Quipido

Tak tohle se mi těžko hodnotí hned z několika důvodů, hlavním pak je asi ten, že japonské filmy pro (středo)evropana jsou prakticky samostatným sub-žánrem a je otázkou, jestli je tak tedy i hodnotit. Objevují se zde klasické prvky východní tvorby, jako jsou mísení kýčovitých vypravěčských technik s filozofováním o důležitých hodnotách, nebo třeba střídání precizně detailních záběrů s něčím, co by člověk čekal spíš v telenovele. Nic z toho ale není záporem, protože to patří k věci (ale právě nám, evropanům, se to může zdát přehnané až za hranici únosnosti.) Příběh jako takový kombinuje stokrát ohrané sportovné téma (pokud řadíte box mezi sporty...) s něčím novým a neotřelým. Kdybych se oprostil od veškerého kontextu, asi bych to za velmi dobrý film neoznačil, ale jako zajímavost pro zpestření to rozhodně stojí za shlédnutí.

Na film se můžete dívat jako na sportovní drama, ale jeho skutečná hodnota je samozřejmě v příběhu Billyho Beana, manažera. Bohužel snímek nabízí příliš mnoho expozice samotných okolností a málo se věnuje tomu, co je -alespoň pro mě- důležité. Jinak se jedná o další "filmařsky precizní" film, který ale tak trochu postrádá duši, charakter.

Po dlouhé době hodnotím film, který jsem nedokoukal - a právě proto mi ale připadá, že právo hodnotit ho mám. Je to snímek neobyčejně hloupý a ani argument, že je určen pro mladší publikum, u mě neobstojí, protože já bych ho svým dětem určitě nepustil. Jediné, co stojí za zmínku, jsou efekty, kterým nelze v zásadě vytknout nic než to, že nedodávají filmu vůbec nic, ani "poslední záchranu" typu: "vypnu mozek a dokoukám to kvůli audio-vizuální stránce". Závěrem bych ještě rád poznamenal, že tak odporného a nesympatického dětského hrdinu jsem už leta neviděl. Tohle už svým charizmatem nevyváží ani Hugh Jackman.

Po druhém shlédnutí zhruba po dvou letech (tentokrát navíc v režisérském sestřihu) zvýšuji na plný počet. Když se dva lidé dívají na jednu věc, nevidí stejnou věc, protože tato je utvářena (definována) až pozorovatelem samotným. Stejně tak jsem se na tento film díval dvakrát JÁ, pokaždé ale jako jiný člověk. A tyto rozdíly si film sám uvědomuje (resp. jeho tvůrci) a plně se s touto mnohojakostí ztotožňuje. Sám si uvědomuje protichůdnost svých jednotlivých linií a plně ji přijímá, protože právě díky ní to celé dává smysl. Stejně jako Yin a Yang nemohou existovat současně (v jednom místě a čase), a přesto každý z nich obsahuje svůj neodlučitelný protiklad. Upřímně mě udivuje, že tento film má zde na CSFD tak vysoké hodnocení, protože bych čekal velmi úzkou diváckou skupinu, která tohle ocení (a samozřejmě jsem rád, že se mýlím). Tento film není pro každého, ale je to tak správně.

Chybí tomu jakýkoliv charakter. Ani svět, kde se odehrává (vidíme ho jen v detailech, což by bylo v pořádku, kdyby jimy byl docílen alespoň nějaký dojem), ani záporáci (fádní design, ať už vizuální, nebo doslova trapný zvukový), ani sami hlavní hrdinové (včetně "The Mistra" a "The Boye") - všechno jedna veliká placatá suchá nuda. Slušná hudba, ale to je na film zatraceně málo.

I přes všechny dějové absurdity, které zde najdeme, je tento film v první řadě o lidech a celá zápletka kolem bojování je pro ně jen katalyzátorem vlastních životních příběhů. Ke čtyřem hvězdám ho u mě ale posouvá teprve hudba (a celkově zvuk filmu).

Nalijme si čistého vína: The School of Rock je docela průměrný film. Taková lehká komedie, která se drží zaběhnutých linií, je v ní spousta nesmyslů, Jack Black jako obvykle "hraje" sám sebe atd... Přesto ale dávám hvězdy čtyři, protože na některých místech mi běhal mráz po zádech - protože moje duše je rocková!

Velmi mě překvapuje, že v národu, který relativně silně holduje fotbalu, mohlo vzniknout (a hlavně uspět) něco, co si dělá srandu jak z hráčů samotných, tak z fanoušků a diváků. A překvapení je to milé.

Tohle lze doporučit pouze lidem, kteří vyrůstali na filmech, které Hot Shots paroduje - není třeba je znát doslova (konkrétně zejména Top Gun), ale obávám se, že "modernímu" divákovi už snímek tolik říkat nebude. Dnes se totiž točí akční filmy úplně jinak (a parodie na ně vznikají málokdy). Absurdní komedie, která u mě má místo hlavně kvůli nostalgii.

Tento film má dva druhy diváků - ty, co znají předlouhu a ty, co jí neznají. Každá skupina ho bude vnímat jinak. Já patřím samozřejmě k první jmenované a tak jsem byl potěšen, že autoři k nátačení přistupovali s respektem a užíval jsem si jednotlivé odkazy na originál. Obávám se ale, že pro skupinu druhou zde není moc co hledat a její členové by udělali lépe, kdyby shlédli raději dnes již skoro třicet let (!!!) starou klasiku, která má ještě navíc i mnohem lepší efekty (nečiší z nich počítačová grafika a přestože se jedná "jen" o loutky, působí mnohem syrověji a skutečněji). V tomto prequelu mě nic neurazilo (jak tomu jindy často bývá), ale ani nic nenadchlo.