Cesta do praveku

Kultovní film Československa z poloviny 50. let. Putování čtyř chlapců proti toku času. Na jejich cestě se postupně setkávají s pravěkými lidmi, mamuty, dinosaury, plazi, obojživelníky a trilobity. Tato opačná hierarchie vývoje planety Země je spolu s dobrodružstvími hlavních hrdinů naprosto skvěle skloubená a dovedená na tehdejší dobu k dokonalosti. Film, na kterém jsem vyrostl. 95% (23.12.2007)

Tenhle film na mě po těch letech, kterými prošel, i když se je snažím odmyslet a nedívat se na úroveň triků, působí neuvěřitelně zastarale. I když ve své době to asi byla bomba pro mě to žádné zvláštní kouzlo ani nic, čím by mě to zaujalo nemá. Obdivuji Zemana - výtvarníka a jeho animované filmy, k těm hraným jsem si bohužel (zatím) cestu nenašla. (15.04.2003)

Zeman je Zeman a Spielberg je Spielberg. Oba jsou mistry svého oboru a své doby s jedním drobným rozdílem. Zeman je typickým českým selfmademanem s chytrými nápady a šikovnýma rukama, pro kterého byly VŽDY stejně důležitý příběh i technické prostředky. Spielberg je americkým selfmademanem (první a výrazný rozdíl) s chytrými nápady (i když někdy záměrně podbízivý – druhý rozdíl), který využil nových prostředků, a především u jeho filmů dominuje buď příběh nebo technické prostředky, v lepším případě je jedna část vizuálně bombastická, druhá narativní (třetí a poslední rozdíl, který mě momentálně napadá). Ale zpět ke Karlu Zemanovi. Spolu s Milošem Macourkem a Adolfem Bornem (třetí díl Macha a Šebestové) byl prvním, kdo mi řekl, že existovaly jakési druhohory a v nich jistí tvorové abnormální velikosti, v rámci čtvrtohorních dobách ledových potom studenomilná fauna a v druhém případě i jistý pan Huml. Cesta do pravěku se rázem přidala k Jaroslavu Foglarovi a Alexandru Dumasovi. Dnes na ní oceňuji především její didaktický ráz. Zatím co na školách se uplatňuje v rámci pravěku Thomsenova trojdobá periodizace (a člověk v rámci nich), Zeman volil popis geologického vývoje, který pokládám pro nižší dětský věk a jeho vnímavost za vhodnější. Dobrodružný příběh o partě kamarádů a odnesené poznání ze zhlédnutého filmu staví Cestu do pravěku vysoko nad Jurský park (pochopitelně 1). Zeman sice ukázal červené šátky, ale dokázal podobně jako Oldřich Lipský ve filmu Ať žijí duchové, že jsme zapomněli, jak se konkrétní dětská organizace jmenuje, a tím vytvořil nadčasový film. Jediné co mě na tomto filmu trochu mrzí, že hudbu k němu nesložil Zdeněk Liška (pozdější Zemanův spolupracovník), hudba pozdního E. F: Buriana nebyla moc nápaditá a místy lacině dobrodružná či naopak patetická, což by nemuselo být na škodu, ale postrádala originalitu, kterou se právě Zemanovy filmy vyznačovaly. (06.02.2004)

Když jsem byl dítě, tak to začalo běžně, ale pak ta cesta do pravěku... Ale nápad to nebyl nový, jen jsem o tom tehdy nic nevěděl. Ahc jak je dítě slabé a nevědoucí, než se dostane k dějinám tohoto pohledu na minulost. K. Zeman má lepší filmy - Na kometě či Ukradená vzducholoď, to jsou filmy, kde chyby vidět nechci, neb mě táhnou dobré věci a ty je jasně předčí. (25.09.2010)

Jeden z nejlepších chlapeckých dobrodružných filmů světové kinematografie. Divukrásný filmový svět Karla Zemana se silným didaktických základem konstruovaný na bázi fantastiky románů Julese Vernea (ne náhodou jsou ostatní Zemanovy filmy adaptacemi právě verneovek). Ne Cesta do středu Země, ale cesta proti proudu času (symbolicky ztvárněného coby řeka, jak obvykle zjednodušeně chápeme chronologii historického času) je syžetem Zemanovy metaforické cesty do pravěku. Ve své době nevídané trikové scény (kombinování technik vícenásobných expozic, čímž Karel Zeman propojil hraný film s animovanou složkou filmu), dnes krásně nostalgické ohlédnutí na jeden z vrcholů československé kinematografie a zároveň na osvícenecko-budovatelský koncept nekonečných možností lidského rodu, který sice právě nosí červené pionýrské šátky, ale to je asi tak jediná dobová kotva, neboť Zemanovy snímky zůstaly dodnes silně nadčasové. Cestu do pravěku jsem zbožňoval jako kluk, radostně jsem se k ní vracel coby dospělý a zřejmě se k ní budou vracet i moje děti... Nádherný film... PS: Až neuvěřitelně dnes zní fakt, že po pár letech od svého natočení byla dokonce Cesta do pravěku s menšími úpravami vysílána ve Spojených státech a zaznamenala obrovský divácký ohlas. (23.10.2010)