Quipido

Když chcete stvořit dobrou, hlubokou fikci, je třeba začít od detailů. Není nutné je pak všechny do podrobna vysvětlovat, ale musí být ve výsledku cítit. In Time tohle postrádá - měla být vytvořena konkrétnější pravidla, která by jasně určovala, proč je čas na biologické úrovni tak cenný. Kdyby například musely být jednotlivé jednotky času extrahovány z lidských buněk, dávala by premisa samotnému ději mnohem větší váhu a věta "aby několik málo mohlo žít věčně, mnoho musí zemřít předčasně" by dávala smysl. A takových problému s fikcí bychom zde našli více - proč například tak sofistikovaná technologie není alespoň trochu zabezpečena proti krádeži pouhým přiložením ruky? A proč při dosažení určité kritické hranice člověka neupozorní nějaké pípnutí, že mu zbývá týden, den nebo třeba třicet minut života? Ale tyhle detaily bych jako divák neměl vůbec řešit. Dvě hvězdy.

Děj je banální, ale v tom to je: nejde tu ani tak o děj jako o to, co ho obklopuje.

Dobrý film, na kterém mi ale zásadně vadí hned několik věcí. Nesnáším roztřesenou kameru a její použití mi zrovna tady přišlo naprosto zbytečné. Dál tu máme hudbu, která je sice vynikající, ale jen do chvíle, než si uvědomíte, že se jedná stále o jednu a tu samou skladbu - chápu, že celý film je pojat dost minimalisticky ale po dvou hodinách mě to prostě už fakt štvalo. No a nakonec ještě musím vytknout rozdělení snímku do dvou kapitol, které jsou (i přes svojí tématickou provázanost) dost nesourodé. Přes všechny tyhle "chyby" jsem rád, že jsem to viděl - ale stačilo jednou.

Skvělé. Myslím, že není třeba se zdlouhavě rozepisovat, čím míň toho budete před projekcí o Donniem Darkovi vědět, tím líp. Doporučuji.

Butterfly Effect je velmi zvláštní snímek, který mám rád, přestože nevěřím v jeho základní premisu, že se události odvíjejí a mohou diametrálně lišit v závislosti na malých rozhodnutích. Film se opírá o vysvětlování kauzálního pojetí času (čas jako přímka) a jako takový funguje velmi dobře. Další připomínky z mé strany na toto téma by nesouvisely se samotným filmem.

Příběh samotný je silný sám o sobě a nepotřebuji, aby mi ho někdo cpal do krku takouvou formou, abych se cítil špatně, když nebudu brečet! Nechci srážet co se tenkrát stalo, sám si to nedovedu dost dobře ani představit... ale tohle dílo není ani dokumentem, ani hraným filmem. Viděl jsem ho v kině a jsem názoru, že mělo jít rovnou do televizní distribuce.

Dost dobře nechápu, jak může být film skoro stejně starý jako jsem já sám takhle technicky strhující. U animovaných filmů to pokládám za důležitou složku a tady se to tedy opravdu povedlo. Příběh samotný je pak podivný, vymykající se standartním šablonám a já si ho užil beze zbytku.

Díky Americké kráse jsem si zamiloval Kevina Spaceyho. Přestože jsem člověk v naprosto rozdílné situaci, než postava jím ztvárněná, základní témata jeho příběhu jsou mi strašně blízká. Takový ten moment, kdy si uvědomíte, že většina Vašeho života se zkládá z totálních zbytečností a když si to připustíte, dostanete možnost s tím něco udělat. Kromě toho mi z fenomenální hudby tohoto filmu běhá mráz po zádech jen když si na ni vzpomenu.

První sérii jsem zhltnul jako talíř jednohubek, když jsem si pak šel přidat, naložili mi várku vyrobenou z postaršího kaviáru a já se málem poblinkal. Zpětně si ale říkám, že jsem se nasytil hned po prvním chodu a přidávat jsem si neměl. Začátek je skvělý, originální a vtipný, postupně se ale rozplývá v nekoukatelnou břečku. Jako celek tedy nemohu jinak než za hvězdy tři, první série samotná je solidní pětka (ne v dabované verzi).

Jako samostatný film vcelku o ničem - nic proti vágnosti vyústění, ale potenciál byl mnohem větší. Jako pilot Black Rock Shooter selhává také, protože nedovede ani moc "nalákat", aby se člověk zajímal, co bude dál. Jeden z případů, kde cesta jako taková byla zajímavější než ohlédnutí se za ní zpětně.