sunlion

Nevěra bolela nejen Earla, při napravování špatných skutků se jedna provalila i na Earlovu matku, načež byl Earlův otec konfrontován s tím, že to, co mu léta pozdvihovalo jeho samčí jednotku, nestálo na skutečných základech, ledaže by se zdvořilostní konvence nazývala realitou. Po jedné a druhé ponožce zastavující krvácení z nosu skončil Carl u šlapky Petty, přičemž toto znamenalo poslední kapku do drsného poháru vlastního prozření. Ano, Carl své ženě odpustil, a Earl pak učinil to samé u Joy. Jak to tak u odpuštění bývá, největším požehnáním je odpuštění pro odpouštějící. 100%

Poslední klapka byla dojemná, a to i navzdory Randyho schopnostem zahrát ve filmu kohokoliv. Kupodivu však to nebyl Randy, kdo byl protivný a brblající, protivili se a brblali přívěsáři a všichni, co ve filmu hráli, protože si neuvědomovali, že právě dosahují na něco, nač předtím ani nemohli pomyslet. 90%

Jmenuji se Earl. Seriál z druhé půlky první dekády nového milénia, a je to na něm hodně znát. Hravost, nové pohledy na dřívější obvyklosti, bezostyšnost stran korektnosti, a příběhy, které měly bavit alespoň tak dobře, jako to dosud činily dialogy. Greg Garcia natočil po Earlovi ještě Vychovávat Hope, což jsem dosud neviděl, ale možná to zkusím. Hlavní postavy Earla jsou sice spodina, ne však ta nejspodnější. Leckdy jsou produkty prostředí, a v rámci svých dispozic volí velmi často špatné varianty svých dalších osudů. Přesto jsou více či méně sympatičtí, většinou tehdy, kdy z jejich hrubých a duchovně umenšených světů probleskne dobrý úmysl, chytrý nápad anebo humor. Jak jsem se již zmínil, hodně v Earlovi obstarávají příběhy a jejich nejroztodivnější zákruty. Možná ani ne hláškami, nýbrž tou krkolomnou konstrukcí příběhů ten seriál tolik baví. Ovšem hlášek je tam také dost. „Soustřeďoval jsem se na to, že přestanu kouřit, ale ukázalo se, že přestat kouřit je stres a já, když jsem ve stresu, tak kouřím.“ 90%

Mám rád Limonádového Joea, Pytlákovu schovanku, Adélu, která ještě nevečeřela, a další podobné filmy, takže Mazaného Filipa mám rád také. Vlastně bych ho měl mít rád o něco více, poněvadž nejde jen o – nijak špatně míněnou – parodii kriminálek drsné školy, příběh je prošpikován neuvěřitelným množstvím nejrůznějších odkazů na slavné kulturní fenomény. Mnohdy jsou skryty v detailech, tudíž se pozornějšímu divákovi naskýtá možnost jejich objevování. A hlášky? Jsou jich tam mraky, přičemž znalci Raymonda Chandlera si mohou po vyslechnutí každé brouknout, v kterém románu pana Chandlera ona hláška zazněla, někdy i ve variaci (například „A banán si oloupat můžu?“ pochází ze Sestřičky, jenomže v originále jde o pomeranč, ne o banán). 100% Groteskní nadsázky mohou působit trapně, třeba na pohřbu nebo při romantickém rande, ovšem při filmové veselohře? Co to? Čímž se dostávám trochu mimo film... Z glos na ČSFD jsem byl hodně na rozpacích a nemohl jsem si nevybavit scénu v Nejisté sezóně, kde soudružka Karásková polemizuje se Smoljakem a Svěrákem: „Tady jsem si to poznamenala: Studená fronta, teplá fronta, okluzní fronta... a teď čtete tu spoustu čísel.“ – „Aha, no ale my si myslíme, že se tomu lidi budou smát...“ – „Já nevím, mně to tedy k smíchu nepřišlo. Denně to slyšíme v rozhlase.“ – „No právě, ale v tom je ten vtip, že to každej z toho rozhlasu zná.“ – „Tak to aspoň zkraťte, aby to nebylo tak dlouhé.“ – „Víte, ono... v tom je to právě humorné, že je to tak dlouhé...“ – „Potom tady mám tu studenou Němku. ... Představte si, že přijdou na představení Němci. No mohli by se urazit. Já, kdybych v Německu slyšela ‚studená Češka‘, tak bych se určitě urazila.“ Pro pána Jána, lidi! Je to spousta humoru a pocty popkultuře, zahrnující všelicos od Chandlera až po Batmana. Odložte ty znuděné ksichty, zapomeňte na to, že jste to v divadle vnímali jináč, bavte se a užijte si to! Pokud na to nemáte, neskuhrejte pak, že tuzemští filmaři na vás s dobrými komediemi kašlou.

