alef

QD je filmař, který nebere jazyk na lehkou váhu. Tentokrát hitchcockizuje frazém "un blouson qui tue".

zaťatý auteur, jehož se do budoucna vyplatí sledovat

Holocaust Theme Park Ride

nabízí se k adopci: film podobně neukočírovatelný a neukočírovaný, zpovykaný a nevycválaný jako spratek Steve

i když je to (oproti Fellinimu) vlastně docela "feel-good movie"

film jako nádherně dementní sen - spring time forever, bitches!

první dvě třetiny filmu dávají pocítit radost ze znovu zažehnuté tvůrčí jiskry v dávno vyhaslém tvůrci....

na několika místech docela zábavné. ale s Chaplinem, Marxovejma, raným Woodym nebo televizním Sachou Baronem radši nesrovnávat...

mrzutá ztráta času, který by bývalo bylo možné využít k opětovnému zhlédnutí něčeho od Lubitsche....

stává se z Egoyana nudný midcultový tvůrce až teď, nebo jím byl tak trochu odjakživa?