Milodar

Je škoda, že Kendrick nedokáže odhlédnout od své víry alespoň při filmování. No, už to tak bývá, zatímco ateisti o své pravdě nikoho nepřesvědčují, křesťané mají nutkání neustále "hlásat". Křesťanská laskavost je všudypřítomná. To však tento film špatným nedělá. Co se mi ale opravdu nelíbilo, je Kendrickova vize mezilidských vztahů. Proč bychom měli lézt někomu do prdele? Někomu, kdo o nás nestojí? Doufal jsem, že den 40. bude: Vyser se na ženskou, která o tebe nestojí, jsi chlap a hrdina, co zachraňuje životy, ne ukňouraná baba, to je život. Hm, tak snad někdy příště.

Jeden z nejkrásnějších, nejopravdovějších, nejbolavějších a nejmanipulovatějších filmů, co kdy stvořil Vons lar Trier. Vše je tak všední, obyčejné, přirozené. Fyzická a mentální, pane Trier, nemoc, dvě strany jedné mince, že ano. Není nad to, být normální a zdravý. Je čas si pohovořit, pane Trier.

Působivě natočená detektivka s puncem mystiky a několika nelogičnostmi. Lisbeth Salanderová mi v celém příběhu připadá jako zbytečná a těžko uvěřitelná postava, která oplévá hned několika extra vyjímečnými vlastnostmi. Asi budu muset sáhnout po Larssonovi a zjistit, proč si multimilionář najmul na detektivní práci novináře, nebo proč se superhackerka s foto pamětí, která může hravě převést miliony na svůj účet, nechává vydržovat kapesným.

Lisbeth Salanderová je bez debaty nejerotičtější punkerka všech dob (tedy samozřejmě až po Střihorukém Edwardovi). Vydržel bych se na ni dívat celé hodiny, i kdyby hrála třeba Sherlocka Holmese kříženého s Jamesem Bondem. Oceňuji také příjemnou Reznorovu hudbu (on umí jenom příjemnou) a vtípek s NIN na tričku. Dobře jsem se bavil, zázračné hackerství mě nudilo, celkově ale nechápu přínos tohoto filmu, když nekuř-li to samé vzniklo před dvěma lety. Kdyby zfilmování předlohy z r. 2009 bylo zpackané, chápal bych to. Možná účelem bylo, abychom měli co porovnávat a zjistili, že Fincherova verze je efektnější, ale ne lepší než Oplevova.

Velmi přesvědčivý dokument o tom, že mariňáci jsou pitomci s vymytými mozky a v jejich hlavách vždycky byla, je a bude poušť (bez ohledu na jejich IQ). Za zvuků The Doors a Nirvany si zapřemýšlíme o tom, že válka je krutý žert a podvod pro všechny, a pro vojáky taky.

Polopatický příběh je moc hezky animovaný. Podívejme se na obsah... Tintin je James Bond, chvílemi spíš Superman, mezi samými neschopnými blbci. V tomto seriálu existují lidské hlavy proto, aby se do nich neustále něčím mlátilo, nohy, aby se o ně zakopávalo. O kvalitně trapný humor se postarají dva naklonovaní policisté a roztomilost má pod palcem pejsek Milouš (IQ 160, to víte, Tintinův pes). Škoda, že si Tintin nevzal Týnu Smolíkovou.

Sice si myslím, že kolo není zvíře, ale jinak tento „bike film“ předčí leckterý oslavný velkofilm o krásách planety Země. Tvůrci evidentně mířili hodně vysoko a art laťku si zvedli až ke stropu. I věci tak obyčejné, jako je jízda ve staré dodávce s bikem za 150000,- Kč na korbě, jsou v tomto filmu nesmírně zajímavě ztvárněny. Zpomalovačky na dřevorubce i bikery taktéž artózní. Kamera létá jako sokol, hudba hýčká náš sluch. A největší parádička – střídání ročních období. To jím. Dědečku!, pamatuješ, jak mi moje první kolo přejel vlak, co vezl přehazovačky Shimano?

Ano, Tintin je polopatický, předvídatelný a ne moc vtipný. To ale nemůžeme vyčítat Spielbergovi, který se jen věrně držel předlohy. Co mám vlastně hodnotit, když nic nového vymyšleno nebylo? Technické provedení? Dobře, tak tedy - podivná fúze animace a reality nemá kouzlo animáku, ani přesvědčivost reality. Pokud Spielberg popluje dál tímto směrem na vlnách podivna, stejně jako Zemeckis a jeho mons-tro-zity , raději si místo do kina zajdu na spinning.

Je to příšerná nuda, když se u thrilleru dá předpovídat děj. U Lovců hlav jsem byl neustále překvapený dějovými zvraty a obskurními událostmi. Napětí a zábava je to velmi slušná, přináší i nějakou tu psychológii (vztah Browna k jeho ženě) a klišé-prosté ponaučení (proč by blonďatá zlatokopka nemohla mít ráda... tohoto muže.)

Na 133 minut jsem přestal žít svůj pragmatický, šedivý život obyčejného člověka a zúčastnil se dramatické volby velkých umělců - obětovat život tvorbě, nebo tvorbu životu? Přepohádkovatělý konec příběhu, který byl dostatečně pohádkový i tak, spolu se závěrečným patetickým proslovem, jsou jen drobnými uhříky na tomto ušlechtilém, zábavném a neskutečně krásném filmovém díle. (Poznámka: 5 lidí v jediném kině okresního města...wtf?...ostatní nejspíš potí svá trička z Moiry ve fitcentrech. Jak říká Miroslav Petříček: „Prázdné kino není od toho, aby uklidňovalo, ale posilovalo.").