miklaras

Pro mně velká, pětihvězdičková záležitost, kterou si kmotr Chang Cheh plně zaslouží. Jedno z nejklasičtějších wuxia pian všech dob obsahuje všechno, co fanoušek tohoto specifického žánru touží mít. Krev, krásného hrdinu, tajemného hrdinu, krev, líbeznou hrdinku, krev, meče, Ku Fenga, krev, koně, skoky a létání, krev a smutný, přesmutný konec...a málem bych zapomněla na krev....10/10 P.S...Putování meče? A to jako fakt?...no, to je tedy vážně moc...pěkné...

Asi jsem opravdu MA staromilec, ale Donnie jakožto metrosexuální adolescent je poměrně smutná pohádka (v jeho případě pohádka z roku 1963, tedy stejný archivní ročník jako Jet Li, což byl ročník skvělý, leč už mu sedí jiné polohy). Pravda, ve věcech natočených po roce 1990 má akční choreografie hodně kolísavou kvalitu a každá o něco lepší věc potěší, ale přeci jen jde těžko srovnávat vynikající choreografie zlatého období a dnešní prostříhané mrzáčky. Donnie Yen mě jako choreograf příliš neoslovuje. Potěšila přítomnost Chen Kuan Taie a Yuena Wah, oba pánové jsou osvědčení old school machři, ale jinak jsem zklamaná. 2.5/10

Válečné wuxia jedoucí na vlně podobných snímků se až příliš podobá filmům Warriors, Red Cliff, Battle of Wits nebo Sedmi mečům Tsuiho Harka. I když jsou tato wuxia vlastně velice dobrá, okázalá a skvěle odehraná charismatickými herci (tady excelovala Kelly Chan), neco podstatného jim schází. Čiší z nich trochu vykonstruovaný chlad, který jako by charakterizovala neustále hrající vlezlá hudba, která člověka nenechá vydechnout. I když Empress není špatný snímek, moje nadšení z novodobých wuxia pian pomalu ochládá. Když to řeknu vulgárně a možná nepatřičně, chybí tomu koule Changa Cheh :-)...pardon 4/10

Spojení, které mě ještě nepřestalo bavit, tedy Lau Kar Wing, Sammo Hung a Karl Maka se i tady osvědčilo. Svižná, vpravdě čínská komedie opepřená poloúchylnými kreacemi komických figurek, kterým dominuje hlavně můj velký oblíbenec Dean Shek Tien se opírá (jak jinak) o naprosto brilantní choreografie dvou hlavních protagonistů. Souboj s trojtyčemi je zatraceně bezvadný a Samo i Lau Kar tu ukázali, jak moc jsou dobří. Ostatně, svoje choreografie později vybrousili v Odd Couple k dokonalosti a i když je Odd Couple přeci jen lepší, Dirty Tiger, Crazy Frog je moc milá záležitost. Pro opravdové slídily v zaprášených MA poličkách tu je navíc spousta lákavých dezertů, jakými jsou Lam Ching Ying, Yuen Biao, Ho Hsiao, Chow Fat a spousta dalších. Prostě poctivě natočená MA komedie v ranném stylu Sammo Hunga a Lau Kara Winga, choreograficky přesná a pro členy klubu hodně divného diváka moc moc vtipná :-) 7.5/10

Vyrostla jsem mezi sochaři a jejich historkami z AVU, takže mi tenhle film Jaroslava Papouška učaroval už kdysi. Odvyprávěné historky znám v jiných podání a mám je ráda, stejně, jako atmosféru AVU 60.let, kterou jsem nezažila, ale mohla jí vychutnat v povídání starých sochaříků... 8/10

no...nikdy bych nečekala, že zrovna Jiří Menzel dá Hrabalově próze takhle na.....frak. Hodně schematické, banální a předvídatelné vtípky zarámované rádoby stylovou atmosférou, ve které režisér zazdil jak výkon Martina Huby, tak třeba Josefa Abrháma mě otrávil a pocit otrávenosti vygradoval v poslední vězeňské scéně, kde spokojení chlapíci derou peří a přicházející 50.léta se zdají vlastně příjemnou oddechovou dobou plnou milých, hřejivých okamžiků. On vůbec ten hřejivý humor člověka trochu nutí ku dávení, když je ho přespříliš a když nemá stabilní základnu. V předloze vyznívá zatraceně jinak a neklouže lacině po povrchu. Trčící povrchnost mě u Menzela překvapila a nechci mu ji vyčítat, protože si ho pořád ještě vážím. Jen je mi to dost líto. O předlohu bojoval a já mu věřila, že ze sebe vydá maximum, aby dokázal, jak moc si svou výhru zaslouží. A děsí mě představa, že možná vydal... Autor Skřivánků na niti, Ostře sledovaných vlaků a dalších krásných starých filmů se utopil v bazénu plném banálních vět a nahých blondýnek. Au revoir....

