sunlion

Mám rád Limonádového Joea, Pytlákovu schovanku, Adélu, která ještě nevečeřela, a další podobné filmy, takže Mazaného Filipa mám rád také. Vlastně bych ho měl mít rád o něco více, poněvadž nejde jen o – nijak špatně míněnou – parodii kriminálek drsné školy, příběh je prošpikován neuvěřitelným množstvím nejrůznějších odkazů na slavné kulturní fenomény. Mnohdy jsou skryty v detailech, tudíž se pozornějšímu divákovi naskýtá možnost jejich objevování. A hlášky? Jsou jich tam mraky, přičemž znalci Raymonda Chandlera si mohou po vyslechnutí každé brouknout, v kterém románu pana Chandlera ona hláška zazněla, někdy i ve variaci (například „A banán si oloupat můžu?“ pochází ze Sestřičky, jenomže v originále jde o pomeranč, ne o banán). 100% Groteskní nadsázky mohou působit trapně, třeba na pohřbu nebo při romantickém rande, ovšem při filmové veselohře? Co to? Čímž se dostávám trochu mimo film... Z glos na ČSFD jsem byl hodně na rozpacích a nemohl jsem si nevybavit scénu v Nejisté sezóně, kde soudružka Karásková polemizuje se Smoljakem a Svěrákem: „Tady jsem si to poznamenala: Studená fronta, teplá fronta, okluzní fronta... a teď čtete tu spoustu čísel.“ – „Aha, no ale my si myslíme, že se tomu lidi budou smát...“ – „Já nevím, mně to tedy k smíchu nepřišlo. Denně to slyšíme v rozhlase.“ – „No právě, ale v tom je ten vtip, že to každej z toho rozhlasu zná.“ – „Tak to aspoň zkraťte, aby to nebylo tak dlouhé.“ – „Víte, ono... v tom je to právě humorné, že je to tak dlouhé...“ – „Potom tady mám tu studenou Němku. ... Představte si, že přijdou na představení Němci. No mohli by se urazit. Já, kdybych v Německu slyšela ‚studená Češka‘, tak bych se určitě urazila.“ Pro pána Jána, lidi! Je to spousta humoru a pocty popkultuře, zahrnující všelicos od Chandlera až po Batmana. Odložte ty znuděné ksichty, zapomeňte na to, že jste to v divadle vnímali jináč, bavte se a užijte si to! Pokud na to nemáte, neskuhrejte pak, že tuzemští filmaři na vás s dobrými komediemi kašlou.