dlouheBidlo

Déčkový akční, rádoby historický film. Nedokoukal jsem. Nedůvěryhodné akční scény s mizernou kamerou. Nevidím důvod hodnotit více jen proto, že v tom český Jákl utopil prachy svoje a investorů. Daly se utratit o hodně lépe.

Ále jo, vyzkoušejte ....

dvě a půl hodiny nenápadité stokrát vykradené sračky. Nedodíváno ... naprostá nuda, závěr mě jednoduše nezajímal a nezajímá ....

K pětihvězdičkovým recenzím napsaným přede mnou není mnoho co dodat. Cruise! Watanabe!! v pozadí fantastický Hirojuki Sanada!!! a nádherná Kojuki Kató!!!!. Scéna, kdy Kojuki Kató obléká Cruise do brnění před bitvou je nejerotičtější filmová scéna, kterou jsem kdy viděl, ever. Hudba a ještě jednou hudba!! Kamera. Samurajská a bojová témata zpracovaná asijskými filmaři mají obvykle nádech komediálnosti a nepřirozenosti.  Ovšem tohle zpracování je pro evropského diváka naprosto precizní. Důstojné. Epické.

Skvělé. Pokud se naladíte na styl, jakým Villeneuve pracuje s napětím, budete nadšeni. Pro Benicia Del Tora a Joshe Brolina jakoby bylo napsáno na míru. Charisma stříká z každého filmového políčka. Přímé akce není mnoho, ale pokud Vás chytne režisérův styl, užijete si každý kousek. Film jsem viděl opakovaně snad desetkrát. Není zbytečných záběrů.  Od porady v zasedačce, přes jízdu uličkami mexického města až po závěrečný fotbálek mexických harantů. Vymazlená každá vteřina. Vyšší kvalita, než klasické akční filmy.  Herci, hudba, režisér, kameraman, prostě se to potkalo.

Výborné. Začátek (první dvě série) byl těžký. Na počátku jsou hlavní postava a celá její rodina tak strašní lůzři, tak věrně zahraní, že jsem se za ně trvale styděl, a šly na mne deprese. Seriál jsem několikrát odložil a opakovaně se k němu vracel. Od konce druhé série už pomalu, ale jistě stoupáte na vrchol. Poslední série je vrchovatou odměnou za strádání na počátku. Všichni herci skvělí. Porovnávat s Dexterem nelze. "Sympatického" Dextera si užíváte v každé jednotlivé epizodě. Pana Heisenberga naplno oceníte, až se na konci celý seriál spojí v jeden celek.

Vypíchnu jen dvě pomyslné špičky ledovce. Pilíři dramatu a napětí ve Hře o trůny byly bitvy. Zde porody. Delší, krvavější, odporně čvachtavější, uřvanější a co do poměru účastníků i více naplněné mrtvolami (překvapivě), než jakákoliv bitva, co jste kdy viděli. Netrpělivému divákovi je hned v první epizodě naservírován 10 minutový porodní maraton takové intenzity, že Bitvu Bastardů degraduje na venkovský badbintonový turnaj v Bhútánském království. Skóre 2:0 – nikdo nepřežil.  Nirvána pak nastane v šesté epizodě, která je zahájena a následně ukončena porodem. Skóre epizody 2:2 – nikdo nepřibyl. Není divu, že při takové „fertility rate“ bude zapotřebí o 100 let později posílit Sedm království migrační vlnou zpoza Zdi. Viserysovo oscarové umírání je klenotem kinematografie. Od první epizody se jako slimáčí stopa (doslova) vine až téměř nakonec. Vychutnejte si nekonečné belhání polo mrtvoly trůním sálem. Dramatické minuty naplněné chrchláním, sípáním a odpadáváním uhnilých kousků Viserysova těla. Zábavné, osvěžující, napínavé a inovativní. Tvůrci nechali divákovi dostatek času, aby si mohl odskočit podat sázku, zda se král dosmýká na trůn nebo ne. O co déle se belhal, o to déle na trůnu vydýchával. Nádhera!