A Dead Man Among the Living
Réžia:
Bořivoj ZemanKamera:
Petr RovnýHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Karel Höger, Zdenka Procházková, Lída Matoušková, Eduard Dubský, Václav Irmanov, Vladimír Řepa, František Šlégr, Zdeňka Baldová, Jana Hrdličková (viac)Obsahy(1)
Lidská statečnost může mít různé podoby stejně jako představy o ní. Maloměstské veřejné mínění začne opovrhovat poštovním úředníkem, protože lupičům, kteří neváhali střílet, vydal hotovost. Vznikla zdařilá studie člověka, jemuž se vinou osudné události začnou hroutit dosavadní jistoty. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (48)
Ze začátku trochu černobílé ale pak dobré... ()
,,Co má větší cenu, peníze nebo život?" Velmi silné psychodrama s výborným Karlem Högerem, jehož postava je konfrontována s morálním lynčováním svého okolí za to, že ve velmi vypjatou chvíli zvolili záchranu vlastního života místo oběti pro pomíjivou slávu hrdinství. Téma odvahy a zbabělosti je tématem jistě nadčasovým, zvláště když někdo "stojí" (i obrazně míněno) před hlavní revolveru. Velmi trefně to komentuje hlavní hrdina, když zdůrazňuje, že "statečnost je otázkou vnitřního přesvědčení." Jeho postoj pak ještě silněji vyzní, když je nucen reagovat na totální relativizaci hrdinství ze strany svého kolegy z vlakové pošty (S. K. Neumann). "Člověk přeci musí v něco věřit, něco hájit, něco milovat a musí za to umět dát i život," snaží se Höger vykřičet na celý svět. To jeho zděšení, že by svým jednání v danou konkrétní situaci snad mohl dát druhým špatný příklad, aby si pak mysleli, že "člověk na tom světě vlastně má jen to co užije, ostatní je žvást vymyšlený k balamucení lidí," je přitom jedním z nejsilnějším momentů celého filmu. Silná je pak ještě jedna ze závěrečných scén (před úplným happy endem), která velmi názorně demonstruje asi hlavní myšlenku filmu, že totiž nikdo z nás nemá právo na morální odsouzení, dokud sám nestojí před hlavní revolveru. ()
Spolupracovali Klos i Kadár. Dobrá režie, skvělé herectví, ale pouze u Hogera a Baldové. Ty dvě slepice, co se tam vyskytují přeřikávají text. Problém je v námětu. Sigurd Christiansen, proč on? To jme neměli své scénáristy autory? Ten příběh stojí za hovno. Jednak jsem od půlky již věděl, kdo je lupič. Dále mě nepřipadá normální, že společnost odsoudí pošťáka, který je oloupen o mizerných 50 000 (asi 800 000 dnes)-za to koupíte hovno. Co by bylo jiné a daleko realističtější, kdyby ho obvinili ze spoluúčasti. Měl zamknout a nezamknul. Není za to vyšetřován. Celý je to prostě pitomost na vodě. ()
Zemanove rozprávky, s ktorými bude jeho meno v našich končinách navždy späté, mi pramálo hovorili už v detstve. Preto neočakávam, že sa mi dnes na tejto skutočnosti podarí niečo dramaticky zmeniť. Cestu som si však k tomuto režisérovi predsa len našiel – prostredníctvom jeho prvotiny. A hoci je snímka Mrtvý mezi živými na míle vzdialená od jeho neskoršej žánrovej „komfortnej zóny“, na jej kvalitách to badateľné rozhodne nie je. Dráma na pomerne úspornej ploche 87 minút pozoruhodným spôsobom prezentuje psychologické formovanie poštového úradníka Valtu (brilantne stvárneného Karlom Högerom), ktorého život zásadne ovplyvní lúpežné prepadnutie miesta jeho zamestnania. Samotný ústredný rozkol medzi chápaním hrdinstva a zbabelosti v život ohrozujúcej situácii už možno bude pôsobiť v očiach súčasného diváka nepravdepodobne. Ide však len o jeden z niekoľkých motívov, ktoré sú významnou súčasťou ťaživého príbehu, oplývajúceho miestami priam skľučujúcou atmosférou. Otázka morálky a svedomia jednotlivca, zachytenie medziľudských vzťahov čeliacich náporu náročných životných okamihov, formovanie verejnej mienky skreslenými informáciami – to sú tematické prvky, ktorých výpovedná hodnota je aj po bezmála osemdesiatich rokoch od premiéry filmu neoceniteľná. (85%) ()
