Knoflíkáři

Zajímavý výlet do nitra pitomců, originálních uchýláků, psychiatrů, podezíravých manželů a paluby Enoly Gay. Vše je krásně propojeno, i když musím se přiznat, že u většiny postav jsem jistou spojitost předpokládal a potom už to nepůsobilo tak šokantně. Víme, že se to celé veze na vlně Rádia 1, které by asi v dnešní záplavě komerčních tři písničky dokola opakujících FM stanic u širokého publika neuspělo, ale taky se to veze na takové příjemné vlně nezávislého filmu. Ještěže čeština je na nadávky bohatá: Zkurvený počasí. AR: 1,67:1 - Super 16 (14.03.2009)

Asi mi nezbyde než se uchýlit ke zbabělému hodnocení, neb si netroufám film hodnotit jako celek. Takže tu máme 6 vzájemně slušně propojených příběhů z nichž na mě zapůsobily dva. A to: Štěstí z Kukury(díky své poetice) a Idioti(díky přívalu humoru). Zbytek filmu ovládla výrazná nuda. Takže takovou jednodušší matematikou to vidím maximálně na 2*. Lva tady nějak nechápu, ale já toho nechápu na světě víc. Takže asi tak. (27.10.2011)

Zpětně vidím Knoflíkáře jako jeden z nejlepších a nejoriginálnějších filmů devadesátých let. Myslím, že je to vůbec první povídkový film v ČR. Řekl bych, že je to největší dílo Zelenkovo kariéry, které už nejspíš nebude překonáno. Líbil se mi osobitý humor, úžasné obsazení, nebo třeba undergroundový soundtrack. Zelenka dokázal úžasným způsobem vykreslit atmosféru noční Prahy devadesátých let. Taky neopomenu roli, jakou ve filmu sehrává mé oblíbené Rádo 1, které v té době muselo být opravdový underground. (19.02.2007)

Velmi důmyslně a bezvadně provázaný povídkový film, který je, ostatně jako hustá většina povídkových filmů, nevyrovnaný. Štěstí z Kokury - o Japoncích, kterak se naučili říkat fucking weather a kterak město Kokura to zkurvený počasí zachránilo od destrukce atomovou bombou. Nepříliš záživné, ovšem pro příští děj nezbytné. 50%. Taxikář - téměř Jarmuschovská povídka s příjemným humorem a skvělou pointou... vlastně dvěma skvělými pointami. 90%. Civilizační návyky - sólo pro Vladimíra Dlouhého coby metrosexuálního psychologa s mimořádně hořkým koncem. Nepříliš vtipné, ale silné. 70%. Poslední slušná generace - knoflíkář Bořivoj Navrátil, letec Jiří Kodet, sonda do hlubin úchylek dvou mužů vyšší společenské třídy, dostatek černého humoru, při kterém mrzne úsměv na rtech. Pointa neuvěřitelně drsná ( i když jsem ji už na začátku uhodl). 80%. Pitomci - no a máme tu vrchol. Herecký koncert Rudolfa Hrušínského ml. a Evy Holubové, spoustu hlášek a mraky výtečného konverzačního humoru. Nejhumornější a nejlepší povídka. 100%. Duch amerického pilota - povídka, která mě nijak zvlášť nechytla, ovšem se skvělým vyústěním a zakončením všech povídek najednou. 60%. Dodatek: Petr Zelenka je jeden z nejoriginálnějších režisérů naší novodobé kinematografie. Jde zcela proti konvencím a skvělým způsobem dokáže rozčeřit stojaté vody Českého filmu. On prostě nedokáže natočit "normální" film. "Knoflíkáři" jsou jedním z jeho typických filmů, kdy se jednu chvíli na hlas smějete a jindy se propadnete do depky. Přes svoji nevyrovnanost (to je ale vlastnosti téměř všech povídkových filmů) hlavně díky skvělé provázanosti šestice povídem mohu snímek bez výhrad doporučit. 75%. (19.07.2009)

Hlavní předností tohoto nadprůměrného filmu české produkce hraného filmu devadesátých let je jeho důsledná kompoziční provázanost a strukturní propojenost i až překvapivě působící autorská zralost. Režisérovo vyjádření, že filmem chtěl reagovat na kompoziční i scénáristickou a obsahovou rozbředlost většiny filmové produkce té doby, je stejně sympatické jako jeho další takřka historizující vyjádření o době natočení filmu, která podle jeho názoru vejde do dějin jako devadesátá léta České televize éry Mathého. Řekl bych, že dnes, s odstupem, můžeme už poměrně důvodně dodat, že měl pravdu. Kvalitě tohoto povídkového "knoflíkářského" filmu, jehož hrdinové žijí takřka bez rozdílu v podivné virtuální realitě, z níž čas od času tak či onak - přímo i nepřímo - spadnou do skutečnosti, výrazněji neublíží ani tematická, ani obsahová, ba ani herecká (diletantský výkon kontroverzního výtvarníka Davida Černého) rozkolísanost jednotlivých povídek. Nejvíce mne oslovilo dílko PITOMCI, jež s až formanovskou bezohlednou důsledností zrcadlí čecháčkovství pro změnu nejnižších vrstev společnosti, aniž by rezignovalo i na její špičky (POSLEDNÍ SLUŠNÁ GENERACE); své vrcholové okamžiky tu nesporně prožívají Eva Holubová a Rudolf Hrušínský III. (Z celkové linie díla nevybočuje ani jeho ideové vyznění (závěrečný psychologův telefonát s duchem amerického hirošimského pilota). Jsem přesvědčen, že tuto velmi nesentimentálně věcnou stránku KNOFLÍKÁŘŮ by ocenil i neúprosný kritik polistopadové idyličnosti Karel Kryl. Obsáhlá Zelenkova tvorba zahrnuje - velmi často ve špičkové kvalitě - poměrně širokou žánrovou i obsahovou paletu (nedoceňovaná televizní ISABELA). Je nesporné, že zdánlivě nenápadný Hřebejkův a Chaunův spolužák patří ke špičkovým zjevům naší dnes už vlastně střední filmařské generace. (02.03.2009)