Chudiatko

Dokonalé ať už se týče zvolené obrazové formy i v postupném vývoji postav. Herecký výkon Emmy Stone se dá rozhodně považovat za galapředstavení a Oscar pro ni je jediný možný výsledek. Věřím že tímto filmem se Yorgos dostane mnohem více do mainstreamu, takže lidi zpětně docení jeho předchozí tvorbu, která je rozhodně zajímavá. Poor Things stojí bez debat hlavně na skvělé ústřední myšlence. 80% (13.03.2024)

Yorgos Lanthimos patří k těm kontroverzním režisérům, k nimž si ani po několika viděných filmech nedokážu stále vytvořit jasný názor, podobně jako kdysi u Larse von Triera, protože zatím co snímek – to totálně rozdílné dojmy od jednou čirého odporu až po jindy skvostný zážitek... a Chudáčci se pro mě na této vlnovce vyhoupli úplně nejvýš a nemít tak přehnaný rozsah bizarních sexuálních scén, snad poprvé jdu s hodnocením i na maximum. Propracovaná výtvarná stránka naprosto kouzlí pro divákovo oko, nejen s častým využitím oka rybího, a byť by šlo namítnout, že některé formální prvky jsou samoúčelné, dokázal mě nadchnout i přechod z černobílého vizuálu do barevného, protože zážitkem bylo už jen mít možnost vracet se do známých prostředí (např. přednášková aula) i k postavám, jaké jsem dlouhodobě poznával černobíle, najednou v magických přidaných barvách. Fantasknímu epickému příběhu s variací na Frankensteina ta vymalovaná aranž kostýmů, kulis, pozadí moře, záběrů velkoměst v neurčitém budoucím čase náramně sluší, stejně jako nadsázka, kterou režisér spolu s herci do příběhu o uměle znovuzrozené ženě Belle vkládá. Emmu Stone si pamatuji jako milou talentovanou holku z La La Landu a rozhodně nezklamala ani po čase v rozdílné poloze. Její obdivuhodná herecká kreativita ve ztvárnění „oživlé mrtvoly“, prožívající si znovu vývin dítěte a zažívající bizarní situace, je nespoutaná a pomáhá udržet filmu vtip. Velice se mi líbil i mužský trojlístek „vědecky“ přesného Dafoa, tajemného Youssefa (kterého jsem zaregistroval poprvé) a bonvivánského Ruffala – takže jsem výjimečně v režii Lanthimose plně spokojen i s hereckými výkony, byť ke konci už (žel) došlo i na nějakou scénu, kde jsem měl pocit, že se na chvíli i s herci vrací onen starý, chladně odtažitý Lanthimos. Naštěstí jen na chvíli, protože jinak vedle loňských Stovek bobrů jde o snad nejnápaditější žánrový počin posledních let, s jakým se setkávám a jaký mě po svou dlouhou stopáž úspěšně přenesl do svého nápaditě podaného světa. [85%] (03.02.2024)

U Favoritky se dalo hravě říct, že šlo o zatím nejméně ujetou šílenost řeckého klenotu Yorgose Lanthimose. S Chudáčky je zase zpátky na koni a kouzelně pitvá slasti i strasti lidského bytí. Jeho vykulená a zatím nenaplněná ženská nádoba Bella se učí zvyklostem za pochodu, krouží mezi mužskou ješitností a vyčkává na pestrou road movie plnou chytrých myšlenek. Po bizarním úvodu kino opustil první kus, zhruba v polovině pak mladý pár, zbytek v sobě nechal tuhle atrakci doznít až do konce závěrečných titulků. Ač je to absolutně netradiční filmařina, líbí se mi, že je Lanthimos čitelný a nehází ramena á la Nolan. Willem Dafoe roky trpěl, jak na něm vlastní otec prováděl pološílené anatomické pokusy a tu a tam ho připravil o nějakou důležitou žlázu, sám coby geniální nekonvenční vědec rád kuchá, a ještě raději cpe zvířecí hlavy na nepatřičná těla, teď se nicméně vyšvihl s dospělou oživenou černovláskou s mozkem batolete. Zatím je to o neudržení moči, rozbíjení nádobí a nekoordinovaném pohybu, ovšem pokroky má značné. A londýnský dům toho času v 19. století jí přestává stačit, protože vsunování ovoce do tělních otvorů je jen začátkem jejího poznávání onoho velkého světa tam někde venku. A dozrávání v nezávislého jedince… Průvodcem je jí nejprve světácký a oknírkovaný (a pořád krapet nedoceněný) Mark Ruffalo, alfasamec i uplakánek v jednom, který si střihne vkusný taneček, je skvělý a mělo ho být prostě víc. Ještě větší tanec ale předvádí Emma Stone, která režisérovi povolila až nečekaně moc a která musí v březnu získat svého druhého plešouna. Její tělesné herectví, její živelnost, její ignorace společenských konvencí. Absolutorium si zaslouží i výtvarná stránka, kdy onen malý černobílý bizarní mikrosvět nahrazuje ten dobrodružný pastelový venku. Kostýmy, masky, kamera a nasvícení, zvuková složka, hudba a experimenty s ní. Radost. Místy sice krapet přešlapujeme na místě (divočení s klienty nevěstince už bylo dlouhé, i když se mezi ně vklínila třeba otcovsky obětavá výuka), humoru postupně ubývá a s pistolníkem v závěru zase lehce opadne tempo a krapet už se zkouší trpělivost diváka, nicméně Lanthimosovy velmi křehké vztahy zase trochu jinak mě jednoduše baví. Testování hranic publika mu opět vyšlo. A možná i proto, jaká je věnovaná pozornost Scorsesemu či Nolanovi (přitom mě oba zklamali), prostě dávám lehce nadhodnocený plný počet. Cukající koutky a znovu příjemně nepříjemná podívaná. (01.02.2024)

Tak jako buď se vo tomhle Lanthimosově másterpísu s někým zvysoka pobavíš na totálně pseudointelektuální vlně a umřeš při tom smíchy, nebo se s někým do krve pohádáš jaká to byla feministicky nesnesitelná pí....! Každopádně zase zcela mimo hlavní vlnu, s audio-vizuální úchylnou dokonalostí a s Emmou samozřejmě, která to s pánem režisérem roztančila už ve Favoritce! (08.05.2024)

Špičák, Humr a vlastně i Favoritka pro mě byly vyloženě mrazivé podívané. Chudáčci jakoby byli do značné míry konglomerátem těchto tří filmů, ale je to hlavně legrace. Stylizace je hravá a vytváří kontrast vtipně zvrácenému obsahu. Emma Stone úžasná, stejně jako muzika. Zároveň se nemůžu ubránit dojmu určité prodivácké vypočítavosti, kterou jsem ze starších Lanthimosových filmů tolik necítil, ale asi je to přesně to, co bylo potřeba, aby byl konečně jeho film bezpečně v červeném. Přesto je to pro mě asi nejpozoruhodnější režisér současnosti a doufám, že příště zase všem vypálí rybník. (11.03.2024)