Réžia:
Carl Theodor DreyerScenár:
Carl Theodor DreyerKamera:
Rudolph MatéHrajú:
Maria Falconetti, Eugene Silvain, André Berley, Maurice Schutz, Antonin Artaud, Michel Simon, Jean d'Yd, Alexandre Mihalesco, Léon Larive, Jean Aymé (viac)Obsahy(1)
Slavné zpracování příběhu o Johance z Arku není typický historický velkofilm. S výjimkou kostýmů se oprošťuje od dobových reálií, zato vyzdvihuje střet fanatismu a klerikalismu soudců se vznešenou prostotou nevinné dívky. Působivost procesu stupňuje užití detailů a i v následných scénách si kamera často všímá jen fragmentů lidské tváře. Němý film inspiroval nejednoho skladatele k hudebnímu „ozvučení“. Vilnius – evropské hlavní město kultury 2009 a filmové fórum Scanorama daly podnět ke vzniku osobité hudby litevského skladatele Broniuse Kutavičiuse, kterou pro Febiofest nastudoval Orchestr BERG. (Febiofest)
(viac)Recenzie (127)
Katolícka súdna dráma. Z videných najlepšia. Tvár Johanky vyžaruje škálu útrpných emócií a psychické mučenie. Na druhej strane je súbor xichtov odporne vyžratých alebo prísne asketicky až vampírsky vychudnutých kreatúr najsvätejšej cirkvi v podobe sudcov, strážcov či vykonávateľov mučenia. Pravé presvedčenie neprezrádzajú ich slová ani činy, ale podoba masiek ich tvárí - masiek pozostávajúcich z ich vlastnej kože, z ich vlastného výrazu. Striedme titulky informujú prehľadne a v skratke len o podstatnom. Vydarené, veľmi vydarené dielo! ()
To, co bychom dnes nazvali soudním dramatem, prostě bez zvuku fungovat nemůže. Ne úplně. Utrpení Panny orleánské má jistě své kouzlo, ale čtyři hvězdy dávám jen z úcty - hrozně se to opakuje a neustálý mučednický výraz hrdinky se postupně stává tak trochu směšný. Uznávám ale, že jde spíš o mojí neochotu než o chybu snímku. ()
Osobitým způsobem fascinující dílo, které působí jako zvláštní syntéza soudobé německé a sovětské filmové školy. Zdrojem té fascinace ale není příběh, nýbrž formální stránka a celkový přístup, jakým k tématu Dreyer přistoupil. Filmu vládnou vizuální výrazové prostředky, snaha o silné zpracování vnitřních pnutí a tužeb postav. Výsledkem je tak na dobu svého vzniku intenzivně dynamické dílo, které s množstvím detailů tváří, nápaditých rakurzů i pohybů kamery upoutá i dnešního diváka. 7/10 ()
"Cesty páně jsou nevyspytatelné..." Dôkaz, že druhé pozretie filmu môže človeku zmeniť život. Utrpenie panny Orleánskej sa mi hodnotí skutočne veľmi ťažko. Maria Falconetti podáva grandiózny, takmer sebedeštruktívny herecký výkon, i keď si prakticky celú dobu udržuje rovnaký výraz a postoj - avšak postoj silnej ženy oddanej viere a zmierenej s osudom. Prvý raz môj názor po domácom premietaní znel: i napriek tomu, že som videl skrátenú 96 minútovú verziu, film pôsobí pomerne nudne a až príliš komorne - je vidieť rozdiel medzi Griffithovou pompéznou hollywoodskou megaprodukciou, Langovými víziami či Murnauovou prácou so svetlom a farbami. Dreyera však nezavrhujem, určite mu dám ešte šancu, ale na prvom mieste pre mňa zostávajú dobové snímky Fritza Langa. Uznávam však, že nijaká z modernejších verzií Johanky z Arku sa tejto vďaka silnému príbehu a dopadu nevyrovná, no i tak považujem film za nadhodnotený. Druhý raz som videl 82-minútovú verziu, na plátne a v komornej atmosfére premietacích priestorov, a môj názor znie: dychberúce klasické dielo Carla Theodora Dreyera je vskutku absolútnym vrcholom nemej éry. Každá scéna je do detailu vyštylizovaná, kryštalicky čistá, komorne dynamická a dômyselná konštrukcia sa navrch honosí precíznou réžiou a dokonalou výtvarnou kompozíciou. Každý pohyb kamery, každý detail (na ktorom je film vlastne postavený), každý závan, každé gesto, jemná proporčná mimika tváre sú dôkazom režijnej a štylistickej geniality. Skĺbenie prvkov najvýraznejších filmárskych smerov je výhra po každej stránke a keď k nej prirátam fantastickú montáž (plnú náboženskej symboliky, najznámejším príkladom je scéna v cele, keď okno vrhá tieň v tvare kríža), nemám prosto slov. Mnoho silných momentov, vynikajúca hudba (škoda, že neexistuje oficiálny "soundtrack"), drtivý výkon Marie Falconetti a inteligentná idealizácia a zbožštenie postavy na základe reálnych doložených faktov a historickej dokumentácie. No a kamera, tá je na samostatnú debatu. Mľask. 95% ()
setsakra ponurý procedurální drama, u kterýho jsem jako militantní ateista trpěl víc jak Johanka.... každopádně forma jako taková [expresionistický využití detailů, atypický metody rámování, jízdy kamery, etc.] je famózní, ngl. PS: jo, viděl jsem tu verzi z blázince, a k tomu všemu na velkým plátně. ()
Galéria (93)
Fotka © Gaumont
Zaujímavosti (19)
- Jako scénograf na Dreyerově filmu pracoval Hermann Warm, který navrhoval dekorace i pro Kabinet doktora Caligariho. (Hwaelos)
- Více jak půl století byl snímek považován za ztracený. Existovaly pouze kopie a ozvučené verze, které se značně lišily od originálu. V roce 1981 byla náhodou v přístěnku ústavu pro mentálně postižené v Norsku nalezena dánská verze v perfektním stavu. (Snorlax)
- Režisér namiesto literárnych spracovaní príbehu vychádzal zo súdneho protokolu. (Adam.Kubala)
Reklama