Opět vynkající Höger v opět vynikajícím psychologickém snímku o dilematu mezi hrdiny a zbabělci. Překvapil i málo známý Václav Irmanov v roli tajemného padoucha a elegána zároveň. ()
Hrdinstvo verzus zdravý rozum. Po vojne je každý generál, hlavne tí, čo vyštvú poctivého človeka z práce, z domova a nakoniec sa ho ujme nečakaný dobrodinec. Trochu často sa film hrá na poetických myšlienkach, najsympatickejší bol kráľ z Pyšnej princeznej v poštovom vlaku, jeho hlas sa nedá prepočuť, ten priniesol pravý poetizmus s ľudskou tvárou. Na konci je to krimi ako pravá noirovka, aj so zhasínajúcim svetlom, hoci to trvá len niekoľko minút. Vraha som neodhalil, ale jeho komplica už pri prvom významnom pohľade do očí, ktorý nám režisér ponúkol. –––– Až budeš velká, děvečko, budeš se chlubit, že se tvůj tatínek nebál smrti. ()
Nadcasove tema, kvalitni zpracovani. Neni co resit. ()
Karel Hoger ve skvele napsane roli rozpleta pribeh o moralce. Pribeh jakych jsme mnoho, tak zdarilych, videt nemohli z nasi produkce. Vec co potreba si uvedomovat kazdym dnem, ze my sami jsme sobe pouze jedinym soudcem, nikdo nas nebude a nemuze soudit. "Jsme my lidi,ale komicky dobytek..." ()
Pokud na vás lupič míří pistolí a dá vám minutu na rozmyšlenou, volba je jasná - vydat peníze. Myslíte si, že každý rozumný člověk musí mít stejný názor. Jenže jsou tu ještě dva vaši kolegové - jeden dostal ránu už mezi dveřmi a na její následky zemřel, druhý zpanikařil, dostal od lupičů záhlavec a skončil v nemocnici. Veřejné mínění se postaví proti vám a zbabělci, který se jen z nedostatku rozmyslu postavil proti maskovaným zločincům, se provolává sláva. - To vše se stalo hlavnímu hrdinovi filmu v podání K. Högra. Film je to uměřený, přesný a svého diváka zasáhne. ()
Snímek na téma odvahy a zbabělosti natočený prakticky hned po válce (a 15 let po vzniku norské předlohy). Všichni si přitom představují statečnost jako Hurvínek válku, je až k nevíře, v jaké míře jsou lidé schopni odsoudit normální, sebezáchovné chování – nejen odsoudit, ale ještě se člověku na to konto vysmívat a dovolovat si na něj. A je to znepokojivé. ()
Je to sice docela prvoplánové a viděno z dnešního úhlu pohledu poněkud přehnané, ale filmařsky a herecky dost kvalitní. ()
Film, který skutečně příjemně překvapil. Otázka hrdinství a zbabělosti se promítá dějinami lidstva, vzpomeňme přirovnání m. Jana Husa a G. Galileiho (jak kdysi v Hovorech H říkal pan Horníček). Pravda se nezmění, odvolám-li, ale budu žít... Tady je to o porovnání hodnoty života s hodnotou peněz; dnes už je obecně přijímán názor, že hrdinství při loupeživých přepadeních je zbytečné a je třeba zachovat především lidský život. Karlu Högerovi změnil tento názor celá příští léta, zatímco jinak zbabělý Eduard Dubský byl oslavován jako hrdina a povýšen. Ono to tak v životě chodí. Náš hrdina ztrácí přátele, přízeň nejbližších, zůstává mu jen rodina jeho tragicky zesnulého kolegy, o níž se chce starat - ve skutečnosti jí pomáhá inkognito bratr vraha jejich otce a manžela. Některé postravy jsou dost statické, zvlátšě pak V. Irmanov, ale i postavy mladých žen, trošku nepřirozeně působí žlučníkové záchvaty Z. Baldové, ale jinak je to film, který za shlédnutí i zamyšlení stojí. ()
"Myslíte, že lynčovaný si nevzpomíná na dehet a peří!" Kvalitní drama o pokryteckém posuzování hrdinství a parádním výkonu Karla Hogera. ()
Podivná kriminálka, kdy policie nevyšetřuje, ale zasedne si na poškozeného, který holýma rukama dostatečně nebrání svěřený majetek proti přepadení se střelnou zbraní, při kterém je jeden jeho kolega zavražděn a druhý zraněn. Tento chudák je následně od svého okolí a to i od svých blízkých vystaven šikaně. Ještě mnohem podivnější je pachatel. Tento lupič - vrah je možná nejoriginálnějším zločincem čs. kinematografie. 50 % ()
