Legas

Bravo. Inovace v podobě divokého západu je jednoznačným okořeněním třetího Návratu. Také doktorova láska je velice vychytaná záležitost. Opět tu najdeme několik nezapomenutelných okamžiků a závěrečná scéna s parní lokomotivou patří k mým nejoblíbenějším částem celé trilogie.

Ve velké části filmu se vytratila ona kouzelná atmosféra prvního dílu. Už to není taková legrace. Marty má vážnější problémy a i když film nabízí velmi originální finále, které se odehrává ve finále dílu prvního, tak i přes tento svěží nápad nedosahuje kvalit (tedy vtipnosti a hravosti) jedničky.

Když slyším první tóny písničky "The Power Of Love" a vidím Martyho, jak spěchá na svém skateboardu do školy, celý se rozzářím nadšením. A v Návratu je takovýchto scén velmi mnoho. Film má výbornou atmosféru, vtip, spád a lákavé koketování s myšlekou poznat, jaké to tehdy doopravdy bylo v mládí našich rodičů. Klasika na druhou.

Výpravá podívaná - radost pohledět. Vtipný trikový snímek Karla Zemana, kterého jsem se v mládí dokonce bál, je i dnes v době pokleslých amerických digitálně-trikových filmů žánrovou klasikou. Když vezmete v úvahu, s jakými prostředky Zeman svůj trikový film natáčel, pak nezbývá než smeknout klobouk.

Herecky, režijně, trikově dobré, ale chybí tomu atmosféra. Podzemní výzkumná laboratoř je moc pěkná a moc moderní, než aby naháněla stavy úzkosti, strachu a já nevím čeho. Možná by takhle nějak výzkumné centrum mohlo vypadat, ale k čertu s realitou.

Oceňuji snahu o kosmorealitu, ale aby na jedné lodi směr Mars byl manželský pár kosmonautů, to je moc. Finále (čili závěrečné odhalení) nebylo vůbec šokují, zajímavé a už vůbec ne napínavé.

Pro fanoušky filmu nutnost. Absolutně vyčerpávající celovečerní dokument.

Závěrečná akce je velmi svěží a viděl jsem ji víckrát než samotný film, protože ten zbytek je pouze slaboduchá výplň před závěrečným mrháním kulek a cool zpomalovaček. John Woo by především potřeboval lepší námět, který lépe vyhovuje jeho starému hongongskému stylu. M:I-2 je po stránce vizuální celkem profesionálně odvedená práce, ale první půle se tváří jako mladý James Bond (s klasickou seriálovou Mission: Impossible nemá téměř nic společného) a druhá vypadá jako rozpohybované obálky pánských a dámských magazínů.

Akční komedie? Spíš bych se přiklonil k označení sitcom. Už Bayův režijní debut je dostatečně „bayovský“, ale i tak je dost málo akční. Nedostatek akce tu vynahrazují scény, které jakoby vypadly z Kroku za krokem. Koho nechytne úvodní scéna, kde se Will Smith dohaduje s Martinem Lawrencem o kvalitách vozu Porsche, nebude nepochybně spokojen ani se zbytkem filmu, který se nese v podobném duchu. Až se divím, že Bay po svém debutu rozpoznal, kde má přitlačit na pilu, a dvojka Mizerů už je téměř bezchybná. Ale i tak jsou Mizerové vcelku zdařilým rozjezdem tohoto „coca-colovského“ režijního fenoménu.

Segal je zpátky. Tentokrát zřejmě jeho um nestačil, že ho tak přikrášlili různými zpomalovačkami. Dnes už bohužel čistokrevný policajtský akční film není IN (a Segal bohužel taky ne). Kde jsou ty časy Přepadení v Pacifiku...