Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Horor
  • Animovaný
  • Fantasy

Recenzie (12)

plagát

Paranormal Activity (2007) 

Strašidelný na tom všem, je jenom fakt, že mi to doporučovalo opravdu velké množství lidí, kterým se to skutečně líbilo, kteří v průběhu neusnuli nudou, a kteří se u toho báli. Nechápu, jak je to možné a právě to je to, co mě děsí. 😃

plagát

Cyntoryn zvieratiek (2019) 

Předloha je jednou z mých nejoblíbenějších a za mě nejděsivějších knih od Kinga, což znamená, že ten film s ní zákonitě musím srovnávat.  Sice nemůžu říct, že bych byla na 100% spokojená s verzí z roku 1989, ale ta oproti tomuto paskvilu z toho vychází ještě dobře. 😃 Upřímně jsem raději neměla žádná očekávání a můj zjevný masochismus mě na to přinutil jít do kina, kde jsem si zhruba od trapného a prvoplánově “strašidelného” pohřebního průvodu dětí (jak jinak než ve zvířecích maskách) říkala, co tam vůbec dělám jako. 😑😬  Nestojí mi to ani za to, abych to tady rozebírala a spoilovala, protože tady není co rozebírat a o čem spoilovat. Prostě zase jednou ze super creepy propracovaného Kinga udělali zapomenutelné, béčkové a ubohé horor klišé.  Tlak se mi zvedl jednou - když jsem zjistila, že v jedné nejmenované situaci, která je dost klíčová pro celý příběh, vyměnili syna za dceru. A to úplně bezdůvodně. 🙄 Když už to nechcete číst, pusťte si raději tu starší verzi.

plagát

Desaťmetrová veža (2016) 

Krátké a perfektní.💥 Bylo tam všechno a při sledování jsem měla příjemné voyeurské pocity. 😃Ráda stalkuju autentické reakce lidí na různé situace. Mohla bych se dívat na dvouhodinový film o tomhle.

plagát

REC (2007) 

Některé filmy se mi osobně líbit nemusí, ale můžu třeba aspoň chápat, co se na tom líbí ostatním. V tomhle případě ale fakt netuším, proč je tohleto tak oblíbené a mám pocit, že jsem asi viděla něco jiného 😃 Nudné a zmatené, hlavní představitelka nesympatická veverka. Zhlédnuto na druhý pokus, protože při prvním jsem usnula. Pravděpodobně jsem byla unavená z té kamery, která mi zároveň strašně lezla na nervy (a to mi tento styl nijak zvlášť normálně nevadí). 😑

plagát

Srbský film (2010) odpad!

Nedávám odpad, protože by to bylo kontroverzní, šokující, nechutné, zvrácené (dosaďte libovolný z přívlastků omílaných v souvislosti s tímhle výtvorem). Dávám odpad, protože to je fail na všech frontách. Ať už to chtělo sdělit cokoli (pokud to teda chtělo něco sdělit), tak ta pointa se ke mě nedostala přes hromady hnusu, trapasu, lacinosti, tuposti, prvoplánové touhy šokovat a přehnanosti.  Celé to působí jako amatérská zfetovaná splácanina level extrém a ne, kecy, že takhle to přesně mělo působit, na mě neplatí. Z tohohle na mě čiší prostě a jednoduše to, že se to nepovedlo (ať už bylo záměrem cokoli😃) a trapnost.  Ještě teď cringuju při vzpomínce, jak se mi to někdo kdysi snažil promítat jako kdovíjaký kontroverzní skvost kinematografie.  Je to sranec a míň je někdy víc 💩

plagát

Barák (2022) 

Jestli máte rádi divnofilmy, krásnou hudbu, podobenství, melancholickou atmosféru a stop-motion, tak se vám to na 99,9% líbit bude! 😁 Budu upřímná, tohle není objektivní recenze, ale moje soukromá serenáda o tomhle filmu, o čemž vypovídá už jenom fakt, že se na něj průběžně dívám zhruba jednou za dva týdny, abych si udělala příjemnou náladu. 🖤  Jde o triptych alegorických povídek, přičemž každá z nich se zabývá jiným tématem (materialismus, smysl života, žebříček hodnot, pocity zmaru a bezvýchodnosti, neschopnost posunout se dál, osamělost etc.), má filozofický podtext a spojuje je (mimo jiné) “barák”, okolo kterého se zde všechno točí, nádherná hudba, úžasná animace a poetická atmosféra.  Btw. nevím, jak si kdo přestavuje komedii, ale tohle za mě komedie teda určitě není 😃🤨

plagát

Osvietenie (1980) 

