Raf

Pro mě osobně jedno z největších PŘEKVAPENÍ několika posledních let. Tradiční, ale velmi silný příběh z polského venkova 2. poloviny 19. století, jehož vyobrazení na filmovém plátně v rukou ODVÁŽNÝCH a KREATIVNÍCH tvůrců směřuje k filmové DOKONALOSTI. Neskutečně působivý, nádherný a inspirativní VIZUÁL. Skutečně DECHBEROUCÍ hudba, která dramatickou dějovou linku a tradiční rurální oslavy jako svatba a masopust, povyšuje do výšin české kinematografii bohužel těžko představitelných. UHRANČIVÉ herecké výkony, velmi dobře vyobrazené charaktery postav .. touha, láska, žárlivost, předsudky, pomluvy, závist .. to vše se nás zde díky skvěle zvládnutému řemeslu a perfekcionismu tvůrců VELMI OSOBNĚ dotýká. Těžko hledat nedostatky. Srdce bolí a plesá nad tou krásou, živelností a autenticitou.

Nesmírně zajímavý filmový kousek hned po několika stránkách, který dozajista stojí za shlédnutí :                1) GÉRARD DEPARDIEU je zde velmi mladý, ne tak obtoustlý a hlavně v roli, která je pro něj velmi atypická a velmi kontroverzní.                                                                                                                             2) Úžasný HUDEBNÍ PODKRES, který nás provází celým filmem.                                                                      3) Snímek balancuje na hraně nechutnosti, PERVERZE a místy vyznívá velmi PROVOKATIVNĚ. I na dnešní dobu docela kontroverzní počin, natož v té době musel vyvolat velký rozruch.                                    4) Působivé HERECKÉ VÝKONY známých francouzských herců dob dávno minulých.                                      Obě dvě hlavní postavy, které se potloukají po Francii z místa na místo bez jakéhokoli plánu, cyničtí, neurvalí, sexuálně zvrácení, ŠARMANTNÍ ZLODĚJÍČCI, působí na začátku velmi nesympaticky a přestože se jejich obraz v průběhu času mění k lepšímu, stále to jsou (alespoň v mých očích) velmi KONTROVERZNÍ HRDINOVÉ s negativním puncem. Divák se dostává na konci filmu do stavu, že těmto postavám začíná závidět jejich NESPOUTANOU živočišnost a svobodu, nerespektující prakticky žádná společenská pravidla. Člověku ale musí být jasné, že dříve nebo později, ač ve filmu se toho nedočkáme, je systém dostihne a jejich svoboda bude nenávratně pryč.

Film pojednává o strastiplné CESTĚ, fyzicky i psychicky bolavém VZESTUPU, legendárního japonského karatisty korejského původu jménem CHOI BAEDAL, více známém jako MASUTACU ÓJAMA (jeho škola bojových umění Kjokušin karate je dnes proslulá svojí tvrdostí, komplexností a neortodoxními výukovými metodami). Mladý KOREJEC Choi Baedal se musí potýkat, stejně jako ostatní Korejci žijící v Japonsku, s perzekucí ze strany majoritního obyvatelstva. Přežívá na okraji společnosti. Svojí nezdolnou fyzickou HOUŽEVNATOSTÍ, neutuchající TVRDOHLAVOSTÍ a záviděníhodným TALENTEM se přes řadu počátečních neúspěchů krok za krokem propracovává až na samotný vrchol a stává se všemi obdivovaným MISTREM bojových umění. Zásadní je, že je zde velký DŮRAZ kladen nejen na PROPRACOVANOST a AUTENTIČNOST jednotlivých akčních scén, ale stejnou měrou také na HERECKÉ VÝKONY (ty jsou velmi kvalitní), VÝPRAVU, STŘIH, HUDBU, KAMERU (místy oku lahodící záběry ve vší své syrovosti velkolepé přírody, působivé detailní záběry hlavních postav vykreslující jejich vnitřní psychické rozpoložení, vizuálně osvěžující zpomalené sekvence zápasnických střetů) i OBSAHOVOU stránku snímku (přestože dej se může zdát do jisté míry plochý a přímočarý). Pro snímek je CHARAKTERISTICKÝ i jistý FILOSOFICKÝ a MORÁLNÍ přesah, ÚVAHY o fyzických a psychických HRANICÍCH lidského těla. "Spravedlnost bez síly nic nezmůže, ale síla bez práva je jen zločin ... Bojovník musí mít vždy svůj meč ostrý, ale nikdy ho nesmí použít bez morálního opodstatnění".  K DOKONALOSTI tohohle místy EPICKÉHO, ale UVĚŘITELNÉHO a SYMPATICKÉHO filmového počinu, CHYBÍ konzistentnější DĚJOVÁ linka (1. a 2. polovina filmu jsou žánrově dosti rozdílné, což může působit překvapivě až rušivě), plynulejší GRADACE tempa a o něco KRATŠÍ stopáž (určitě by bylo záhodno vypustit některé přespříliš infantilní scény kamaráda hlavního hrdiny, které mohou působit místy docela otravně). AUTOŘI filmu nám vlastně SDĚLUJÍ, že člověk si často musí sáhnout na samotné dno svých fyzických i psychických sil, aby mohl znovu povstav v lepší formě sebe sama a že houževnatost těla a odhodlanost a tvrdohlavost ducha je určitě jednou z cest ke kýženému cíli. "Jsi jenom další hora, na kterou musím vylézt", pronáší hlavní hrdina na konci snímku k největšímu japonskému mistrovi bojových umění.