Utrpenie panny Orleánskej

Jana z Arku permanentně na tripu, oči dokořán otevřené a neustále zalité slzami, zastřený zrak má upřený do nebe. Dívat se na ní 82 minut bylo pro mě utrpení. Soudci kladou posměšné otázky a ona neodpovídá. Divák se tak ale bohužel mnoho nedoví. S tímto filmem je to těžké. Hodně se tu mluví, ale titulků je tu málo... Tvůrcům bylo jasné, že bude obtížné natočit němý snímek ze soudu a tak se soustředili na budování atmosféry, čehož dosáhly právě neobvyklým použitím záběrů detailů. Výkon Marie Falconetti mě nijak neuchvátil, hlavně proto, že celý film měla jediný výraz, byť opravdu srdcervoucí. Bohužel mě snímek většinu stopáže nudil a jen "akční" závěr (a scéna pouštění žilou) dokázal víc připoutal mou pozornost. Moje verze DVD z Criterion Collection má 82 minut (a ukázky z restaurování). A krásnou hudbu. A neuvěřitelně pečlivě vyčištěný obraz. (18.05.2009)

Velmi syrové ztvárnění konfrontace církve, která si v té době díky moci mohla dovolit vše a mladé nevinné dívky. Místy příliš rozvleklý děj ubírá filmu na dramatičnosti, avšak záměrem režiséra byl nejspíš pravý opak. Odka zde: http://www.youtube.com/watch?v=BLBn9KK2Ss0&feature=fvst (25.12.2010)

Neskutečně silný snímek, ukazující, jak muselo být "krásné" žít ve středověku, zejména pokud se Váš názor odlišoval od názorů, které hlásala církev! Celý film je postaven na výrazech herců - v Janiných očích je krásně vidět strach, utrpení a zároveň odhodlání nepodlehnout nátlaku církve. No a ti její soudci jsou tak strašně odporní… Když jsem se chystal pustit si tento němý film, říkal jsem si, že dám ze slušnosti k době vzniku tři hvězdy, ale snímek mě úplně odrovnal a musím dát plný počet! Ne nadarmo se film nachází v top250 na imdb.com. Viděl jsem remasterovanou verzi z The Criterion Collection s Einhornovým hudebním doprovodem, který pěkně dokresluje atmosféru filmu. (15.05.2011)

Pôvodná verzia filmu bola v 80tych rokoch nájdená v istom nórskom blázninci, no a presne ako v blázninci som sa cítil aj ja počas procesu s Johankou, ktorý zaberá prvú polovicu snímky. Odhliadnuc od fanatickej cirkvi dnešný divák bude krútiť hlavou aj nad psychikou Johanky, ktorá ako jedna z najväčších hrdiniek histórie to ako človek, ktorý si myslel, že je zoslaný bohom, nemal asi v hlave úplne v poriadku. Ale poďme k filmu. Ten sa asi preslávil najviac detailnými zábermi tvárí, snímanými zospodu, zhora a častokrát pootočenou kamerou. Johanka sa musí pozerať na inkvizítorov zdola, tí sa na ňu pozerajú zhora, ale neznamená táto filmová reč aj pohľady diabla a boha, rezervujúcich si miesto vo svojich kráľovstvách pre účastníkov tejto frašky? Poznámky z DVD bonusov: Dreyer vybudoval podľa starých malieb pre film malé mestečko, avšak odmietal ho vo filme ukázať celé. Johanka mala vo zvyku k svojmu podpisu pridávať kríž, načo Dreyer v jednom zábere zámerne upozorňuje, čo nebolo ale prejavom jej viery, bol to tajný kód pre jej armádu, aby obsah listu nebrala vážne. Utrpenie je film, ktorý asi treba vidieť na plné pochopenie viac krát, pretože ja vidím vrcholy nemej éry zatiaľ niekde inde. (29.03.2013)

"Cesty páně jsou nevyspytatelné..." Dôkaz, že druhé pozretie filmu môže človeku zmeniť život. Utrpenie panny Orleánskej sa mi hodnotí skutočne veľmi ťažko. Maria Falconetti podáva grandiózny, takmer sebedeštruktívny herecký výkon, i keď si prakticky celú dobu udržuje rovnaký výraz a postoj - avšak postoj silnej ženy oddanej viere a zmierenej s osudom. Prvý raz môj názor po domácom premietaní znel: i napriek tomu, že som videl skrátenú 96 minútovú verziu, film pôsobí pomerne nudne a až príliš komorne - je vidieť rozdiel medzi Griffithovou pompéznou hollywoodskou megaprodukciou, Langovými víziami či Murnauovou prácou so svetlom a farbami. Dreyera však nezavrhujem, určite mu dám ešte šancu, ale na prvom mieste pre mňa zostávajú dobové snímky Fritza Langa. Uznávam však, že nijaká z modernejších verzií Johanky z Arku sa tejto vďaka silnému príbehu a dopadu nevyrovná, no i tak považujem film za nadhodnotený. Druhý raz som videl 82-minútovú verziu, na plátne a v komornej atmosfére premietacích priestorov, a môj názor znie: dychberúce klasické dielo Carla Theodora Dreyera je vskutku absolútnym vrcholom nemej éry. Každá scéna je do detailu vyštylizovaná, kryštalicky čistá, komorne dynamická a dômyselná konštrukcia sa navrch honosí precíznou réžiou a dokonalou výtvarnou kompozíciou. Každý pohyb kamery, každý detail (na ktorom je film vlastne postavený), každý závan, každé gesto, jemná proporčná mimika tváre sú dôkazom režijnej a štylistickej geniality. Skĺbenie prvkov najvýraznejších filmárskych smerov je výhra po každej stránke a keď k nej prirátam fantastickú montáž (plnú náboženskej symboliky, najznámejším príkladom je scéna v cele, keď okno vrhá tieň v tvare kríža), nemám prosto slov. Mnoho silných momentov, vynikajúca hudba (škoda, že neexistuje oficiálny "soundtrack"), drtivý výkon Marie Falconetti a inteligentná idealizácia a zbožštenie postavy na základe reálnych doložených faktov a historickej dokumentácie. No a kamera, tá je na samostatnú debatu. Mľask. 95% (25.04.2014)