Servírka Carol říká spisovateli Melvinovi: „Když jste k nám poprvé přišel na snídani, řekla jsem si, že jste fešák. Ale pak jste promluvil.“ Ano, Melvin je opravdu nesnesitelný, kousavé urážky a bezohledná sebestřednost jej vynesly na vrchol neoblíbenosti všech, se kterými se stýkal, ačkoliv popravdě se všem spíše snažil vyhýbat, s výjimkou Carol. Tu nechal stát se součástí jeho pravidelných návštěv restaurace, již učinil jedním z bojišť proti svým neurózám a afektům. Tím byl položen základní kámen jeho náklonnosti ke Carol, ovšem k druhým zůstává „svůj“. Na otázku mladičké slečny „Jak to děláte, že popíšete ženu tak dobře?“ odpoví: „Představím si chlapa, vynechám rozum a zodpovědnost!“ Na adresu všech svých bojišť vysloví vystresovaný Melvin v předpokoji psychiatrické ordinace obavu: „A co když už to lepší nebude?“ Dalším prvkem, který změnil Melvinův život, je linka jeho homosexuálního souseda, umělce Simona. Shodou žalostných okolností se Simonův psík Verdell dostane do Melvinovy péče, ačkoliv mu Melvin dosud přál jen to nejhorší. Verdell si Melvina získá a pan psychouš už najednou není sám. Dalším rozšířením jeho života se uděje, když zaplatí lékaře pro Carolina syna. Mimochodem, ta situace nevykresluje americké zdravotnictví zrovna v růžových barvách. K většímu začleňování Carol do Melvinova světa se chystalo dojít při cestě kabrioletem, kdy Melvin veze Simona a Carol k Simonovým rodičům (no, Carol jede jen coby Melvinův doprovod, řešit Simonovy problémy nemá v plánu). Při cestě prohlásí Melvin: „Život není těžkej, protože byl na nás zlej, ale protože jsme nasraný, že ty ostatní jsou šťastný.“ Souhlasu se pochopitelně nedočká a sblížení s Carol nakonec jedním svým proslovem zkazí. Carol mu to však také nijak moc neusnadňuje, sice mu dává naději, ovšem zároveň ho nemilosrdně stírá za jakýkoliv jeho přešlap s takovým rozhořčením, jako by ho už dávno neprokoukla... Melvin, Carol, Simon – všechny tři postavy byly zahrány perfektně, přičemž vůbec nejde o to, jak je která postava sympatická (což často tvoří na ČSFD jádro glos). Stejně tak i příběh nemá chybu, ať už se komu jeho směřování a zákruty líbí nebo ne. 100%

Jackovi, do té doby žijícímu normální život motivačního spisovatele, zemřel otec a zanechal mu dědictví – slonici. Otec totiž působil u cirkusu. Další děj se odvíjí od toho, jak předat dědictví někomu kompetentnějšímu. Jack má dvě možnosti, lukrativní a správnou. Dlouho inklinoval k lukrativní, ale vidlice s elektrickým výbojem jeho volbu změnila. Tu prapodivnou road movie do Kalifornie vyšperkovalo několik komických a dramatických příhod, místy filmaři zapomínali na to, kolik toho má slonice sníst, nicméně vše dopadlo tak, jak to dopadnout mělo. Z filmu člověku utkvějí Bill Murray, slonice, jeden starý cirkusák, nastupování slonice do železničního nákladního vagónu, bortící se kostel a scéna s melodií Sedmi statečných, jeden pošuk, a dvě ženské, z nichž jedna je dračicí showbyznysu a druhá je hodná. Dobrý odpočinkový film na nedělní (nebo na sobotní?) odpoledne. 65%

„Ahoj, jmenuju se Quentin, jsem z Montargis!“  Jean Reno a Gérard Depardieu, dva herečtí velikáni, kteří dokázali vytvořit nepřekonatelné duo zločinců, ovšem duo převelice bizarní. Quentin si našel kamaráda Rubyho, jenž o kamarádství nestojí, to však Quentin bohorovně ignoruje a vadí mu, když psychiatři dělají z Rubyho zeleninu. Ruby si zajistí útěk z nemocnice, ovšem Quentin mu jej překazí svým vlastním šíleným útěkem, který zahrnoval i Rubyho, ačkoliv ten o tom nevěděl a ani si jej nepřál. Útěk obou chlapíků se občas podobá bláznivé grotesce se spoustou hlášek, velkou roli v tom hrají auta policistů a auta zločineckého bosse. O smích není nouze, jen jedna věc mně trochu vadila – proč se albánská imigrantka jmenovala Katja? To bych chápal, pokud by se jednalo o Rusku nebo tak... No nic, je to prkotina. 100%

