Bol raz jeden kráľ...

Perfektní pohádka, jedna z nejlepších, výborní herci..= ***** Maličký nedostatek, který ovšem nekazí dojem filmu - Když se Já I. topí v bažině, tak je namočen jenom po pás. Jakmile "najde pevnou půdu pod nohama" tak je jeho oblečení po pás od bahna. Ale v další scéně je od bahna až po krk. (31.01.2007)

V poměrně krátké době po úspěšném uvedení filmu „Pyšná princezna" — přichází na plátna našich kin další film režiséra Bořivoje Zemana, natočený podle jedné z národních pohádek nazvaný „Byl jednou jeden král..." — Filmové dílo nechce být doslovným přepisem klasické pohádky, kterou naši mladí i staří diváci znají ze sbírky Bořeny Němcové jako „Sůl nad zlato". Autoři vycházeli z jejího fabulačniho základu a sledovali i hlavní myšlenkovou a morální náplň předlohy. V mnohém pak volili svobodný přístup k látce. Při srovnání pohádky Boženy Němcové a filmu „Byl jednou jeden král" — vidíme některé rozdíly. V pohádce královská dcera byla přinucena říci otci pravdu do očí a je za to vyhnána ze země. Nazpět se vrací teprve po smrti krále, plačíc nad jeho skonem. Ve filmu „Byl jednou jeden král" je nejmladší králova dcerka Maruška už docela jiná. Stojí na svém pevně a protože je přesvědčena o tom, že má pravdu, dovede se vzepřít i svému otci. Nevzdá se a nepovolí, dokud král nepřizná, že chybil a nejen před ní, ale před celým národem. Lid je ve filmu větší autoritou, větší silou, než je tomu v pohádce Boženy Němcové (postavy rybáře, zahrad nika a dudáka konfrontované s princem Krásným, Chrabrým a Chytrým, vdova-podruhyně). — Vedle těchto nových rysů, kterými autoři scénáře obohatili ideové poslání filmu, liší se jejich dílo od pohádkově předlohy Boženy Němcové ještě v jednom. Film „Byl jednou jeden král" — je veselejší, radostnější a ve svém úhrnu optimističtější. Filmový přehled 5/1955 (05.03.2003)

"Mám tě ráda jako sůl"....šprch, špruch, šum, šprach (lupání ve zvukové stopě). Komu by se nevybavila v souvislosti s touhle větou tahle notoricky známá pohádka, která se překvapivě jmenuje "Byl jednou jeden král", nikoliv "Sůl nad zlato", na jejíž motivy je natočena. Mně se na prvním místě vybaví neskutečný výkon Vlasty Buriana, který i v pozdějším hereckém věku prokázal, jak dokázal na první pohled slabší roli dát esprit a komický (nikoliv šaškovský) punc. Jistě, nebyl nejmenší problém přehrát Wericha v roli krále, ale Burian to neudělal a učinil z něj rovnocenného hereckého partnera. Ti dva jsou na tomhle filmu to nejlepší. Všechno ostatní kolem na ně nemá, a to je trošku škoda, protože filmu chybí celistvost, a dva kvalitní herecké výkony z něho trčí natolik, že po skončení si vybavím jen tohle a zbytek ani moc ne. 60% (25.12.2011)

Odjakživa jsem nesnášel kulisové záležitosti, dvojnásob pokud šlo o pohádku. Proto u mě vždycky vítězila slovenská "Soľ nad zlato". Veškeré magično solného prokletí je nahrazeno směšnou úřední konfiskací a celé to má šedivý civilní podtón, i když nadpřirozena je tady více, než ve zbylých pohádkách Bořivoje Zemana dohromady. Díky Werichovi a Burianovi si určitě zaslouží víc, ale jako pohádka na mě zkrátka nikdy moc nefungovala. (13.09.2005)

Milá a hezká pohádka. Kdy se pan král přesvědčí, že jeho nejmladší dcera ho má opravdu velmi ráda, a když podotkla, že ho má ráda jako sůl. Jídlo bez soli nebude nikdy ono...jak řekne kuchař, a má opravdu recht. Ale přeci jenom sůl nad zlato opravdu není, protože k tomu aby měl člověk sůl potřebuje mít zlato...ale dost ttoho rejpání, vždyť je to pohádka. Pan Werich dokazuje jaký byl prvotřídní herec, co slovo to perla, co gesto to skvělá scénka (...hezky se mi zdáš..., osobo stůj...). Škoda jen, že Jan Werich poněkud doplatitl na totalitní režim, a nemohl se u filmu více prosadit. (05.05.2007)