anura

Zvažovala jsem přidat třetí hvězdičku. Ale pak se mi to rozleželo v hlavě a zůstaly jen dvě- za výpravu a herecké výkony. Bohužel film zcela zapadl mezi ty historické Sedláčkoviny, co se nyní točí a mají televizní ráz. Statický záběr, mnoho postav deklamuje jakési fráze, střih a to celé znova. Žádný děj, žádný spád, byť se vše odehrává na pozadí dramatických momentů naší doby. Spád tento film nabral až v druhé polovině, možná ještě později. Vzpomněla jsem po skončení na Trojanův tak vydařený Občanský průkaz, kde hudba, dobová atmosféra a dramata hrdinů fungovaly. Škoda.

Pro mne je to strašně slabé... Vyčpělý Michel Gondry nebo slabý scénárista? Všechna ta imaginace z předešlých filmů jakoby se zcela vytratila (v té míře) a Carreyho postava je tak prázdná... vůbec nevyužívá jeho skutečný herecký potenciál. Docela mne zajímá, o čem bude celý seriál, protože v podstatě jsou karty již rozehrané a není tam co objevovat.

Prijde mi to podobne zbytecne, jako sveho casu snimek Eliska ma rada divocinu.

Vitalij Manskij takřka nezná střih a tak jsou jeho filmy v podstatě nekoukatelné... nekonečně dlouhé záběry plné prázdných slov od unavených lidí. Přitom mnoho stěžejních informací spíše zaznívá mimo obraz ve voice- overu režiséra.

Velmi zdarile. Ale nejak tvurci zapomneli na selmy... lisku, rysa aj. Nevadi, snad priste.

Jakto, že ve třetích X- Menech chodí profesor X v jedné z retrospektiv po vlastních nohou, zatímco v tomto díle se dovídám, že byl ochrnutý prakticky od mládí?

Večer před ranní projekcí filmu seděl vedle nás v kavárně kina čas. Byl to barevně oděný pán v bizarním minikloboučku se svou skupinkou věrných, všichni měli velké odznaky ve tvaru květiny. Ti jsou divní... no jo. A den poté stáli tihle divní před malým sálem a něco si tam říkali. Za chvíli byli představeni na pódiu. Aj. Tak to se mi nepovedlo, to jsem se sekla a neuvědomila si, že jsem si sedla vedle britského Andyho Warhola a nepoznala ho. A přitom on mi prozářil celý den sluncem a snad možná celé Vary. A od teď budu všude chodit a všem říkat. Odpusťte mi, ctěný Andrew, jste úchvatný...

Zaujal mne zde jeden z komentářů, že jsme se dívali na několikahodinnový "spořič obrazovky". Ač si režiséra i obsazených herců vážím, o výše zmíněném komentáři se mi chce přemýšlet. Něco na tom je. Na druhou stranu i na spořičích obrazovky něco bývá. Či alespoň bývalo, když jsem byla mladší. Dokázaly nás fascinovat svou rutinou, ale i přesahem nějakých myšlenek, pokud tam byly.

...a ten snímek na mne dýchnul v kraji půlnoční tmy jedné debilní nedělní noci. A říkala jsem si, že v 90. letech vstoupil do kinematografie žánr, který s Pretty woman právě přišel o počestnost. Pokud tedy připustíme, že romantických komedií o princi a popelce je dnes přehršel. Odpouštím filmu jakoukoliv absenci formální estetiky a to, že takřka vnímáme pouze prožitky movitého mouly a bystré slečinky z ulice. A okolní nezáživné prostředí, jeho nevkusný vizuál, logika i děj je nám putna.

venezuelská telenovela...