Československé psychologické drama natočené podle literární předlohy norského spisovatele S. Christiansena. Na poště dojde k ozbrojenému přepadení, během kterého je úředník Klečka zabit, druhý úředník Munk (amorální prospěchář E. Dubský) lehce zraněn a třetí úředník Valta pod pohrůžkou smrti vydá peněžní hotovost lupičům. Na hlavní postavu tohoto filmu, svědomitého Jiřího Valtu v podání K. Högera se snese vlna nevole a kritiky od svého představeného, že nedostatečně bránil svěřené peníze a současně byl nepřímo obviněn policejním vyšetřovatelem V. Řepou, že může být spolčen s lupiči. Pan Valta zažívá společenský lynč, je obviňován ze zbabělství a je svědkem krachu svých osobních i pracovních vztahů. Veškerá Valtova snaha očistit své jméno a vysvětlit skutečnost, že jeho případná oběť by byla zbytečná, je marná. V mnoha ohledech mu bylo naznačeno, že by udělal lépe, kdyby se nechal od lupičů zastřelit, a díky tomu si připadá jako nežádoucí člověk, neboli mrtvý mezi živými. Pan Höger celou nepříjemnou situaci obdivuhodně ustál se vztyčenou hlavou, což by se mnoha ne tak psychicky odolným jedincům nepovedlo a jako východisko by hledali sebevraždu, k níž by byli okolím dotlačeni. Režisér B. Zeman rozehrává ve svém celovečerním debutu vskutku strhující drama, jež je opřeno o vynikající předlohu a v němž se objevují nevídané absurdity. V druhé části snímku, poté co se pan Valta vzpamatuje ze vzniklé situace a ze svého poklesu na společenském žebříčku, se seznamuje se sympatickou vdovou (L. Matoušková) po zabitém úředníkovi a dokonce se sbližuje s jedním z lupičů, jehož totožnost je pro něho zatím neznámá. Lupiče, jenž poznává, jaké katastrofy jeho čin způsobil, a snaží se pomoci postiženým osobám, finančně vdově a Valtovi nabídkou ubytování, ztvárnil všestranný umělec ruského původu V. Irmanov. Manželku Helenu, která nebyla schopna pod tlakem svých rodičů, zejména despotického otce, podržet svého muže v těžkých chvílích, ztvárnila tehdejší skutečná Högerova manželka Z. Procházková. Během tzv. třetí republiky, krátkém tříletém období demokracie ohraničené okupacemi, vzniklo několik nezapomenutelných filmových děl neposkvrněných politickou propagandou, z nichž nejznámější je zřejmě 13. revír. Domnívám se, že tento skvost pana B. Zemana patří mezi ně. ()
Pro mě zřejmě nejlepší film Bořivoje Zemana, který byl na svojí dobu naprosto vynikající. Bohužel ho naše televize trošičku opomíjí... ()
Sice mi chování řady postav moc nesedí, možná i kvůli stáří filmu, nicméně film je zajímavý od začátku do konce a to se cení. ()
Silné zobrazení morálního dilematu hrdinství a zbabělosti nabízí prostor pro perfektní výkony Högera, Dubského a Irmanova. Pěkně hraje i Zdenka Procházková ve své první filmové roli. Pokulhává naopak Lída Matoušková, neb hraje příliš zastaralým způsobem. Podobně jako v Panelstory dobře dotváří tíživou atmosféru Šustová hudba. ()
Troufám si říct, že se jedná o nejlepší film Bořivoje Zemana (rozmazlenou a smutnou princeznu Vondráčkovou nemusím, bláznivého Anděla na saních také ne). Místy je to film noir- překvapivý psychologický závěr, celý film provází vynikající Högerovo herectví, pohled do jeho nejvnitřnějšího vnitřku. Postava ponižovaná maloměšťáckým (a ve stereotypech jednajícím okolí), trpící sebeobviňováním, zda neměl kvůli 50.000 kč jednat jinak a co vlastně znamená být hrdina. (Marginálně je to detektivka) Záběr na depresivního Popova, kterého osvětluje venkovní reklama a tone v beznaději, dále měnící se charakterové vlastnosti Högera a tajemného cizince Popova jsou další plusy tohoto skrytého pokladu čs. filmu. Spolu se 13. revírem téměř dokonalost, která vznikla takhle brzy po válce ! Kolik takových kvalitních snímků vzniklo za posledních 27 let ? ()
Rozhodně spíše psychologická studie nežli cokoli jiného. Přepadení a vražda je vlastně jen takovou berličkou. Tyto filmy nejsou pro mne. Ani tento nebyl výjimkou a moc mne nebavil. ()