Silence

Celý den v práci jsem poslouchal soundtrack.. i teď poslouchám... skladby, které jen podtrhují podmanivou oldschoolovou atmosféru a zdánlivě pomalé a unavené tempo, kterým Clint Eastwood příběh Christine Collins vypráví. Pevně v rukou to tenhle kovboj drží. Nejprve otupí ostražitost, aby poté přikoval do sedačky perfektním střídáním stylu vyprávění - jiná situace si žádá jiné prostředky a Eastwood dokazuje, že je schopný kamerou zachytit cokoliv. V menšině pak asi budu, když si dovolím oponovat a označím závěr filmu - poslední půlhodinku - za část, která do filmu patří, a díky které má snímek příjemně dlouhou dochuť. A vida, ani není zapotřebí šokujících zvratů a odhalení.. však uvidíte. Co mě trochu mrzí, je opět velmi černobílé vykreslení postav... ty zlé jsou temnotou prolezlé do morku kostí a ty dobré nemají ani skrvnku špatnosti... a přitom, pokud si přečtete něco o skutečných událostech, jimiž se film inspiroval, uvidíte, že tak jednoznačné to tehdy nebylo... 8/10

Jak se zbavit přátel a zůstat úplně sám? Například tak, že budu násilně lepit to, co by fungovalo v typickém anglickém filmu, na hollywoodskou šablonu. Že nevyčerpám ani desetinu potenciálu zápletky a třeba i tím, že divákovi předložím anglický film, jehož první "britská" polovina je překvapivě slabá a jako vítěz tak vychází klasický holywoodský konec. Simon Pegg je výborný, škoda, že nevypomohl i se psaním scénáře... 5/10

Vystříhat zbytečné scény, svléct do naha blondýnu od "armády", připustit do akce ještě víc chlapů a bylo by to plnohodnotné (trochu nechutné) dvacetiminutové porno... asi.. pro někoho....

Danny Boyle natočil nefalšovanou pohádku - to je první věc, se kterou je nutné počítat. Ano, pohádka je to totiž se vším všudy. Je tu princ jenž má svou cestu, překážky i osud předpovězený a vše se tomuto přizpůsobuje (dokonce i pravidla a zákulisí licencované soutěže), jsou tu lidé absolutně dobří, absolutně zlí a jeden blízký člověk na rozhraní a je tu samozřejmě princezna, kterou musí princ vysvobodit. Je to ale také pohádka velmi napínavá, originální a krásně vyprávěná, tudíž je celkem snadné smířit se s tím, že už z principu nemůže být tenhle film skutečné drama. Tentokrát se ale Boylovi povedlo i finále (a s pohádkovou teorií dokonale koresponduje zpracování závěrečných titulků) a já mám z tohohle milionáře velmi dobrý pocit, přestože Boyla podezírám, že ono schovávání se za naivní pohádkový mustr se mu náramně hodilo, aby se s tímto tématem a prostředím mimo televizní studio nemusel vypořádávat tváří v tvář... 8.5/10

Výborná akční jízda, která nahazuje vysoké tempo a obrovské dávky adrenalinu již od prvních minut. Osobně mi zrovna v tomhle případě v podstatě nulová gradace - monotónní tempo - nevadí. Kdyby Crank čekal třičtvrtě filmu na vygradované finále, nebyl by to Crank. Nemohl by totiž pracovat s a naplňovat hlavní "myšlenku" filmu - "Jen se nezastavit!" Za miniaturní peníze velká porce zábavy. Jen ten závěr s podkladem z Google maps bych si klidně odpustil, přestože určité kouzlo má... 7/10

,,Austrálie je zatraceně dlouhá, zatraceně nacpaná klišé, ale zatraceně úchvatná....... a Hugh je zatraceně....... sakra.......'' Silence (Východ ze sálu číslo 4, CineStar Plzeň, 2.1.2009 - 20:11:41)

