pleva

Odedávna chtějí tvůrci příběhy nějak propojit. Možná to kulhá na jednu nohu, ale propojení ostav je slušné a funguje. Skvělé obsazení na jistotu. Ondřej Vetchý a Jiří Langmajer se ve svých rolích trochu trápí... Pekelná je hudba, která vám v každý okamžik říká co máte cítit. Rozsáhlá symfonie vykradených motivů z Glasse, Nymana, Zimmera (Zimmer krade taky). Za Janu Plodkovou hvězda navrch. Pro mě největší chameleón mezi herečkami, která zahraje skvěle cokoliv a zároveň si ji nespojim s jednou postavou.  Dějově je to směšné, ploché, hlubší smysl to nikdy animít nemělo (chyba předlohy) a často se tu tlačí na pilu, aby i dojetí bylo.

S odstupem, a po mnoha letech zpětně, by si film zasloužil nominaci, ale lépe Oskara pro Sharon a Jana de Bonta. Asi i pro režiséra, aspoň nominaci. Neměli nikdo ani tu nominaci... Zpětně pohlédnuto, oceněné filmy z daného roku nevypadají lepší, ale nahá herečka v erotickém thrilleru přeci nemůže být oceněná a lépe se dávají ceny psychologickému dramatu než thrilleru nebo komedii...

Jiří Kodet tu dostal velký prostor a ať hrál nebo ne, byla radost se na něj divat. Velmi civilní a uvěřitelný, pomalý, klidný metodický, elegán v pěkném veteránu. Trošku mě štvali jeho podřízení... Obrovský bonus je skvělá hudba. Dramatická instrumentální hudba ve druhé třetině se hodně podobá partům z Heroes Symphony Phillipa Glasse, jenže Petřina svůj part napsal o 14let dříve 😉