Pametnice

První série mě mile překvapila. Jsem taková zpátečnická, co se týká nových seriálů a mladých herců. Ale má to dobrou atmosféru a napětí, kdy se dá opravdu na ty postavy napojit. Oskar Hes se mi v roli líbí, je vidět, že do toho dává něco víc. Obraz doby funguje, četla jsem knihu o J. Hasilovi a tady je to taková jednoduchá, ale srozumitelná forma. Určitě je žádoucí pokračování. Jedinou výtku mám k postavě, která na konci hezky splynula s přírodou a pak...

Náhodný výběr filmu a moje první věta byla:,, Jééé, jako Blair Witch." Já tomu říkám ucukaná kamera, ano už znám výraz found footage. Moc mi ten styl nesedí. Tak docela jsem se těšila na děj a napětí. Hlavní představitelka mi nebyla vůbec sympatická. Ženská s takovým vzděláním a místo rozvážnosti je taky pěkně ucukaná. Když pominu nějaké nelogičnosti, mohlo to být zajímavé, ale na mě byli všichni moc rychlí a uřvaní. Tam pod zemí se všichni snažili vyrovnat se svými démony minulosti, tak snad mají lepší spaní.

Mysteriózní filmy mám ráda. Samozřejmě mají vždycky to největší kouzlo, když je vidíte poprvé. U tohoto filmu je celková myšlenka dobrá, ale mám pocit, že se v tom překombinovaném chaosu trochu ztrácí. Je to příliš dlouhé, film nedokázal držet mou pozornost, ano chvílemi mě to nudilo. S hlavní postavou se mi nedařilo navázat vztah, protože mi prostě přijde, že nemá tu správnou hloubku. Líbila se mi hudba, Penélope s Cameron a potěšil Kurt Russell. Vanilkové nebe je můj pátý film s T. Cruisem v hlavní roli a nijak zvlášť mě neoslnil.

Věděla jsem, že manželé Stodolovi vraždili důchodce a sedí. Na dokument jsem se dívala, abych znala něco víc. A hodně mě to zasáhlo. Zpracování mi vyhovuje, všechno srozumitelně a chronologicky navazuje. Pan Vaňura jako průvodce působí civilně s určitou dávkou respektu. Strašné je to pochybení ve vyšetřování případů, kdy teda asi opravdu by bylo zabráněno dalšímu řádění. Některé záběry z vyšetřování, rekonstrukce, to je tak hrozná bezmoc a bolest. A pak mluví ,, Jarda ", absence emocí, výsměch a vlastně pohoda. Je dobře, že tento dokument vznikl. A mediální hvězdy to nejsou. Těžko říct, jestli je jim ten trest vlastně trestem. Doufám, že tam teda zůstanou na doživotí. Do konce života.

Na filmu je super, že ho každý může vnímat a pochopit jinak. Je jasné, že takovou noční návštěvu nechcete. Na druhé straně zase mamka vnesla do mladé rodiny trochu života. Jiříček si překládá, občas bojácně zvýší hlas. Aneta zobe prášky a v práci ji to baví jako před vyhořením. Oni neví, jestli mít dítě, nebo si radši ještě něco užít. Chtěli by, ale nic neudělají. Mamka je živel, opruz, ale má spoustu zážitků a ještě i plánů. Generační rozdíly tam jistě jsou. V názorech i činech. Myslím, že mamka se ve skutečnosti cítí sama a některé šílenosti jsou pózou. Společné soužití a ztráta soukromí to ale fakt nejde. Já si myslím, že pozitivní je aspoň posun ve vztahu těch mladých. Když Aneta zdrhne na tu chatu a konečně se trochu uvolní. Stejně tak Jiříček, když se ponoří, jen tak, do té ledové vody. Závěr se mi líbil. Herecké výkony všech třech hlavních postav jsou super, líbila se mi kamera i hudba. Jako komedie mi to nepřišlo, spíš takové smutné. Na obě strany. Jo a Vladimír Kratina vypadá pořád dobře.

Po zhlédnutí jsem přijala Písně země jako film meditační, vzpomínkový, který je natočen s úctou k rodičům. Norsko má nádherné scenérie a pohled na ledovce, jezera a přírodu bere dech. Líbilo se mi prostřídání ročních období. Záběry krásné, ale často zaměřeno na detail. Perfektní detail, ale uvítala bych víc širších záběrů na celou krajinu. Nemám srovnání a přiznám se, dokumentů o přírodě jsem viděla málo. Ale v rámci partnerského kompromisu ( ON Písně, JÁ Winton ) jsem byla mile překvapena. Film na mě zapůsobil jako klidný a pozitivní prvek v chaosu všedního dne.

Není žádná pochybnost o velikosti pana Wintona, jeho odvaze a odhodlání pomáhat. Film dává prostor i ostatním, kteří mu pomáhají jeho myšlenku uskutečnit. V předválečné části je to hlavně mravenčí práce a neskutečné množství papírování. Herecké výkony zejména p. Flynna a H.B.Carter určitě zaujmou. Je třeba něco dodávat k lince stárnoucího pana Wintona? Hopkins to je gesto, pohled... A tam to je, cítíte to a rozumíte. Mně osobně víc zaujal pohled do jeho života ve stáří. Pocity skromného člověka, který dává nahlédnout do své duše, kdy až na dno mohl pohlédnout jen on sám. Samozřejmě přichází scény dojemné. Jsou tam ty děti, dokument BBC, který známe z reálu. Scény u vlaku. Přesto mi občas přišlo, že je to moc rychlé a vlažnější. V každém případě má film velkou výpovědní hodnotu a mě opravdu potěšilo, že v kině byla spousta převážně mladých lidí. A třeba se šli podívat poprvé na film o člověku, který zachránil děti, dozvědět se něco víc, než zaslechli. A to je důležité. Připomínat a nezapomenout. A v tom má určitě tento film svůj význam. Ať už se nám technicky líbí na sto nebo padesát procent.

Bratři jsou pro mě těžké téma. Trošku jsem očekávala odpovědi na některé mé otázky, ale po zhlédnutí jsem měla neklidnou noc a otázek ještě víc. Nemám pocit, že by se film vlekl. Naopak docela ubíhal, jak v první polovině, tak v dramatickém útěku poloviny druhé. Oba herci v hlavních rolích jsou uvěřitelní, vedlejší postavy taky dobře zahrané. Líbila se mi hudba a lokace, napětí a dramatické okamžiky celého snímku. Mně osobně v tom filmu chybí větší vykreslení charakterů postav a jsem ,, omáčková " , takže tohle. Nejsem si jistá, jestli z tohoto snímku třeba mladší generace pochopí o co vlastně ve filmu jde, pokud nemají hlubší znalost tématu. I já jsem jen průměr. Ovšem může být záměr, aby film působil chladně, drsně a na první pohled povrchně. Zaznamenala jsem jen jeden světlejší moment. Když je maminka vyzvána ke hře na klavír, tak Dykové věřím a cítím z ní, že už ví proč. V mé rozpolcenosti mi nepomohl ani dramatický útěk, kdy jsem předpokládala, že se o ty kluky budu bát, ale při té smršti střílení a ztrát mi jen padala brada. A to mě zaskočilo, vystrašilo. Takže v některých otázkách zůstávám stále v nerozhodnosti. Celkově hodnotím film průměrně. Film. Ne moje otázky.