Knoflíkáři

Hlavní předností tohoto nadprůměrného filmu české produkce hraného filmu devadesátých let je jeho důsledná kompoziční provázanost a strukturní propojenost i až překvapivě působící autorská zralost. Režisérovo vyjádření, že filmem chtěl reagovat na kompoziční i scénáristickou a obsahovou rozbředlost většiny filmové produkce té doby, je stejně sympatické jako jeho další takřka historizující vyjádření o době natočení filmu, která podle jeho názoru vejde do dějin jako devadesátá léta České televize éry Mathého. Řekl bych, že dnes, s odstupem, můžeme už poměrně důvodně dodat, že měl pravdu. Kvalitě tohoto povídkového "knoflíkářského" filmu, jehož hrdinové žijí takřka bez rozdílu v podivné virtuální realitě, z níž čas od času tak či onak - přímo i nepřímo - spadnou do skutečnosti, výrazněji neublíží ani tematická, ani obsahová, ba ani herecká (diletantský výkon kontroverzního výtvarníka Davida Černého) rozkolísanost jednotlivých povídek. Nejvíce mne oslovilo dílko PITOMCI, jež s až formanovskou bezohlednou důsledností zrcadlí čecháčkovství pro změnu nejnižších vrstev společnosti, aniž by rezignovalo i na její špičky (POSLEDNÍ SLUŠNÁ GENERACE); své vrcholové okamžiky tu nesporně prožívají Eva Holubová a Rudolf Hrušínský III. (Z celkové linie díla nevybočuje ani jeho ideové vyznění (závěrečný psychologův telefonát s duchem amerického hirošimského pilota). Jsem přesvědčen, že tuto velmi nesentimentálně věcnou stránku KNOFLÍKÁŘŮ by ocenil i neúprosný kritik polistopadové idyličnosti Karel Kryl. Obsáhlá Zelenkova tvorba zahrnuje - velmi často ve špičkové kvalitě - poměrně širokou žánrovou i obsahovou paletu (nedoceňovaná televizní ISABELA). Je nesporné, že zdánlivě nenápadný Hřebejkův a Chaunův spolužák patří ke špičkovým zjevům naší dnes už vlastně střední filmařské generace. (02.03.2009)

"Slyšela jsem, že japonština nemá nadávky." "Ne tak docela. Ale je pravda, že některé výrazy nemají." "Jaké třeba?" "Třeba ´kurva´." Nadprůměrná černá komedie, oslavující lidskou jedinečnost. Herci podávají brilantní výkony na malém prostoru, film se na české poměry zcela výjimečně nezabývá politikou a odehrává se v univerzální současnosti. Perla české kinematografie devadesátých let. (11.04.2003)

Zpětně vidím Knoflíkáře jako jeden z nejlepších a nejoriginálnějších filmů devadesátých let. Myslím, že je to vůbec první povídkový film v ČR. Řekl bych, že je to největší dílo Zelenkovo kariéry, které už nejspíš nebude překonáno. Líbil se mi osobitý humor, úžasné obsazení, nebo třeba undergroundový soundtrack. Zelenka dokázal úžasným způsobem vykreslit atmosféru noční Prahy devadesátých let. Taky neopomenu roli, jakou ve filmu sehrává mé oblíbené Rádo 1, které v té době muselo být opravdový underground. (19.02.2007)

Asi mi nezbyde než se uchýlit ke zbabělému hodnocení, neb si netroufám film hodnotit jako celek. Takže tu máme 6 vzájemně slušně propojených příběhů z nichž na mě zapůsobily dva. A to: Štěstí z Kukury(díky své poetice) a Idioti(díky přívalu humoru). Zbytek filmu ovládla výrazná nuda. Takže takovou jednodušší matematikou to vidím maximálně na 2*. Lva tady nějak nechápu, ale já toho nechápu na světě víc. Takže asi tak. (27.10.2011)

Šest dějově propojených povídek (Štěstí z Kokury, Taxikář, Civilizační návyky, Poslední slušná generace, Pitomci a Duch amerického pilota) se převážně odehrává v noci 6.srpna 1995, padesát let poté, co byla svržena na Hirošimu atomová bomba. Film je o náhodách, zázracích a souvislostech mezi nimi. Také o plivání na vlak, špatném počasí, svržení atomové pumy, vystřelení lidského spermatu do souhvězdí Andromedy, ale i o nevěře a odpuštění. Originální propojení povídek je v českém filmu ojedinělým počinem, ale jejich tematická obsahovost už mě tolik nenadchla. Vyváženým dojmem tento soubor opatřili herci, kteří své role učinili výraznými prostřednictvím originálních replik. Film mohl přece jen uvážlivěji rozložit svůj koncept a nepojmout do filmu všechno, co se namane. Vzniklý přetlak filmu podstatně ubral ze své působivosti. A rovněž mně uniká přesný záměr tvůrců. Mé hodnocení: 60% (29.03.2013)