Betlehemské svetlo

Když hlavní protagonista během úvodních titulků projíždí autem po Masarykově nábřeží v Praze, mohou si ctitelé svěrákovských komedií vzpomenout na závěr Kulového blesku a první chvíle psychologa Knotka v novém bytě, který se nacházel také na Masarykově nábřeží. Bohužel jen málo dalšího spojuje nejnovější film Jana Svěráka s těmi nejlepšími snímky podle scénářů jeho otce, které kromě typického humoru vždy měly jasno, o čem chtějí vyprávět. U Betlémského světla zůstává tvůrčí záměr nejasný. Když jsem před lety odcházel z kina z Vratných lahví, říkal jsem si "Snad natočí ještě další.". Po konci Betlémského světla mi v hlavě znělo "Pánové, prosím, už ne.". Více zde. (26.05.2022)

„NENÍ TO TEN SPISOVATEL ŠEJNOHA? ON JEŠTĚ ŽIJE?…“  O krizi „posledního“ věku, schovaný do křoví, vytvořenýho z postav a příběhů Svěrákových povídek. Hele… jede si to tím svým klidným tempem, a nás, co máme Zdendu rádi, to ani moc nenudí, ale… Vlastně jaký ale? Co už se z tohohle poslepovanýho příběhu, kterej odráží další životní etapu Svěráka otce – dědy, dá vymáčknout? Sice je tu přítomen onen laskavý, ale je ho málo. Vlastně málo je toho tady hodně (kromě Kotka a Ramby). Dám za tři, ale bude to spíš pro fandy a ty, kterých se to nějak dotýká (tedy chtějí vidět mladou holku, jsou chycení v pasti „stoletýho“ manželskýho vztahu…).     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nečtu Povídky psané Zdeňkem Svěrákem. 2.) Nedokážu si představit Vánoce bez Betlémského světla.               PŘÍBĚH  **  HUMOR  *  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ne (01.03.2023)

Svěrák mladší ani starší nejsou špatnými režiséry – u toho druhého platí ani herec, autor textů – písniček – nicméně jsem od nich i já viděl lepší a záživnější filmy. Tohle mě popravdě zas až tolik nebavilo, jak bych si přál. Objeví se tu celá řada známých herců a hereček – počátku mě to i bavilo, je tu i několik vtipných hlášek – situací, dokonce i nějaká ta nahota, ovšem postupem času to přestalo mít onu jiskru. Z pohledu jejich tvorby to vidím na průměrnou záležitost a vůbec se nedivím, že tu spousta lidí hodnotila ještě méně. I já jsem dost na rozpacích 40-50% a vidět znovu už to opravdu nepotřebuju. (23.06.2023)

Přestože se Zdeňkem Svěrákem v mnoha ohledech tak úplně nesouzním, jeho humoru rozumím dokonale a převelice si ho užívám. Ve filmech podle jeho scénářů se divák nesetkává s nařvaným troškařením, zato dostává humor, nad nímž se může zasmát i zamyslet a který je vždy doprovázen obrovskou dávkou člověčiny, což by mě jako celoživotního cynika mělo spíše odradit, ale opak je pravdou. Faktem je, že se u mě Betlémské světlo nezařadilo k tomu nejlepšímu, co jsem zatím od firmy Svěrák & Svěrák viděl, a proto jsem se omezil jen na tři pěticípé. Nápad jako takový podle mě nebyl vůbec špatný, ale provedení mi tak úplně nesedlo. Střídající se skupinky postav z jednotlivých povídek pro mě neustále tříštily děj, takže jsem se do něj nemohl nikdy naplno ponořit, a po celou dobu jsem si až příliš jasně uvědomoval, že jen sleduji pohyblivé obrázky, místo toho, abych se tak nějak stal jeho součástí. No, vždyť chápete, jak to myslím. I přes tyto připomínky si ale myslím, že jde o snímek, který patří do českého nadprůměru (a do páně Svěrákova průměru), s nímž jsem dostal nejen porci kvalitního humoru ale i takovou (pro Zdeňka Svěráka typickou) milou pohodu. / "Jsme rádi, že začínáte den s ranním Radiožurnálem." Zdeněk Svěrák je asi jediným scénáristou, který mě dokáže rozesmát i product placementem. / Poučení: Jsi skaut a posílají tě pro betlémské světlo? Ujisti se, že sis na cestu zabalil zápalky nebo zapalovač. (28.06.2023)

Osvědčená tvůrčí značka Svěrák & Svěrák opět připravila vyhledávaný komfort pro všechny divácké kategorie. Nejedná se sice v žádném případě o scenáristické ani jiné spasení českého filmu, ovšem Svěráci se duchem vrátili k Vratným lahvím. Jsem si jist, že při své tvůrčí práci na tenhle svůj úspěšný film pomysleli a chtěli na něj nějakým způsobem navázat. V tomto filmu lze nalézt hned několik styčných bodů: velmi podobná až totožná herecká sestava ve vedlejších rolích (Budař, Vetchý, Táborský, Macháček) a hlavně opětně Daniela Kolářová po boku Zdeňka Svěráka a jejich neustálé hašteření a špičkování. Příběh je vlastně celkem jednoduchý. Postarší spisovatel Šejnoha, který píše další ze svých povídkových knih, zažívá se svými fiktivními románovými postavami, kterými se inspiroval ze svého okolí, opravdové peripetie. Vedle toho bojuje se svojí tvůrčí krizí, zlobí ho zdraví a z rovnováhy ho vyvádí i jeho hašteřivá manželka, se kterou je evidentně už jen ze zvyku. Zdeněk Svěrák film zřetelně táhne a jeho postava je osobnostní dobrák, co každou chvíli chce diváka dojmout i rozesmát. Je třeba počítat s tím, že fiktivní postavy mají své vlastní "uvažování", takže se spisovateli v různých situacích a na různých místech zjevují a stěžují si na své nedostatky, kterými je on sám coby autor obdařil. Nejzajímavější i nejvtipnější z fiktivního leporela postav je dvojice Vojtěch Kotek, frajerský fotograf, a Tereza Ramba, nedobytná lékárnice, a jejich náhlé milostné vzplanutí. Dalšími zástupci z jiných povídek je rodina Vladimíra Javorského, úzkostlivého otce, který prosí spisovatele o zázrak pro svého retardovaného syna. Úplně nejslabší a zcela nezajímavá je linie s automechanikem (Ondřej Vetchý), co používá svérázné léčitelské metody. A docela zvláštně a originálně působí sny hlavního hrdiny o jeho skonu, na jehož poslední cestě na onen svět ho dovedně vyprovází dvojice svérázných pohřebáků v podání Miroslava Táborského a Jana Budaře. Neustálé manželské soupeření Svěráka s Kolářovou silně připomene vtipné manželské zápolení z Vratných lahví. Přišlo mně, že sice bylo o poznání méně vtipné, ovšem stále velmi filmově funkční. Magický realismus, na nějž Svěráci tentokrát hodně sází, je v českém filmu poměrně ojedinělá záležitost. Takovýto tvůrčí prvek se jim daří zvládat s nadsázkou i nadhledem. Diváci mají opět možnost zažít zručně natočenou a tak trochu netradiční filmovou pohodu. 7/10 (08.09.2022)