Necronomicon

Vstoupit společně s H.P. Lovecraftem do spletitých chodeb "Necronomiconu" značí zakusit... rafinované nástrahy, úklady a nebezpečenstva, děsy, přeludy zhmotnělé velice, závanem okultismu dotknut být, tvory dimenzí vzdálených spatřit blíž a blíž. :) Jen návrat, ten je nejistý.. Jak oproti tomu ověřená jedna jistota, že se do upředené sítě pavoučí, kořist třepotající vždy zamotá. (31.12.2009)

Film který nese kultovní název démonické knihy Necronomicon bych si představoval natočený mnohem kvalitněji,už jen díky nutkání srovnávat výsledek s filmy Evil Dead Sama Raimiho.Jediné co jsem věděl,že ve filmu má prsty Yuzna a Combs,což ve mě budilo naděje díky jejich kultovním Re-Animátorům.Bohužel film se skláda ze tří,více,či méně stejně nudných a ujetých povídek,ve kterých zatraceně chybí nadsázka a vtip a vše splachuje fakt,že začátek 90tých let takovým filmům prostě nepřál.Až citelně moc je znát na filmu práce Šušně Kaneka,jelikož japonské gore kazí tomu americkému nádech nadsázky a humoru.Dokud to všechno začínalo a byl tam Combs,bavilo mě to,náhlý skok do nudných povídek,ve kterých potěšili leda tak role pár trošku známých herců a znělka z televizního seriálu Dexter.Jináč taková koblížkovina natočená v době,kdy tyhle filmy žralo pár fanoušků a v roce 2012 po prohraném zápase s Ruskem na euru taky moc nepotěší.40%. (09.06.2012)

Fantazie H.P. Lovecrafta se ve správných rukou může proměnit v dokonalou filmovou hrůzu a za mě patří tenhle povídkový příspěvek k tomu nejlepšímu, co se zatím v bohaté filmografii jeho zpracovaných námětů vylíhlo. Tři povídky, které spojuje nosný příběh se samotným Lovecraftem. První nabídne bez pochyb nejlepší strašidelný příběh s báječně vlhce zatuchlou atmosférou, kde jsem si hned vybavil Carpenterovu Mlhu. Druhý se vydává úplně jinou cestou k ďábelským experimentům a šíleným vědcům a jsou z něj cítit perverzní východní přísliby. Ve své podstatě nezklamal, byť jej považuji za nejslabší článek řetězu. Závěrečný Yuznův výbuch nefalšované a nijak nezjemněné krutosti a beznaděje korunované gore festivalem se mi pak jako pořád víkendovému hororovému fanouškovi líbil asi nejvíc. Plním čtyři a půl pohárku slizu, krve a dalších neidentifikovatelných tělních a jiných tekutin. (29.03.2021)

Ctitelé démonicky temné poetiky díla H. P. Lovecrafta budou tímto filmem možná zklamaní, tedy pokud budou očekávat, že Necronomicon je natočený podle jeho příběhů. Není. A o bájné knize Kitáb al-Azíf neboli Necronomiconu šíleného Araba Abdula Alhazreda se divák také nic nedozví, jen to, že všechny tři filmové příběhy jsou s touto knihou (a s okrajovou postavou "skutečného" Lovecrafta) velmi volně spojeny. "Horrorovost" Necronomiconu je na úrovni filmů pro mládež a jeho tvůrci se především vyřádili v roztomile zastaralých efektech a v hektolitrech různobarevného slizu. Příběh první pojednává o tom, kterak jisté černomagické nekromantické rituály probudí jakéhosi oslizlého jednookého livjátana žijícího v mořských hlubinách pod starým domem. Druhá povídka se mi líbila nejvíc - příběh tajemného doktora, jehož recept na nesmrtelnost vyžaduje neustálý přísun čerstvé lidské míchy. Myslím, že na tenhle základní námět by se dal naroubovat slušný horrorový celovečerák. Třetí povídka je o otravně uječené policajtce a uctívačích mimozemského božstva, kteří si rádi smlsnou na lidské kostní dřeni. Obsahuje pár vtipných momentů (negrzombie, matka), ale celkově je stejně jako celý film spíš groteskní než strašidelná. (01.12.2013)

Tenhle film se hodně podobá „Kinder vajíčku“. Již samotný obal láká ke svému rozbalení a při prvním ochutnání se doslova rozplývá na jazyku. Přesně tak jsem si připadal v samotném úvodu, kdy jsem spatřil Combse a začal první příběh. Tím se dostáváme k onomu překvapení uvnitř, protože místo jednoho příběhu tu máme rovnou tři a pěkně nevyvážené! Neříkám, že nápad to byl špatný ( příběhy samotné mě rozhodně zaujali), jenže provedení (místy) a herecké výkony nic moc. První z nich měl hodně velké výkyvy co se kvality i triků týče. To druhý díl byl o něco lepší co se výběru herců týká a bavil mě asi nejvíc. Zvláště pak ke konci příběhu zde lze spatřit povedené „rozpouštění“. No a všemi vychvalovaný třetí příběh byl taky tak padesát na padesát. Zbytečně zdlouhavý začátek byl alespoň částečně nahrazen nechutnostmi a slušným závěrem. (13.08.2011)