Rok diabla

Nádherná mystifikace, která dodává Jaromíru Nohavicovi ještě větší nádech tajemna, než má ve skutečnosti a Karlu Plíhalovi tu auru významného člověka, kterou v mé mysli vždycky měl. Jejich muziku i je oba jsem měla vždycky ráda a můžu říct, že po Zelenkově filmu je mám ještě raději. Je to komedie, je to filozofický film, je to příběh o životních ztroskotancích a hlavně je plný krásné muziky. Pohladí po duši a ještě pobaví. A co víc bych od filmu mohla chtít . (09.06.2005)

Hudební film, který je současně plnokrevným příběhem, v němž téměř nelze rozeznat realitu a fikci, je v případě zdaru vždy mimořádným zážitkem. Většina hlavních aktérů hraje sebe sama a stává se tak dalším nepřehlédnutelným přínosem. Prolnutí Čechomoru a nohavicovského fenoménu (v Nohavicovi máme skutečného trubadúra naší doby, byť lásky a milostných věcí se dotýká ve své dosavadní tvorbě spíše výjimečně) je ohromným zážitkem samo o sobě. Zaujme ale i třetí velikán této části tzv. nonartificiální hudby Karel Plíhal. Jeho mlčení v televizním studiu je vskutku výmluvné. A výmluvný je i sám film. Zřejmě pro hodně lidí. (11.06.2011)

"Možná jsem byl maličko zmatený z časového posunu, ale jeho styl se mi zdál naprosto unikátní.." ;) Urážlivá a nezralá mystifikace Petra Zelenky sice disponuje jednou skutečně silnou pasáží, to když zazní píseň Kometa posílená ryze filmovými prvky, krásnou kamerou, střihem i třeba těmi titulky, ano, zde se opravdu dá mluvit o umění, je však jistě třeba se zamyslet nad skutečností, čí zásluhou se tak děje, když odpověď, že nikoli Zelenkovou, nýbrž Nohavicovou, ať už si o něm myslíte, co chcete, se nabízí stejně hlasitě jako ty nepochopitelné divácké ovace.. Považujete-li však Jarka Nohavicu, předně navýsost geniálního umělce, v prvé řadě za celebritu, jakkoliv toto pochybné době poplatné označení vnímáte jako zhovadilé, jistě se dokážete bavit u nedospělé křeče, která si neuvědomuje, že skutečně inteligentní film, tím spíš vyžívá-li se Zelenka v jakési až cimrmanovské absurdnosti, si prostě s infantilní typicky českotelevizní zábavou prostě nevystačí, když se nakonec Nohavicovo vysoce poetické dílo i nesmírně kvalitní hudba Čechomoru dostávají do kontextu s takto slabým filmovým rámcem a povrchním humorem.. Jarek Nohavica hraje výborně i zde, proč však k podobnému projektu svolil, platí alespoň pro mě za daleko závažnější otázku, než kde se zde nakonec opravdu potkává skutečnost s mystifikací.. Mimochodem to byla skutečně před těmi dvanácti lety ve Varech až takhle slabá konkurence ?? (02.07.2014)

Absurdní, poetické, zábavné i mrazivé. Fungující atmosféra halící vše oparem tajemna, několik naprosto kouzelných okamžiků, několik myšlenek, které vytrženy z celku působí zcela jinak a nutí k zamyšlení, spousta skvělých hlášek, několik zábavných mystifikací, které rozesmály, ale především hudba. Hypnotická Hinewehi Mohi, skvělý Čechomor, který si často hraje s aranžemi svých písní tady vytváří některé, které považuju za nejlepší jaké jsem za ta léta slyšel. A možná ještě lepší Nohavica, jehož považuju za možná nejlepšího českého textaře a jehož písničky v aranžích Čechomoru dostávají zcela nový rozměr. Z některých mi úplně běhal mráz po zádech, u některých se mi sevřel žaludek a srdce zastavilo. Když se podívám na topku nejlepších českých písniček, najdu tam Jarka i Čechomor hned několikrát. Není tedy divu, že přes některé slabší momenty a drobnosti, které mi ve filmu moc nesedly, prostě nemohu jít pod 4*. (14.09.2013)

Velmi příjemné překvapení. Vynikající dílo Petra Zelenky, kterým mě naprosto odrovnal. Ani jsem při prvních minutách netušila, jak mě Rok ďábla osloví. Jsem ráda, že právě na tuto parádu čekalo mé pětisté hodnocení na stránkách čsfd. Opravdu nemůžu dát méně než 5*. Super podívaná a k tomu super poslech hudby Jaromíra Nohavicy a Čechomoru. A nevědět, že je všechno ve filmu mystifikováno, skoro bych tomu věřila. (05.12.2008)