Alonzo, muž bez rúk

Tak na to, že snímky němé éry moc nemusím, dal jsem si tuhle vcelku krátkou taškařici s Lonem Chaneym (známého z Fantoma opery) v hlavní roli bezrukého Alonza. Ku mému údivu se mi to opravdu hodně líbilo. Nějak mne to chytlo a fandil jsem tomu. Chvilku jsem uvažoval i o pěti hvězdách. Po tomhle úspěchu bych si měl už konečně sehnat Zrůdy a pokud máte chuť na nějakou nenáročnou hororovou podívanou z 20. let, neváhejte s Alonzem. (15.11.2011)

Mňa na nemých filmoch a ich objavovaní baví, že v nich nachádzam rôzne metafory a režisérske postupy, charakteristické pre modernejšie obdobia kinematografie. Vlastne ma udivuje, že dnes mnohí režiséri vo filmovom priemysle (podotýkam priemysle) na ne úplne zanevreli a to podľa toho, čo vidíme napríklad aj podľa jednoduchej metafory ľudských rúk a čo predstavujú v Alonzovi, je dosť zarážajúce, pretože by mali byť dnes omnoho mnohovrstevnatejšie. Ale dosť filozofovania. The Unknown je jeden z najtragickejších príbehov nenaplnenej lásky v histórii kinematografie, film, v ktorom stojí láska a nenávisť bok po boku a v ktorom sa tieto pocity menia z okamžiku na okamžik. Je to jeden z emocionálne najsilnejších filmov (minimálne) nemej éry a nikto sa ho nemusí vzhľadom na jeho krátku stopáž obávať, ako tomu častokrát pri medzititulkových filmoch býva. Keď sa tak nad filmami Toda Browninga a jeho hrdinami so zvláštnymi fyziognomickými vlastnosťami zamyslíte, tak bol takým súdobým Davidom Cronenbergom. P.S.: Joan Crawford bola nádherná, pred záverečnou trikovou scénou s koňmi by David Copperfield zbledol závisťou. (08.03.2013)

Tod Browning je jeden z nejméně pochopených filmařů němé a brzké zvukové éry. Jeho filmy jsou přesto krásné a po letech jimi zůstávají. Alonzo v podání skvělého Lona Chaneyho je nádhernou tragickou postavou, s kterou je možné soucítit, stejně jako je možné ji nemít rád. Jenže v kontrastu s dalšími postavami je stejně tím hrdinou. Tod Browning se nebál hororových prvků, detailů ani romantiky. Všechno mu ve filmu dokonale sedí. (08.07.2014)

Veliká škoda, ze jsem viděl jenom padesátiminutovou verzi. Mohlo to být klidně o něco delší, protože příběh byl hodně zajímavý. Alonzo mohl být více propracovaný, ale ta ironie osudu byla skvělá. Poprvé jsem viděl Lona Chaneyho bez make-upu a byl to nejenom mistr masek, ale taky mistr výrazu. No a na konci se mi úplně tajil dech. (23.05.2010)

Němá výmluvnost, která stojí hlavně na půvabu Crawfordové a Chaneyho nesporném charismatu i hereckém talentu. To co však tento film učinilo nesmrtelným přišlo až sedmdesát let po natočení. Právě tehdy se Alloy Orchestra odhodlali k nahrání jednoho z vůbec nejlepších hudebních doprovodů napříč celým spektrem pohyblivých obrázků a dodali tak zkrácenému sestřihu potřebný tah na branku i příval emocí a energie. A dali tak vzniknout zcela novému filmu. Lepšímu; dokonalému. (04.03.2010)