Nesmrteľná teta

Jako dítě bych dal čtyři hvězdy....přeci jsem jen vyrostl a na čtyři hvězdy je potřeba trochu víc, něž solidní chameleonnost Jiřiny Bohdalové, ze které šel strach, z rázem debilního Hanzlíka a extrémně přeslazeného Blažka....a navíc ta ústřední písnička se mi zdála už v osmi letech jako totální svačka! (30.06.2011)

Zpracování staré Erbenovy pohádky známé rovněž ve Werichově převyprávění ve své aktualizované podobě má celou řadu předností, vyvažujících možná slabší místa projektu. Spor Rozumu a Štěstí je doplněn do trojúhelníku o všudypřítomnou Závist. Pyšný Rozum (ve Werichově podání obtloustlý čtyřicetiletý funkcionář doby zhruba Pražského jara, ve filmu virtuózní Eduard Cupák) je v této verzi nejzpupnější. Negativní "zázraky", které tím vyvolá, překonávají i ta nejhorší očekávání. Jejich závěrečná inventarizace je skličující: hodný král (Hanzlík), který bez vlastního přičinění zhloupnul a natropil ve své zemi řadu stěží ověřitelných škod; hodný vesnický bloudeček, náhle přemoudřely, který opačnou cestou posléze dospívá ke stejným výsledkům jako postižený panmovník. A do toho zlomyslné Štěstí (dobrácká Libuše Šafránková), které ze zhlouplého Rozumu dělá doslova fašírku, protože takto drsná fakta nezvládne ani sebekluzčí sofista, natož v zásadě počestný a seriózní Rozum. Zato všude vládne to, co nechtěl nikdo z nich: Závist-Nenávist (Bohdalová). I nalezené řešení není bez slabin. Rozum, který uznal, že přestřelil a nese za to veškerou zodpovědnost, problém vyřeší tím, že rozumu zbaví sebe sama. Nenávist pomine, problém nezmizí. Smysl transformačních československých a českých devadesátých let byl osvětlen s předvídavostí, která bere dech i dnes. A tak si s hlavními hrdiny Zelenkova filmu můžeme zopakovat klíčovou myšlenku TETY: "Jejejej, to se mi ulevilo". Je to pravda: myšlení, zejména to přemýšlivé, opravdu bolí. (05.11.2007)

Bohdalová, se svým slušným komediálním talentem, Hanzlík, jehož pomalý král je komicky roztomilý, klasicky pohádkový motiv (v tomto případě boje proti závisti, což je na české polistopadové poměry sedí) a hmmm... pár malých roliček, které do výsledného dojmu moc nepromluví. To jsou klady tohohle zástupce novodobé pohádkové tradice. Tohle ještě zkousnu, nad Troškovými díly to má přece jenom o třídu navrch. 50% (21.06.2006)

V dětství jsem měl Nesmrtelnou tetu velmi v oblibě, a nejinak je tomu dnes, když mám možnost se na ni znovu podívat v telce. Navíc to už v mých očích získalo správný retro punc raných devadesátek, takže vidět to dnes je svým způsobem takový dvojitý výlet do dětství. Vadí mi tam jen drobnosti, typu trapný Hanzlík v roli krále nebo ošlivka Bobuľová v roli jeho královské dcery. Jinak si myslím, že je to jeden z mnoha příkladů filmů, které jsou zde z mně nepochopitelných důvodů nedoceněné. (28.12.2021)

V celé té řadě ohraných Troškovin bych Nesmrtelnou tetu hodnotil velice kladně. Příběh je opravdu pohádkově krásný a postavy jsou sympatické až na samotnou Bohdalku, která má za úkol být šerednou babiznou a už mě vlastně po tom excesu se Zemanem ani o ničem jiném nepřesvědčí. Král a Jojo jsou nej, díky nim jsem si tuhle pohádku užil i v mém věku a těším se až si ji pustím se svými dětmi. (05.10.2014)