Takovému velvyslanci bych dal okamžitě padáka, pokud bych byl jeho šéfem. Dlouhopřipravovaná a promyšlená mezicivilizační "záchranná" akce? Co je to proti několika výkřikům zoufalství dvou pozemšťanů: "Dejte nám ještě šanci, my se polepšíme!!" Stupidní zápletková klička přes osobní vztahy tenhle Den zničila. Den, který měl být poslední. Všechny ty zajímavé myšlenky tak vyprchaly absolutně do ztracena, nikde žádná beznaděj, epičnost, atmosféra... v hlavě tak nakonec zůstane jen tuctové klišé... 6/10

Přiznám se. A bez mučení. Labyrint lží mne obelhal. Obelhal mne opět výborný Leonardo DiCaprio (který je v rolích mužů mezi dobrem a zlem čím dál tím zajímavější), obelhal mne perfektní zvuk a obraz a zběsilé, až monotónní tempo, kterým se film hrne dopředu. Chvilku po projekci bych udělil čtyři hvězdy a víc bych Labyrint neřešil. Bohužel už cestou z kina jsem si uvědomil, jak Ridley Scott klame tělem. Jak využívá atraktivní a aktuální téma a právě rychlé tempo k tomu, aby zakryl, jak povrchně a černobíle ono téma zobrazil. Jak se nemůže rozhodnout, zda chce nabídnout inteligenější a náročnější snímek nebo hloupoučkou ale svižnou a uměle zdramatizovanou podívanou. Kvalitní řemeslo s výbornými herci, které je však natočené jakoby "z povinnosti" a bez zájmu. 6.5/10

K pohodové letní oddechovce má Mamma Mia zatraceně daleko. Ono pár povedených momentů, tři očividně užívající si páni herci a spousta slunce dobrý muzikál nedělá... a ještě ke všemu je to neuvěřitelně otravně uječené a divně se to hýbe....

Po víceméně komorním Casinu Royale, kde se největší bitvy odehrávají převážně na pokerovém hracím stole, dostává Bond protivníka hmatatelnějšího, protivníka, který se už v mnohém podobá oněm klasickým mocí či bohatstvím posedlých pánů, kteří se neohlížejí na následky a v případě uskutečnění jejich plánů by trpěly tisíce lidí. Stále je ale Dominic Greene, s příznačným příjmením, pouhým tréninkem na ty, kteří přijdou po něm a než Bond přejde tento můstek k dalším dílům, k těm největším parchantům s nejnebezpečnějšími plány, musí se ještě vypořádat sám se sebou, s minulostí. A tím škodí sám sobě, protože 106 minut je pro obě prolínající se linie zatraceně málo a Green a jeho plány jsou tak potlačené a slouží víceméně jako pozadí pro Bondovu vendetu. A je to škoda - s trošku delší stopáží se mohli oba na plátně vyřádit stejně. Jinak sviští QoS téměř bezchybně, Craig opět dodává správnou dávku osobitosti a přestože se, stejně jako v Casinu, tváří, že je jako jeden z nás, není tomu tak. Kolik jiných filmových agentů (včetně Bourna) vyhazuje domy do povětří, řídí auta, čluny, motorky, pilotuje letadla, skáče padákem, cestuje po nejexotičtějších místech světa a přitom je stále elegantní, obklopen krásnými ženami a najde si čas i na hlášku či sklenku dobrého alkoholu? Stále je to Bond, jenom osobitější a ne tak očividný, tak proč si nalhávat, že tomu tak není? To, co v mých očích tuto postavu - stejně jako v Casinu - také staví na vyšší stupeň je pojetí akce, ne samotné zpracování, ale to, že se Bond při potyčkách opravdu doslova zapotí a šrámy se také nešetří. A akce samotná? Ano, střih je hlavně zpočátku velmi rychlý, ale rozhodně ne chaotický. Dynamiku, fyzičnost a energii pak může závidět mnoho (i celkem nedávných) jiných filmů. Ne, nečekal jsem druhé Casino Royale, nečekal jsem ani to, co Quantum nakonec přineslo. Ale to, co přineslo, mě oslovilo. A především to nějak nemůžu dostat z hlavy a je pravda, že to jsem bezprostředně po projekci nečekal... 7.5/10