Ferrari

Podobne ako v prípade Le Mans 66 či Rivalov za 4*, predsa len životopisným filmom z prostredia rýchlych kolies pochopiteľne chýba o trošičku lepší scénar pretože život  nie je tak farbistý ako dokážu byť filmy, prvotné recenzie ma síce trochu odrádzali ale asi dám na radu premiérového kinoparťáka a v prípade ťe si nebudem istý či na film chcem ísť do kina alebo nie ich nebudem čítať, podobne ako on. Napriek tomu že sa Ferrari odohráva podstatne viac mimo trate ako na nej nesklamal a prvá návšteva kina v roku 2024 sa vyplatila. Hádam ich bude viac ako v tom predošlom. (09.01.2024)

„…NESMÍŠ ODEJÍT K CIZINCŮM. JSI NÁŠ NÁRODNÍ POKLAD. KLENOT KORUNY ITÁLIE…“ Exhibice Adama Drivera, Penelope Cruz a veteránskejch závoďáků. Scény, ve kterejch jsou ti dva spolu, jsou parádní! (A věřím, že motorističtí fanoušci si užijou i ty veterány…) Jinak je to prostě takovej film o kousku života Enza Ferrariho, kterej se zaměřuje na události před závodem „Mille Miglia 1957“, jenž měl pro Enza zásadní význam. Takže nečekejte žádnej další „Le Mans 66“ nebo „Rivalové“. Jde o životopisný drama s jedním zajímavým závodem. /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Film je založen na biografii „Enzo Ferrari: The Man, the Cars, the Races, the Machine“, kterou v roce 1991 napsal novinář Brock Yates. 2.) Onen automobilový závod „Mille Miglia“, byl kvůli událostem v tom roce 1957 posledním v historii. 3.) Thx za titule “lordek“. ///                         PŘÍBĚH  ****  HUMOR  *  AKCE  *  NAPĚTÍ  * (08.02.2024)

Když věci dobře fungují, tak se na ně i dobře kouká, poučuje Enzo Ferrari svého synka. Stejnou maximou se řídí i Michael Mann. Další z jeho portrétů umanutého profíka v existenciální krizi je radost sledovat díky vypravěčské semknutosti a tomu, jak rytmicky, bez jakýchkoli zádrhelů šlape. Během expozice se prakticky z každého záběru dozvídáme nějakou podstatnou informaci, která bude později zužitkována. Zároveň je představen řídící stylistický postup - využívání duality a kontrastů (např. světlé scény s milenkou vs. tmavé scény s manželkou). Pomalejší scény se pravidelně střídají s rychlejšími, pohyb se zastavením a melodramatickým (v jedné scéně vyloženě operním) zveličením určitých emocí, zejména žalu, který - každý po svém - zpracovávají oba manželé. Mann navazuje na hollywoodské klasiky jako Hawks nebo Sirk a nechává mnohem víc než jiní současní režiséři vyprávět mizanscénu. Současně se vzpírá konvencím klasických životopisných dramat, když se soustředí pouze na krátký úsek Ferrariho života a namísto vytváření umělých konfliktů skvěle dramatizuje všednodenní setkání a běžné byznysové úkony (vyplácení mezd, podepisování dokumentů, dohody s investory). Tento cit pro detail současně přispívá k uvěřitelnosti fikčního světa. Práce se přitom neustále konstruktivně nebo destruktivně střetává s osobním životem (Ferrari díky ní nachází řeč se synem a zároveň kvůli ní ztrácí svou ženu). Nejvíc emocí a vzrušení je příznačně přítomno ve filmařsky bravurních scénách závodů, které představují Ferrariho největší vášeň. Katarzi ale oproti jiným sportovním filmům nakonec nepřinášejí. Spíš vědomí křehkosti života (tehdejší závodní auta i díky vynikajícímu zvukovému designu fakt nepůsobí bezpečně) a poznání, že jakkoli se budete snažit mít vše pod kontrolou, určité události stejně předvídat nelze a nakonec vám nezbude, než je přijmout a nějak začlenit do svého životního příběhu. 90% (07.01.2024)

Mýma očima zdařilý životopisný kousek, líbilo se mi to, bavilo mě to, přesto jednu připomínku mám.. Přijde mi ohromná škoda, že si tvůrci vybrali ze života Enza Ferrariho jen jeden rok.. Umím pochopit, že to byl zlomový rok, odehrálo se toho fakt hodně a padla podstatná rozhodnutí pro existenci firmy Ferrari i osobní život Enza, jen mám neodbytný pocit, že to prostě je jen výsek, malá část, není to ucelené.. Nicméně Adam Driver zaslouží smeknutí klobouku, byl výborný a bezvadně s ním fungovala Penélope Cruzová, chemie mezi nimi je úchvatná, ať už jde o lásku či nenávist, porozumění či hádky, stojí to za to.. (09.02.2024)

Pro režisérské matadory evidentně vysoký věk není pražádnou překážkou v další tvorbě, nicméně z tria legend, jedenaosmdesátiletého Scorseseho (Zabijáci rozkvetlého měsíce) a šestaosmdesátiletého Scotta (Napoleon) dopadl osmdesátiletý Michael Mann se svou aktuální novinkou nejlépe. Ač je to opatrná chvála. Už kdysi jsem perfekcionistu Manna označil za otce, který jezdí s kamionem. Synek ho vídává málo (Mann si dává hodně velké pauzy a projekty si pečlivě vybírá), hodně se na něho těší, a když už z cest přijede, je plný zážitků. Auta ano, ale jen jako kulisa. Životopis ano, ale vlastně jen výňatek několika měsíců, kdy slavná automobilka krachuje, manželství jejího zakladatele a jeho milé Laury je už nějaký ten pátek v troskách (i proto, že pár měsíců zpět zemřel jejich syn), a to ještě ona netuší, že… to až v kině. Výsledkem je komorní rodinné drama, kterému ovšem chybí nějaká autorská přidaná hodnota. Mann se se svým týmem nemusel tolik držet faktů, Commendatoreho profesní i osobní krizi mohl a měl něčím ozvláštnit. Takhle sledujeme jen chladného šéfa, který bez emocí přihlíží, jak se na trati zabije jeho nejlepší šofér. I když tady Mann hezky pracuje s nejistotou (stejnou jako u samotných závodů), protože právě viděné nás kolikrát nutí přehodnotit, než si jasně řekneme, kým Ferrari skutečně byl. Přitom jej Adam Driver hraje tak suverénně, že se nám Enzo měl dostat hlouběji pod kůži. Tam se solidně dostává nasupená manželka Penélope Cruz, která může a hodlá svou buldočí zarputilostí leccos rozseknout. Temperament na druhou. Moc se mi líbila, sorry Shailene. Klíčový konflikt(y) mezi ústřední trojicí ale nakonec úplně zajímavý není. Kdybych to porovnal třeba s dravou krimi Nelítostný souboj a jeho dialogy a vztahy, bylo by to naprosto drtivé vítězství pro špičkový souboj dvou samců z roku 1995. I když budu mít vždycky raději Mannovy přestřelky – třeba jako ta na diskotéce plné lidí v Collateralu nebo ta památná několikaminutová mezi policií a lupiči na ulici právě v Nelítostném souboji – finální ikonický vytrvalostní závod Mille Miglia vypadá rovněž velmi dobře, ostatně to platí i pro zvuk, kostýmy a zejména kameru Erika Messerschmidta. (13.01.2024)