Knoflíkáři

"Za to bych si zasloužil, aby moje sperma taky letělo na Měsíc." Od jistý doby nic neřeším, nic nepřepínám, po ničem nepátrám a když nevidím ve svý blízkosti žádnou osmičku, na kterou bych si mohl plivnout, tak ucvakávám zadnicí knoflíky převlečenej za letadlo. Tento snímek mi zkrátka nabídl nejednu volnočasovou aktivitu a to natolik zábavným způsobem, že se k němu občas musím vrátit, abych se utvrdil v tom, že nejsem na světě jedinej, kdo pravidelně posílá svoje sperma do vesmíru. (30.03.2015)

Musím říct, že tato, dle ohlasů, kultovní záležitost, mě nijak extra nechytla. Povídky jsou chytře, humorně, až bizarně řešeny a geniálně mezi sebou propojují jednotlivé skutečnosti a události. Z hlášek či dialogů, ač jsou povedené a chytlavé, jsem si zapamatovala jen pár momentů. Takže, proč mě Knoflíkáři tolik neohromili, rozhodně "neřeším" a ani po tom "nepátrám." Dodám už snad jen: "FAKIN WEDR!" :D (29.03.2012)

Asi mi nezbyde než se uchýlit ke zbabělému hodnocení, neb si netroufám film hodnotit jako celek. Takže tu máme 6 vzájemně slušně propojených příběhů z nichž na mě zapůsobily dva. A to: Štěstí z Kukury(díky své poetice) a Idioti(díky přívalu humoru). Zbytek filmu ovládla výrazná nuda. Takže takovou jednodušší matematikou to vidím maximálně na 2*. Lva tady nějak nechápu, ale já toho nechápu na světě víc. Takže asi tak. (27.10.2011)

"Slyšela jsem, že japonština nemá nadávky." "Ne tak docela. Ale je pravda, že některé výrazy nemají." "Jaké třeba?" "Třeba ´kurva´." Nadprůměrná černá komedie, oslavující lidskou jedinečnost. Herci podávají brilantní výkony na malém prostoru, film se na české poměry zcela výjimečně nezabývá politikou a odehrává se v univerzální současnosti. Perla české kinematografie devadesátých let. (11.04.2003)

Pokud by takhle vypadal prototyp současné české komedie, byl bych spokojen, dokonce by se dalo mluvit o nějaké úctě k našemu filmu... jenomže to díky naší národní povaze nejde a tak si musíme případné úspěchy vychuntávat jen sporadicky. Na zdejší poměry celkem originálně spletený příběh, sice ve světovém měřítku nebyl Zelenka první, ale i tak dle mého názoru i překonává podobně osobitého amerického tvůrce - a proto Knoflíkáři budiž "českým Pulp Fiction". :-) Není to až tak absurdní přirovnání, podstata obou filmů je vesměs stejná - rozdělení jednoho příběhu do šesti (dokonce i ten počet je stejný) různých segmentů, přičemž jeden bez druhého nemá až takovou váhu. Zelenka původní nápad ještě vylepšil tak, že se vyvaroval zbytečných dialogů, které neposunuly povídání ani o palec a natáhly tak stopáž cca o hodinu. Sice v konečném účtování nelze hodnotit povídky samostatně a následně hodnocení zprůměrovat, přesto bych rád vyjádřil svou spokojenost s určitými částmi. Takže - Štěstí z Kokury 2/10; Taxikář 10/10; Civilizační návyky 6/10; Poslední slušná generace 7/10; Pitomci 10/10; Duch amerického pilota 6/10. Nejvíce se mi tedy líbily druhá a pátá povídka - na první pohled vypadají ujetě, nicméně jako by vypadly z běžného života. Nejslabší mi naopak přišla ta první - kdyby nebyla důležitým pojítkem k dalším, obešel bych se bez ní, ani toho humoru tam moc nenajdeme a jednu hvězdu jsem díky ní musel ubrat. Vyzdvihl bych také kvalitní herecké výkony - jelikož jsem si oblíbil předposlední část, asi nikoho nepřekvapí, že nejlepší mi z tohoto filmu přišel Rudolf Hrušínský (ale i ostatní jsou dobří). Rok ďábla to u mě nepřekonalo, ale i tak Petr Zelenka rozhodně dokázal, že je momentálně nejnápaditějším českým režisérem (škoda, že Samotáře jen napsal, režírovat je, výsledek by byl mnohem lepší) a bylo by pro naši trochu zapáchající scénu dobré, kdyby si formu udržel i nadále. (06.09.2009)