Co se Top Gunu týče, nevidím  v něm náborový film pro akademii nazývanou Top Gun, jak by si mohly některé neořezané tužky v penále myslet, protože Top Gun nábor pořádat nemusí, naopak, ambiciózní piloti o vstup tam usilují a akademie si může vybírat. Mladík Pete Mitchell podělil určitý balík predispozic po svém otci (také pilotovi) a film řeší, zda toto genetické vybavení stačí k tomu, aby se Pete prosadil coby špičkový pilot stíhacích letadel. Co Petea při jeho cestě za úspěchem potkává, to jsou jen pouhé, byť pro příběh důležité rekvizity. Tragický osud kamaráda, milostný románek, soupeření s nelibostí druhých, upevňování sebedůvěry, rozhodující konflikt, v němž jde o všechno... bez toho by film neměl šťávu, a možná by hlavní hrdina nedospěl tam, kam měl. Tom Cruise zahrál Petea moc dobře, ovšem stejnou pochvalu by dozajista zasloužila i všechna účinkující letadla. Já nejsem armádní typ, přesto jsem však Top Gun zhlédl se zájmem, protože je to velmi dobrý film, a tak nízké hodnocení na ČSFD si nezaslouží. 75%

Jak je to se Zelenou kartou? Všechno je v pořádku – protagonisté jsou antagonističtí, nádherně si odporují, George (Gerard Depardieu) je syrový samorost, Brontë (Andie MacDowellová) kultivovaná až... běda. Vzali se stejně jako pan Louka a Nataša v Koljovi, a i jim začnou dělat úřady problémy. Konfrontace jejich protichůdných světů jsou úsměvné až vtipné, vývoj jejich vztahu od těžce napnuté shovívavosti k náklonosti dokáže zaujmout, jen jedinou věc jsem nepochopil – když se úředník ptal George na značku Brontëina pleťového krému, proč mu na to George neodpověděl: „Nevím, nestarám se o kosmetiku. Ukažte mi chlapa, který by znal značku kosmetiky své ženy. Třeba vy? Tak vidíte.“ Ovšem to by se nemohl George tak hloupě prořeknout, nepodstoupil by deportaci a nedošlo by k vášnivým polibkům před očima úředníků, jež museli mít znepokojivé dojmy z této scény (a dobře jim tak). Pokud bych hledal u Zelené karty nějakou slabinu, zřejmě bych připomněl, že film stojí hlavně a především s Gerardem a Andie, bez nich by to bylo poněkud divné a mnoho diváků by si to nezískalo. 75%

Příběh nezaměstnaného herce Michaela, jenž je nejen nezaměstnaný, ale také velmi problematický tvrdohlavostí a vysokým zaujetím pro svou profesi, má nenápadný rozjezd – Michael pomáhá své kamarádce Sandy připravit se na konkurs pro roli v televizním nekonečném seriálu. Sandy roli nedostane, takže se Michael odhodlaný ke všemu nalíčí, oblékne se jako žena, a rovněž to v konkursu zkusí. Uspěje. Zdrojem humoru od tohoto okamžiku jsou Michaelovo nekontrolované oscilování mezi mužským a ženským elementem v něm samém, konflikt jeho hereckého nadání s přihlouplou konstrukcí a laciným obsahem nekonečných seriálů, přesah Michaelovy postavy Dorothy mimo televizní studio, a interakce mezi Michaelem a jeho agentem. Michaelova kamaráda hraje Bill Murray, jednalo se sice o vedlejší postavu, avšak zahrál ji překvapivě stejně dobře jako všechny pozdější (a významnější) role. Nutno dodat, že tento film na mě působil velmi přesvědčivě. Hlavním aktérům jsem jejich konání věřil natolik, až jsem ve dvou nejožehavějších momentech musel na chvíli poodejít stranou. Nejprve se Michael neudržel a ve své ženské podobě se pokoušel políbit Julie, tedy trapas na entou, druhým momentem byl Michaelův coming out v závěru filmu, tedy skandál na entou. 100%