. Model královny běžně potkáváme v Ostravě Přívoze, Mariánky, Hulváky, Balkán nebo Hrušov, král nevýrazný, nijaký. Prostě sečteno podtrženo, šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, toť naše perla, nevěřím, že se tento počin výrazněji ujme. Libuše Šafránková byla nejen vzhledem, ale i výrazem a herectvím tak nádherná Popelka, že podobnou dosud nenakreslili ani u Disneyho. Něco tak krásného, od pohledu chytrého, vzdorovitého a posmutnělého se jen tak nevidí, Trávníček, dabovaným Petrem Svojtkou, vystřihl skvělého floutka, který skutečně baví i po letech, čili buďme rádi. Námět jsme poskytli na žaludovou verzi skvělý, však toto osloví mladší diváky spíše v zemích jiných. (19.01.2022)

Objektivně je zde filmařina na velmi vysoké úrovni, to se musí nechat, Scénář dodržuje časovou kontinuitu, film velmi přehledně temporytmus v podstatě tří dnů, kamera, lokace, výprava, vše skvělé, střih funguje. Jen mi tedy vadilo, že v hlavní roli Popelky je dívka, které jsme my na moravské vesnici říkali prasnice, jedno jak hezky modré má oči, ale koukněte na bradu a boky; vadilo mi, že zde kůň není Jurášek a sova Rozárka; že zde chlap před Popelkou čůrá do sněhu (chci rovnoprávnost a vidět, jak čůrá Popelka!); Popelka má moderně vybělené zuby; ceremoniářem na hradě je černoch (jako fakt, na severu?); převlek za muže mi přišel podivně queer; ti dva princovi kámoši jsou buci; Dora, nevlastní sestra Popelky, je daleko hezčí holka a vlastně jsem jí fandil víc, dokonce v některých chvílích připomíná mladou Magdu Vášaryovou; fakt musela Dora prdět? ; fakt bylo nutné sem zavléct moderní prvky jako stylista apod.; tři oříšky vypadají spíše jako tři žaludy; a celé je to víc afektované, než předloha, kde se postavám dalo věřit a Popelka působila étericky. Tam bych i té polární záři věřil, ale tady ne. Hodně, ale hodně slabé 3 hvězdy. (28.12.2023)

Téma jak chudá šikanovaná dívka ke štěstí přišla, bylo zpracováno ve filmu mnohokrát, většinou jako pohádka nebo romance. Pokud by se jednalo o běžnou norskou pohádku, dostala by ode mne průměrné hodnocení. Jelikož tvůrci využili Vorlíčkův scénář a měli k dispozici naši natočenou a úspěšnou předlohu, musím být kritičtější. Naše Libuška svým půvabem, mládím a něžností je nepřekonatelná. Oběma severským představitelům bylo v době natáčení 25 let. Popelka si jako místní oblíbená zpěvačka určitě získala řadu fanoušků. Výprava s ohledem na severskou zimu odpovídala naší verzi, ale to je tak všechno. Pokud byly kostýmy realističtější či uvěřitelnější, tak s ohledem na co? Vždyť se nejedná o příběh ze současnosti, ale o pohádku, a jakákoliv fantazie je vítaná. Naše verze příběhu je každopádně srdečnější a dramatičtější i když v ní nebyly podbízivé prvky současnosti, např. u stromu močící panoš, prdíky tančící Dory, snědý princ ani líbající se gayové a závěrečné násilí. Na líbivosti pohádky se u mne podepsala také absence humoru, Svobodovy hudby a zpackaný dabing. Byla to nuda a jak už tu někdo napsal, ještě že se toho režisér Vorlíček a Libuška nedožili. (21.12.2022)