Ipova smrť

Další z filmů od rumunského mistra historických velkofilmů Sergia Nicolaescu. Je zajímavé, že ihned po natočení Poslední křížové výpravy, která ho proslavila v zahraničí, se věnuje snímku, jenž pochází úplně z jiného žánru než z jakého byli diváci od něj dosud zvyklí. Co však zůstává stejné je scénář. Ten i pro tento film napsal jeho dvorní scénárista Titus Popovici. Příběh vypráví o malé vesničce za 2. světové války, ve které je zavražděn německý voják. Neví se, kdo tento čin vykonal, je však nutné někoho potrestat. Pokud se nikdo nenajde, budou ztrestáni všichni. Po této úvodní zápletce jsem očekával, že narace bude pokračovat v přímém hledání vraha a následném vydání němcům, což se tak úplně neděje. Sice vidíme místního blázna Ipa, který má být obětován za všechny, ale sledujeme spíše jeho a malého kluka, který se s ním přátelí. V závěrečné části se ale zase děj přikloní k hlavní linii a my můžeme pozorovat morální problémy o tom, zda je správné právě onoho Ipa odsoudit k smrti. Velmi pozoruhodný snímek, který se dotýká tématu odpovědnosti a viny člověka. (13.06.2018)

"Ipova smrt" ukazuje sílu rumunského filmu, který rozhodně není bezzubý a rozhodně existuje. Ano, je to politické téma, ale je to i téma lidské a je podáno zajímavým, někdy až abstraktním způsobem, který ale dělá ten správný dojem. To nejsou jen prázdné scény. Mě tenhle příběh o tom, co je nejlepší pro všechny, dostal. (28.10.2016)

Vyprávění se drží malého adoptovaného chlapce, jehož tíží vzpomínka na smrt otce, který mu byl velmi blízký; do jeho minulosti nám dají nahlédnout hlavně jeho denní úniky do vzpomínek. I hlavní událost, smrt německého důstojníka, je vnímána jeho pohledem; poté, co mrtvému muži chlapec ukradne zbraň, zmizí tato událost v proudu her a příhod s bláznivým Ipou (působivý je moment, kdy se v troskách horské vesnice, kde se oba hrají na vojáky, rozhoří opravdický boj – situace vyjadřuje intenzitu dětského prožitku hry). // Ozvěna ranní události se vrátí s koncem dne, kdy je Ipa pozván k večeři s vesnickou inteligencí (čítající samozřejmě chlapcovy pěstouny, pravoslavného kněze a jeho ženu, učitelku), aby na něj byla v emocionálně přehrané scéně vložena tíha jejich životů – neboť všichni přítomní mají pykat za smrt důstojníka, pokud se do rána nenajde jeho vrah. Jediný, koho povrchnost té noci pokoří, je malý chlapec. (27.09.2007)

(KB - R) Sergiu Nicolaescu, rumunský Otakar Vávra. Co si člověk vybaví, když se řekne jeho jméno? Žánrové, divácky velmi vstřícné filmy, u kterých ve výsledku ani už nesejde na tom, jestli máme na mysli „historické“ epiky (DÁKOVÉ, POSLEDNÍ KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA I A II) či vděčné kriminálky (KOMISAŘ OBVIŇUJE, S ČISTÝMA RUKAMA) a komedie (Kdo je miliardář?). IPOVA SMRT z počátku sedmdesátých let tak mezi jmenovanými tituly působí jako... no, jako kdyby byl režisér dokumentů o kytičkách pověřen režií velkorozpočtových propagandistických epik._____ Klubový film IPOVA SMR vyniká odklonem od klasického vyprávění k tomu uměleckému, ve kterém se inscenačně velmi zdařile mísí dětsky ne-neviné představy se skutečností, kdy se divák má klást otázky, čemu věřit, co z prezentovaného se „doopravdy“ stalo, nakolik jsou předkládané obrazy či zvuky spolehlivé. Prolínání různých rovin („skutečné“, „snové“) je velmi opojné, ale bohužel platí jenom pro první dvě třetiny (necelou hodinu), než do představ – hry na válku – vpadne skutečnost, která s sebou přináší řadu etických a morálních dilemat. Závěrečná půlhodina ale není ani tak filmařsky zdařilá, ani myšlenkově podnětná, protože se spíše mluví... a film ztrácí víru v diváka a divák zase zájem o film. (17.12.2012)

Dramaticky to síce mohlo byť trocha lepšie spracované - menej sa venovať lyrike priateľstva medzi Ipom a chlapcom a namiesto toho sa viac zamerať na ústrednú pointu, pričom by som pridal aj na konfliktných situáciách - no celkovo to nebolo vôbec zlé. Od "poslednej večere" to nabralo tie správne grády, pričom brilantný záver dal všetkému povestnú korunu. Spokojnosť. 70/100 (23.11.2016)