Podtitul tohoto filmu by měl znít: “jak udělat z Kingova veledíla plytké béčko”.  Kdybych nebyla už od dětství fanynkou Kingových knih, tak by moje hodnocení asi vypadalo jinak. A když budu sama před sebou předstírat, že předlohu neznám pomalu zpaměti, tak ani proti tomuhle filmu ani proti Kubrickovi nic v podstatě nemám (kamera super, vizuálně krásné). Ale kdyby byly v ř*ti ryby, nebyly by rybníky a ono to jen tak snadno předstírat nejde, že jo. 🙄😃  Abych mohla vysvětlit, proč je ta adaptace tak špatná, musím naznačit, v čem byla předloha tak dobrá. Podle mě, jednou z netypičtějších věcí na Kingovi je jeho schopnost vytvořit neskutečně propracované postavy, kterým nechybí vývoj, minulost, motivace etc., a tudíž se s nimi můžete ztotožnit a chápat je. A to je přesně to, co v tomto snímku postrádám. Kingův Jack je talentovaný, nedoceněný spisovatel, v podstatě dobrý otec a muž milující svou ženu, který se odjezdem do horského hotelu snaží dát do pořádku svůj život a neutěšenou rodinnou situaci způsobenou hlavně jeho alkoholismem, a ve kterém vliv “hotelu” probudí to nejhorší co v něm je, přičemž on sám si to v některých chvílích dokonce uvědomuje. Kubrickův Jack naproti tomu vypadá jako šílenec, nebezpečný člověk a špatný otec, ze kterého mají dítě i žena strach už od počátku filmu a na první pohled. Přerod z člověka, který se snaží, ale nakonec podlehne své závislosti a šílenství, v někoho, kdo chce zabít celou svou rodinu, ve filmu vůbec neproběhne. A tudíž vlastně ani nevím, o čem ta adaptace měla být. Jakože rodina ve složení uťáplá a ustrašená matka, syn se zvláštními schopnosti (hraje ho nesympatický herec a netuším proč tam dávali ten prst) a otec agresivní alkoholik a šílenec vs. hotel plný duchů? To nezní jako King, to zní jako béčko. A to je špatně.  (Tuhle absenci motivace, minulosti a vývoje vnímám u všech hlavních postav, ale u Jacka to nejvíc bije do očí).

plagát

Severan (2022) 

V průběhu filmu jsem měla dva pocity. Jedním z nich byl pocit, že se dívám, jak pes s kočkou dělají dort. Druhým bylo vědomí, že, přestože se na ten film dívám s fešným chlapcem z postele, tak ten večer už nic neproběhne, protože po takové nedomyšlené a béčkově působící slátanině by chuť dělat cokoli jiného než to zhejtit, jít spát a zapomenout, co jsem právě viděla, přešla každého. 🫥 Upřímně netuším co jsem si myslela, když jsem to zapínala, ani co jsem od toho čekala a dokonce ani co jsem to vlastně viděla. A už vůbec nerozumím, co v tom dělal někdo tak boží jako je Dafoe.  Extrémní nuda, trapná rádoby hloubka, nevtáhlo mě to do děje a některé scény byly takový  cringe, že jsem se schovávala pod polštář, jak mi z toho bylo trapně. Rovněž se to nějakého důvodu nemohlo rozhodnout, jestli to bude, vzhledem k tomu okatě parafrázovanému Hamletovi, historický film o pomstě, akční věc nebo pseudoartová blbina. Není to ani jedno z toho a ani nic jiného. Škoda času, škoda peněz.  Tu jednu hvězdu dávám jenom z toho důvodu, že existují ještě větší srágory. Ovšem, být nucena to vidět ještě jednou, tak asi rychle změním názor a nedám ani jednu 😃😃

plagát

Midsommar (2019) 

Doporučuju všem milovníkům folkloru, krásných záběrů, psychologických dramat, metafor a nádherné hudby!  Bylo mi z toho špatně v tom nejlepším smyslu slova, bylo to pro mě osobně extrémně děsivé a začínám mít pocit, že mám s režisérem společnou hrůzu z pohledu na rozbité hlavy, protože ten motiv se u něj opakuje :D Viděno celkem asi třikrát (z toho jednou v kině), protože pokaždé, když se mi podařilo někoho přesvědčit, ať se na to se mnou znovu podívá, jsem doufala, že na ten film přestanu myslet, ale nepodařilo se, tak se občas dívám dál.  Film je za mě jednou z nejlepších alegorií rozchodu, zanechal ve mě hluboký dojem a ke všemu je vizuálně krásný. Co se týče děje, tak stručně se jedná o příběh mladé ženy, která se snaží vypořádat se ztrátou rodiny a s problémy ve vztahu, následkem čehož se rozhodne přidat se ke svému příteli a jeho kamarádům, odjet do uzavřené komunity lidí, žijících tradičním životem v odlehlé části Švédska, a zúčastnit se tam slavnosti ku příležitosti letního slunovratu. Já v tomto případě vnímám samotný děj, vedlejší příběhy a chování dalších postav jako druhotné věci (ačkoli bych na tom nic neměnila a líbilo se mi to), které tvoří základ pro to, co má film sdělit nebo jak má působit.  Musím ocenit nejen zpracování tématu rozchodu a ztráty, ale také velké množství nenásilných metafor a symbolů (koloběh života, znovuzrození, odpuštění, ztráta, rozchod, smrt) způsob jakým to bylo natočeno (světlo/tma) a v neposlední řadě herecký výkon hlavní představitelky.