SOUL OF THE SWORD Naprosto vynikající swordplay, řekla bych atmosférická záležitost, která se povedla ve všech aspektech. Vynikající souboje, které vytvářel Ton Gaai (jak jinak), na wuxia neuvěřitelně dobrý scénář, jednoduchá a silná zápletka, hvězdné herecké obsazení a hlavně výkony hlavních protagonistů mě dostaly. Ku Feng je samozřejmě skvělý, ale u Ti Lunga bych nikdy nečekala takový herecký výkon. Jeho arogantní a chladný šermíř je v ostrém kontrastu s ustálenými typy, které vždycky hrál a s podivem mu dokonale sednul. Křehká Lin Chen Chi také, myslím předvedla to nejlepší ze své filmografie, jen Norman Chu se trochu ztrácel, ale jeho lehká erotická scéna neměla chybu. Režisér Hua Shan mě hodně překvapil a zaujal. Ještě se mi nestalo, aby jedním filmem někdo takhle zahýbal trůnem Changa Cheh v mém žebříčku nejlepších wuxia. To se nepodařilo Chor Yuenovi a už vůbec ne Zhangovi Yimou, ale tenhle nenápadný chlapík to zvládl během 84 minut, aniž musel použít něco víc, než docela obyčejný meč. 10/10

Ráda bych nadhodnocovala, protože každé nové wuxia je určitě dobrý počin, ale nekonal se takový zázrak jako Red Cliff Johna Woo. Oproti tombacovi mi létání nevadí, naopak, k žánru patří stejně, jako krvavé exploze, ale v old school swordplays je jedna nepřehlédnutelná kvalita. Souboje. I když jsou pomalé a působí docela archaicky, nikdo je nemrzačí tak velikým počtem střihů, takže herci skutečně musí předvést alespoň pár dobrých pohybů se zbraní. Dnešní wuxia ale žene dopředu střih, který sice prospěl dynamickému pojetí, ale ublížil podstatě slova swordplays. Hezcí lidé v nákladných kostýmech zarámovaní nádhernou krajinou vesměs bojovat neumí a je to zatraceně znát. Trochu se proto bojím, že tak parádní žánr zplošní a časem se stane jen nudnou masovkou, která skončí jako kung fu filmy 80.let, které propadly do béčka díky masové produkci a ztrátě řemeslné kvality. I když se trochu šklebím na Tygra a draka, přeci jen staří herci vychovaní čínskou operou nebo dobrými choreografy věděli, jak se zachází s tak kultivovanou a kultovní záležitostí jako je meč.4.5/10

Human Lanterns je vlastně ve své podstatě čínské strašidelné vyprávění a do hororu má dost daleko. Jeho kouzlo spočívá v divadelní, stylizovaně temné atmosféře a stejně stylizovaném hereckém pojetí hlavních představitelů, mezi kterými vyniká Lo Lieh coby šílený sériový vrah a výrobce lampiónů z lidské kůže. Lo Lieh si vůbec dokázal užívat béčkový žánr a z jeho hraní čiší, jak se ohromně bavil. Režisér Sun Chung si rád hrál s nevšedními motivy i když jeho snaha nedopadla vždycky podle očekávání a množství vynaložené energie. Co ale uměl natočit velice dobře jsou souboje, které tu mají vynikající styl (zvlášť souboj Chen Kuan Taie proti Lo Mengovi a později proti Lau Wingovi). Soubojů tu ale moc není, režisér chtěl vyprávět a soustředit se na děj, který se mu podařilo udržet na uzdě a dost nečínsky odvyprávět od začátku do konce bez zbytečných složitostí. Vcelku se na Human Lanterns dá dívat a člověk se pobaví prací maskérů.3.5/10

Tak tohle je vynikající gejzír stylu, omletých klišé, ustálených typů a všeho ostatního, co mám na Changovi Cheh tak moc ráda. Metrosexuální kreace Davida Chianga, Ku Feng v trenýrkách a Ti Lung nejen odhalující své nohy, což mi občas působilo bolestivá muka v podbřišku, ale zároveň si pohrávající s cigaretou tím lehce nedbalým, lascivním způsobem. A o co že tam šlo? Aha, thaibox, myslím, ale ten jsem nějak přehlédla...no, řekla bych, že klišé a schémata mi nevadí, pokud jsou zarámované takovou vizuální parádou. A Duel of Fist je hodně stylová záležitost. 9.5/10