Tiiso

Velmi zajímavý příběh. Skvěle zahrané role a velmi dobré tempo. Závěr filmu je pro mě diskutabilní, ale to nic nemění na hodnocení, že je to velmi dobře udělaný snímek.

Pomalá mrazivá detektivka. Od prvních vteřin se hned dostávám do atmosféry a děje. Jedna scéna pečlivě buduje prostor pro nadcházející. Zvrácenost vraha je vykreslena do detailu a ztvárněna s milimetrovou přesností. Po celou dobu je nám tak živě a s přesvědčivostí představován, že když se pak zjeví v podobě Spaceye, člověk prostě uvěří, že je zlý a že byl toho všeho schopen. Děsivé skoro černobílé scény, hučící hudební doprovod. A pak výborně, všechny tři zahrané role. Nakonec několik dějových zlomů a ne hollywoodský závěr. Výborně uvařený thillerový kotel.

Dvanáct opic je velmi prazvláštně natočený snímek. Po prvním shlédnutí v kině jsem odcházel s rozporuplnými myšlenkami domů. A to s rozporuplností ne zápornou ale příjemně nechápající. Během sledování jsem měl problémy s určením času, místa a v neposlední řadě i některých postav. To se ale posléze samozřejmě odvíjením příběho vyřešilo a nevidím v tom nějakou negativní příčinu, ale právě naopak. Zamotanost děje, přidává na snímku na pověstných grádech. Apokalyptystická atmosféra je vytvořena bezchybně, ať už vizualizací, tak i samotnou náladou všech zůčastněných. Myšlenka příběhu, ač není nijak originální, neboť cestovat v čase umí kdejaký herec v kdejakém filmu, je ve Dvanácti Opicích natolik neobvykle propracovaná a do detailu promyšlená, že se před mýma očima během sto dvaceti devíti minut rozehrává tak velké a přitažlivé drama, které myslím (možná jelikož jsem spusta filmů doposud neviděl) nemá obdoby. Ve filmu je více kladů než-li záporů. Obě hlavní role jsou bravurně zahrané a Brad Pitt zde převádí opravdu fantastický výkon. Záběry z budoucnosti jsou solidní a hudba velmi dobře zvolená. Neustále se rád k tomuto filmu vracím a vždy mě jeho shlédnutí opět potěší.

Řemeslně naprosto perfektně odvedená práce. Kamera, barevná stylovost, střih, práce se světlem, určitá klipovost záběrů. Dále pak výborný výkon obou herců. Zajíkavý hlas doprovodu Nortona zní také perfektně. Hlavní myšlenka snímku čerpá z adolescentní revolty vůči zaběhnutému systému, kterou jsme snad v různých mírách prožili každý z nás. Dále pak se opírá o jistou duševní poruchu jednoho z hlavních postav. Na řadu přichází nějaká ta forma lásky a v neposlední řadě se nám objevuje na plátně i řešení problému nespavostí. Celý tento kotlík ingrediencí se daří dobře po dobu dvou hodin kvalitně tavit v úžasné atmosféře. Taví se až do svého závěru, který vzbuzuje milióny rozdílných názorů a myšlenek. Můj skromný názor na něj je takový, že mohl být daleko horší. Příběh je sám o sobě tak specifický, že vytvořit na něj adekvátní závěr věru není jednoduchý. Nevím také, jestli samotný konec byl čistě v rukou režiséra a nebo jestli se svou trochou do mlýna nepřišli také ti, kteří platili.

Klasický chladný kalkul hollywoodu, kde se obchoduje se jmény a zažitým systémem na vzdělávání peněz ve velkém. Skutečnost, že se nějaký příběh nebo námět filmuje stále dokola vůbec nevadí. Ale musí to přinést vždy něco nového. To se zde nestalo a jediné čeho jsem si nemohl nevšimnout na rozdíl od jiných manželských vzájemných válek bylo to, že subwoofer malém rozbil obývací pokoj. A to je velký podprůměr.

Skvělá, zábavná a výborně zahraná komedie, s vybranou plejádou herců. Inteligentně napsaný scénář umožňuje dobře rozehrát dialogy a dává dostatečný prostor všem hercům aby projevili své talenty naplno. Výborný hudební dorovod, lehká kamera a dobře stravitelný střih. Co více dodat, snad jen to, že jak originální tak dabingové znění zní velmi dobře.

Nejhorší filmová adaptace komiksu, kterou jsem shlédl. Režisér se zbláznil do neonových barev, prsních bradavek a plyšových zaporáků.

Film vytvořený na základě vizualizace. Do domácího kina dobrá záležitost, ale dějově silná tak maximálně na jedno shlédnutí. Snímek se sice vytasil neobvyklým koncem, ale to nic nemění na příběhovém průměru.

Snímek, který jasně ukazuje jakými tématy se režisér zaobírá. Je to navíc téma, které v USA není až tak oblíbené a je dodnes diskutované. Takže se dá říci, že George píchal do vosího hnízda. Drama je skvěle ztvárněno a člověk se bez problémů dostává do atmosféry a tím do děje vlastního příběhu.

Já naprosto zbožňuji jednoduché zápletky, kde se jedná hlavně o rozporcování představitelů (myslím duchovní, ne tělesné). Ano složitý děj a nečekané zvraty jsou také krásné, ale když někdo dokáže načrtnout lehkou linku děje a po ní nenásilně klouzat, tak to jsou chvíle které dokáži hodně ocenit. A při tomto skluzu, ten tvůrce, dávkuje povahy hlavních hrdinů po částech a se zjevnou lehkostí. Na Redforda zde dokáži hledět pořád a opravdu mu věřím. A hlavně si představuji, že by bylo krásné kdybych v jeho situaci dokázal být taky takový sekáč jako on. Ano jistě, scénář mu hodně pomáhá, nejsem naivní, ale přeci. Ta představa je prostě hezká. A není účelem zázraků na stříbrným plátně, právě navozovat a bavit?