miklaras

Tohle je opravdu zážitek z produkce klanu Lau. Lau Kar Leung každým pohybem dokazuje, že je synem mistra Hung Gar a že umí naprosto neuvěřitelné věci. Hlavní roli tohoto filmu ale hraje Hsiao Ho, který tu zatím není uvedený a je to jeho nejlepší film. Jeho opičák je fenomenální a člověka trochu mrazí nejen z toho, když si uvědomí, co vydrží lidské tělo, ale i z toho, jak se Hsiao dokonale proměnil ve zviřátko. Je to vážně choreografická perlička a navíc i když je děj předvídatelný, není jako podle šablony a člověk má tendence fandit hlavním protagonistům. Lau Kar Leungovy rozmlácené ruce mě dostaly.

Hwang Jang Lee si tu nádherně zakopal, k veliké nelibosti Jackieho Chana, který nemiloval jeho tvrdé kopy. Původně měl hlavní roli hrát Alexander Fu Sheng, který ale ležel v nemocnici s oběma zlomenýma nohama a tak se v ní proslavil Jackie. Je to hodně jednoduchý film, jako Fearles Hyena nebo Drunken master, ale funguje. Choreografie jedna báseň a orlí styl Hwanga je parádní. Jak vidno, nejen nohy mu šly pěkně od ruky.

Tak tedy tohle byla ostrá podpásovka, kterou Donniemu nikdy nezapomenu. A hlavně ji nezapomenu Billymu Chow, na jehož kopy jsem se moc moc těšila. Jediná věc, která mě utěšuje je fakt, že i na domácí půdě dvojka Železného opičáka absolutně propadla. Možná, kdyby se natáčení znovu ujal Yuen Woo Ping...ale myslím, že ten si jedničku hezky uzavřel a další osudy Wong Fei Hunga už všichni znají, tak proč se znovu vracet k opičákovi? Donnie Yen má kolísavé kvality a občas ho člověk vidí v horších produkcích, ovšem tahle je rozhodně nejhorší a myslím, že Donnie se s ní nechlubí ani na svých stránkách. Alespoň že tak.

Tony Leung Ka Fai je určitě jeden z nejosobitějších a nejlepších čínských herců poloviny 80. a začátku 90.let, což ostatně dokázal několikrát (Ashes of Time, Poslední císař, Farewell China). Pro Milence nemohl být zvolený lepší typ a Tony se ujal svého partu bravurně. Jane March je obrovsky výrazná a ústřední charismatická dvojice film táhne od začátku do konce. Škoda jen, že tvůrci nechali celý děj jen na těch dvou a moc jim nepomohli. Ke konci už se děj neúměrně rozvlekl a ztratil na zajímavosti. Na druhou stranu je to malý a trochu nedoceněný klenot, na který nedám moc dopustit. (Hlavně na ty pasáže, kde je z Ka Faie vidět víc, než jen kultivovaná tvář...:-)) 8,5/10

No, Jet je velmi kolísavý, co se výběru filmů týče. Romeo byl dost špatný, Jedinečný se dal dokoukat při troše dobré vůle, War byl dost špatný vtip a tohle je o stupínek lepší, než War a horší, než Romeo. Takže vážně blbost. Jete, Jete...kdeže doktor Wong a Fong Sai Yuk jsou...

mňo...nevím, co se Tsuimu stalo. Nevím, co se Jetovi stalo. Oba je mám ráda a ty dvě hvězdičky ve skutečnosti znamenají jedna pro Jeta, jedna pro Harka. Jako cena útěchy.

Zasloužilý mistr bojových umění Yeung se rozhodne odejít do kung fu důchodu, ale neuvědomí si, že co je dobré pro něj, nemusí být dobré i pro jeho malého syna(Jackie Wu Jing), který se bojové techniky učí pokradmu z manuálů. Když si synek odskočí na festival s otcovou maskou pro lví tanec a zachrání dvě děti před obětováním, zamiluje se do krásné Rose(Christy Chung Lai Tai). Kvůli ní ho čeká nejen studium angličtiny a evropského tance, ale také dost bezvadných soubojů, při kterých musí použít rodinné tai ji. Navíc se musí postavit opiovému gangu, vedenému bílým padouchem(Darren Shahlavi) a zvítězit, aby získal ruku vyvolené a uznání svého otce. Wong Wai Hin a Yuen Woo Ping natočili klasický příběh, který neoslní dějem, ale je jasné, že choreografie jsou perfektní. I když to není moje naprosto srdeční záležitost, zaslouží si uznání, protože vznikla v době, kdy se moc kvalitních kopaček netočilo. A tai ji je v HK kinematografii pomálu, takže, proč ne...

Mám ráda i dvojku Drunken Mastera, protože se tu vedení ujal Lau Kar Leung, který si ale s Jackiem nepadl do oka a obě hvězdy se při natáčení nesnášely. Na výsledku to ale není znát a když k tomu připočtu Ti Lungův zoufalý výraz coby tatínka, který právě přišel o svou tři sta let starou bonsai, je to paráda. Roztřepený bambus a celá bitka v čajovně, to se nedá popsat, to se musí vidět...

Je málo filmů o tai ji a každý další potěší. Yuen vylepšil bilanci tai ji filmů několikrát (Tai Chi Master, Master of Tai chi) a tady se mu povedl přivést k životu klasicky vystavěný příběh, od kterého nemůžeme čekat víc, než parádní choreografie, zlé padouchy, hlavního hrdinu jako ze škatulky a komické figurky. Klan Yuenů se toho všeho ujal pěkně a Drunken Tai Chi je příjemná oddechovka.

Blood Brothers Changa Cheh získali velice důstojného pohrobka, který velkého režiséra nezostudil. Jet Li tu hraje velice dobře a to vzal roli po oceněném Ti Lungovi a spolu s ní i břemeno kritiky. U nás Blood Brothers tolik neznáme a proto můžeme hodnotit film nezaujatě, ale i za ty, kteří nadržují Ti Lungovi musím říct, že Jet obstál. Takeshi hrál roli mstitele, kterou původně ztvárnil David Chiang a charakter postavy má u něj mnohem měkčí vyznění. Kanshiro je lyrik a neumí se sarkasticky usmívat, takže i on byl rozhodně přínosem. A Andy Lau je herec, u kterého se předpokládá, že bude dobrý. Původní paroháč Chen Kuan Tai měl jedinou velikou výhodu, že scéna jeho zabití byla neřekonatelná a ve Warlords hodně ztratila. Peter Chan se hodně odvážil a určitě se nemusí za své válečníky stydět. Jako pocta celkému vzoru Changovi Cheh a jeho kultovnímu filmu The Blood Brothers je to hodně důstojný remake.