Mňága - Happy End

Nečekaně příjemné filmové překvapení, jehož možná největším kladem je ten bestarostný devadesátkový feeling (spolu se Svěrákovou Jízdou je pro mě tento dokument hrozně příjemnou filmovou připomínkou té éry). Po 19 letech od původní premiéry ten film dnes působí jako výrazná - a neobyčejně svěží a zábavná - zpráva o své době, která se dnes jeví až neuvěřitelně vzdálená (není bez zajímavosti, že dojem velkého stáří dokumentu umocnil i neobyčejně poškrábaný look filmu na velkém plátně v kině - jeden by až nevěřil, že sleduje film starý ani ne 20 let). O filmu jsem léta věděl, aniž bych měl zájem ho vidět, což je možná jen dobře, protože jsem se mezitím seznámil se Zelenkovými pozdějšími filmy, a mohl si tak tento film zařadit do kontextu zbylé Zelenkovy filmografie a najít tam věci, které se objevují i v režisérových pozdějších filmech. V neposlední řadě je určitě nutné zmínit, že dokument je to velmi vtipný, a podbarvený spoustou skvělé muziky (samozřejmě za předpokladu, že se vám muzika Mňágy líbí). Bavilo mě to a to moc - tenhle výjimečný filmový počin bude s časem jen zrát jak víno. (12.10.2015)

Mňága a Žďorp je jedna z mých nejoblíbenějších kapel a Petr Zelenka jeden z mých nejoblíbenějších režisérů. Co můáže vzniknout, natočí-li tento režisér mystifikační dokument o této kapele? Ano, správně, jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Film Mňága - Happy end popisuje vymyšlenou historii této kapely na tolik působivě, že si říkáte zda se vskutku jedná o mystifikaci. Vyskytuje se tu tolik absurdních scén, ze kterých přímo srší to jak si z diváků Petr Zelenka utahuje, ale i přesto někteří uvěřili. A právě zrovna scénu s konkurzem, s koncertem za zdravou výživu a Slunce, seno, Mňágu si budu dlouho pamatovat. Pokud tomu připočteme i super písničky, pět hvězdiček je jasných. 100%> (17.11.2008)

tak vašut mě dostal,,,mystifikace je naprosto geniální téma pro film,,,první půlka prakticky nemá chybu a já protože nikdy nečtu obsah filmu předem, jsem v prvních několika minutách snad i věřil, nebo aspoň přál uvěřit, že to tak skutečně bylo..a to přesto že sem do tohodle tématu sám několikrát fušoval...vzpomínám jednou, jak jsem přišel ráno do školy, a zjistil že mí spolužáci nejsou na svých místech, ale protože sem byl tekrát ještě mladej a blbej,tak sem se je jako pitomec vydal hledat, jenom proto abych zistil, že si všichni válej šunky někde na exkurzi, a mě nasaděj jako kukačku do sousední třídy...a protože sem nechtěl rušit jako cizák v půlce hodiny, šel jsem se na hajzlík na deset minut vyflusat a do mé nové domoviny dorazil až o přestávce,,,bylo to přesně před hodinou češtiny, protože zrovna někdo scháněl referát na moliéra, kterej měl za úkol vypracovat..."ví někdo něco vo tom buzerantovi moliérovi??" ..vozejvalo se od katedry...a to mi vnuklo nápad..."a co bys chtěl vědět" povídám..."cokoliv co víš, povídej,mám sotva 5 minut" ... odpověděl mi, a mě už se začal v hlavě klubat příběh...příběh o původu molierova pseudonymu.. "víš co, dej sem ten papír a já ti to napíšu,,bude to rychlejší", vyšlo z mých dobrotivých úst.....ani mu nebylo divný že za to nic nechci... když tvoříte mystifikaci, musíte použít hodně faktů,,,pak vezmete jednu naprostou kravinu, který by vživotě nikdo neuvěřil, dáte ji doprostřed a úplně celou ji těma faktama obalíte, potom vyplníte zbylé mezery, tuatam ještě něco napojíte, pár věcí doplníte, obrousíte hrany, aby to do sebe pěkně všechno pasovalo, a pak už si jen sednete a necháte se unášet proudem svých výmyslů a posloucháte ho, nebo ji, osobu která byla vybrána naprosto náhodně...aby zprostředkovala lidem blábol vámi vypuzený za pouhých 5 minut...a když máte talent, povede se vám udělat z někoho blbce, a když máte velkej talent, tak ten blbec za to dostane ještě výbornou, a když jste extra třída, může se stát, že nakonec i vy, podlehnete a uvěříte vlastní lži, uvěříte tomu, že se to tak skutečně mohlo stát, že opravdu existovala nějaká odvrácená strana moliérovy osobnosti, že "jako vášnivý travestita, známý svými obsceními výstupy hlavně v kabaretech, obrážel přístavní města jižní francie pod svým uměleckým jménem MOLLY AIR (povětrná molly)" (19.01.2011)

Keďže mám rád rock-ovú a metal-ovú hudbu, nebol to pre mňa na zhliadnutie úplne zlý fiktívny dokument, ale mám radšej trošku iný štýl humoru. Zo začiatku ma to skoro vôbec nebavilo, ale keď prišla pasáž k akože životopisnému filmu "Slunce, seno a Žďorp", tak som sa konečne pobavil. Výkony Zdeňka Trošku, Mareka Vašuta a Mareka Brodského do danej scénky výborne zapadli. "Scéna s výsluchom", pojedanie trampky a Troškove komentáre ("lampička sa stala jednajúcou osobou" alebo "ať se staraj o muziku a tohleto nechaj na nekom iným" sú veľmi podarené). ale celkovo tam bolo viac hluchých miest, takže len za 2. (17.06.2023)

Happy End je rozhodně můj neojoblíbenější hudební dokument, viděl jej už nespočítaněkrát. Díky lásce k Mńáze možná přehlížím chyby:). Příběh kapely je skvěle podaný, správně absurdní, a je vidět, že Mňága si vše řádně užila. Další povinností správného mňágisty je ještě další snímek, který se zove Made In Valmez, ale zde na ČSFD jsem jej nikde nenašel. Naštěstí si ho suším na VHS:) (04.07.2007)