hobbitko

Jako logika tohohle filmu šla naprosto mimo mě a chvílemi jsem se ptala sama sebe, cože to scénárista vykouřil, vychlastal, nebo co si střelil, nebo z jak vysokého stromu spadnul. Jak jinak nám může v jedné scéně říct a ukázat, že "po smrti těla se náš duch rozplyne, nezávisle na tom, jak moc milujeme svět, nebo jak moc svět miluje nás" a nakonec nám jako velké filozoficko-hluboké finále odhalit tu úžasnou pravdu, že to byla láska, která ducha chlapečka mezi náma držela. Určitý kredit musím dát za docela neotřelý nápad s vláknem, sprejem, díky kterému je možné ducha vidět a způsobem, jakým duchové zabíjejí, ale to je asi tak vsechno. Motivace postav není vůbec přesvědčivá, hudba je jen prázdné bušení do klavíru, které asi mělo vytvořit tísnivou atmosféru a ruce, lezoucí ze špaget vyvolali akorát tak záchvat smíchu. I "ukrkaná" Nenávist je oproti tomuto hororový skvost.

Nemůžu si pomoct, ale při sledování jsem zívala nudou. A pan Incredible mi připomínal Johnnyho Brava.

Půdorys originální jak se na Woodyho patří. Ovšem samotné provedení tak trochu skřípe a tragédie se mě nedokázala skutečně dotknout a komedie mě nedokázala skutečně pobavit. Hezký prvek byla Aladinova lampa, to jediné (kromě diskutující skupinky intelektuálů) mi v tom celém připomenulo Woodyho magicky mistrovskou ruku, která se ale tentokrát nad celým filmem spíš lehce vznášela, než by se ho skutečně dotkla.

Dvě hvězdy a jenom za hudbu. Příběh, jak je u muzikálů zvykem, je prostinký, což by ovšem až tak nevadilo. Co mi vadilo bylo iracionální chování postav a hlavní hrdinka, která je na pomezí rozmazlenýho dítěte a hysterky. A navíc, jak by řekli hrdinové britského "Donaha", NEUMÍ SVÁŘET! :-)

Lepší 3 hvězdy - tento film jsem viděla tak před 10 lety a co se mi dostalo pod kůži byla dusná a klaustrofobická atmosféra a zajímavý námět, nicméně jsou filmy, které si pamatuju mnohem líp, protože mě taky mnohem víc zaujaly.

Některé filmy prostě nezestárnou a neztratí půvab.

Tu už to veľmi nezachraňoval ani Nicholas Rogers..

Musím hodnotiť subjektívne, na túto rozprávku mám veľmi príjemné spomienky, osladené nádherným Nicholasom Rogersom :-)

Nádherná výprava, úžasné farby a obrazy, ale to je asi tak všetko.

Moje nervy, tento film je za trest! Človek sa počas neho rozhoduje, čo mu trhá nervy viac - či úplne primitívny a trápny scenár, alebo ta ústredná pieseň, romanticky sa nesúca vzduchom, keď padá voda z vodopádu. Výborná alternatíva ku "strč prst skrz krk". Výsledok rovnaký.