Ferrari

Místy moc okatá a chtěná symbolika (film dává až moc najevo, co bude následovat) a příliš doslovnosti, ale jinak mi to uteklo. Někomu bude hned jasné, o kterou kapitolu Enzova života a obecně historie závodění tu půjde, až prvně uslyší jméno jedné z hlavních postav, ale já byl moc zvědavý, jak to Mann pojme. A pojal to myslím s nesmírnou elegancí: dějové linky spolu hezky emocionálně ladí, audiovizuální stránka tomu dává koule, herci taky. Film má takový evropský šmrnc a dám si ho někdy rád znovu. Mann pořád umí. (07.01.2024)

Po dlouhých letech si Michael Mann splnil svůj sen a činí tak se ctí. Nemůžu se ale ubránit dojmu, že kdyby si na něj udělal čas už ve své zlaté éře v devadesátkách, byl by výsledek podstatně odvázanější. Tento snímek o nejrychlejších autech své doby totiž zrovna dvakrát neodsýpá. Překvapivě hlavně na trati. Pokud jde o italskou domácnost Ferrariových, tak tam je to o dva převodové stupně lepší díky ďábelské Penélopě Cruz. Mimo domácí půtky však při srovnatelném rozpočtu se 4 roky starým Ford v Ferrari dostáváme v již "pouhém" Ferrari podstatně méně muziky co do měřítka, napětí i akce (nastíněná rivalita s Maserati je hodna tak akorát právě této závorky). Ano, Millie Miglia byla naprosto odlišná motosportová událost od Le Mans, jenomže drama vždy stejně tvoří samotní závodníci a ti jsou v Mannově podání nemastní, neslaní. Vzhledem k jinak historicky turbulentnímu vývoji tohoto závodu velká škoda. [Viennale 2023] (29.10.2023)

Michael Mann mě trošinku zklamal. Sportovní, potažmo závodní filmy o autech mám celkem rád. I přes to, že jinak tyhle sporty moc nesleduju. Ferrari se mi ale ani moc nelíbil. Celou dobu na pořádný závodění nedojde, a sledujeme zejména rodinný poměry Enza. Takže snad jedině posledních dvacet minut je i trochu ze silnice. Nehoda je udělaná celá docela jak z papundeklu.Takovej ten angličáček, co posráží malý figurky okolo umělejch stromečků. Žádná sláva. Průměr na jedno mrknutí. 50%. (17.03.2024)

1957… Enzovi je skoro 60 let, jezdí v Peugeotu, před rokem mu zemřel syn Dino, má milenku a s ní druhého 12ti letého syna. Manželka s ním maká ve firmě (drží firemní kasu mimochodem), milenka s ním probírá trable v práci… dělá u ní na výkresech motorů (a samozřejmě že kláti obě), prostě klasická italská rodinka. No a její lapálie se řeší víc než 3/4 stopáže filmu (dokonce i operu tam nacpali). Samozřejmě (aby se neřeklo) je tu trochu i o závodění (Argentine Grand Prix a Mille Miglia). Upřímně, čekal jsem to spíš obráceně. Více o závodech a autech a méně řešení okolo Enzova levobočka. Nejsilnější z filmu je zmíněná Miglia 57. Obzvlášť ten, kdo ví co se stane, musí mít husí kůži pokaždé, když zahlédne vůz č.531. (24.01.2024)

Mann si vybral ke zfilmování epochu Enzova života, která by z většiny lidí udělala v posteli se třesoucí, brečící trosky. Úvodem načrtne vztahovou situaci, hodnotové měřítko a nechá někoho umřít. Mistrná expozice s naprosto přesným Driverem a děsivou Cruzovou. Příběh silný v detailech. Nervydrásající rodinné drama katastrofami stiženého továrníka, střídá neméně strhující závodní inferno, které vás, pokud nevíte co se tenkrát v Mille Miglia dělo, sežvýká drobnou odbočkou do života jedné italské rodiny. Erik Messerschmidt vtáhne přímo mezi burácející vozy, Mann si rovněž pohlídal zvuk takže motory ryčí a plechy kvičí jak podsvinčata. K tomu se přidává Enzovo brilantní taktizování = lhaní a křivení skutečnosti, pro každého ze závodníků ušité na míru. Péče o jednotlivosti ukazuje sílu Mannovy filmařiny a já doufám, že na další takovou chuťovkou nebudeme čekat tak dlouho jako na Ferrariho. (08.01.2024)