Réžia:
Carl Theodor DreyerScenár:
Carl Theodor DreyerKamera:
Rudolph MatéHrajú:
Maria Falconetti, Eugene Silvain, André Berley, Maurice Schutz, Antonin Artaud, Michel Simon, Jean d'Yd, Alexandre Mihalesco, Léon Larive, Jean Aymé (viac)Obsahy(1)
Slavné zpracování příběhu o Johance z Arku není typický historický velkofilm. S výjimkou kostýmů se oprošťuje od dobových reálií, zato vyzdvihuje střet fanatismu a klerikalismu soudců se vznešenou prostotou nevinné dívky. Působivost procesu stupňuje užití detailů a i v následných scénách si kamera často všímá jen fragmentů lidské tváře. Němý film inspiroval nejednoho skladatele k hudebnímu „ozvučení“. Vilnius – evropské hlavní město kultury 2009 a filmové fórum Scanorama daly podnět ke vzniku osobité hudby litevského skladatele Broniuse Kutavičiuse, kterou pro Febiofest nastudoval Orchestr BERG. (Febiofest)
(viac)Recenzie (127)
Absolútne zdrvujúci zážitok. Dreyer musel kvôli filmu upísať zmluvu s diablom. Filmársky je to absolútna lahôdka. Klaustrofobická a emočne ohromne vypjatá dráma s geniálnym hereckým výkonom Marie Falconetti. V jej očiach a slzách sa odráža bolesť obetí všetkých sfalšovaných procesov a bezmocnosti človeka, voči mocnostiam. Najlepší nemý film ever? 10/10 P.S. v mnohom pomáha aj parádna novozložená hudba, neskôr použitá v kľúčových scénach K19: Widowmaker ()
setsakra ponurý procedurální drama, u kterýho jsem jako militantní ateista trpěl víc jak Johanka.... každopádně forma jako taková [expresionistický využití detailů, atypický metody rámování, jízdy kamery, etc.] je famózní, ngl. PS: jo, viděl jsem tu verzi z blázince, a k tomu všemu na velkým plátně. ()
Pokaždé když Utrpení vidím, musím se ptát, co se skrývá za skelným Johančiným pohledem. Co ve svém horečnatém zanícení spatřuje za hmotou lidských těl a žaláře. Co se odráží v těch hlubokých tůních, v nichž se nabírá záplava hořkosti a ponížení - smutečních perel nepravidelného tvaru, jež jsou miniaturami celého filmu a jeho zranitelnosti -, jen skanout po napjaté tváři. Zda je to Bůh, a jak v Johančiných očích vypadá. V onom nepřítomně pokorném pohledu, který jakoby bloudí v bílých mlhách je možno číst bolest, zděšení i nepředstíranou lásku a oddanost. Snad právě proto své "učené" katy tak děsila, tím spíše, že byla žena. Reneé (Maria) Falconetti podala fenomenální výkon. Stejně jako Rudolph Maté a panchromatický filmový materiál, který onu nevídanou míru výmluvnosti lidské tváře umožnil zachytit. Žel Falconetti se před kamerou více neprosadila - doslova pro ni zemřela se svou osudovou hrdinkou-mučednicí. Utrpení je můj osobní vrchol němého filmu. Film všech a nikoho. Natolik procítěná a bolestná kinematografická zkušenost, že je zatěžko ji poměřovat s dobovou konkurencí. Málokterý film způsobuje tak intenzivní slastné utrpení, aniž by v něm byl obsažen byť jen náznak provinilosti. Takto vypadá detail nejhlubšího prožitku - duchovního i fyzického zároveň. ()
Tenhle film je jako emocionální dynamit. Co se zdá ze začátku jako malý plamínek, je ve skutečnosti pouhé zapálení rozbušky. Postupem času si začnete uvědomovat sílu filmu, abyste na konci skončili chtě-nechtě rozcupovaní na kousky. Rafinovaná práce s detailem a úhly snímání, neskutečná přesvědčivost hlavní protagonistky a hudba Richarda Einhorna jsou v kombinaci skutečně zdrcující. ()
Velmi syrové ztvárnění konfrontace církve, která si v té době díky moci mohla dovolit vše a mladé nevinné dívky. Místy příliš rozvleklý děj ubírá filmu na dramatičnosti, avšak záměrem režiséra byl nejspíš pravý opak. Odka zde: http://www.youtube.com/watch?v=BLBn9KK2Ss0&feature=fvst ()
Galéria (93)
Fotka © Gaumont
![Utrpenie panny Orleánskej - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/163/743/163743374_d1d150.jpg)
Zaujímavosti (19)
- Hoci je film nemý, režisér primäl hercov, aby sa naučili dialógy vychádzajúce zo súdneho protokolu. Veril tak, že dosiahne čo najväčšiu autentickosť. (Adam.Kubala)
- Ve scéně, kdy je Janě řezána paže, se ve filmu objeví skutečná krev, nikoliv však Marie Falconetti, ale její dublérky. (Kulmon)
- Režisér Carl Theodor Dreyer prý nechal herečku Marii Falconetti (Johanka) klekat na ostrý kámen a výrazy utrpení, které natočil, pak ve střižně přehrával, aby vybral ty nejlepší, vypadající opravdu bolestivě. (Terva)
Reklama