dur.dur

Jednoduchý a předvídatelný film, který však slušně ocípá a občas i baví. Nic víc, nic míň.

Pierre Bourdieu je považován za jakéhosi guru post-strukturalistické sociologie a Evropské (snad i světové) sociologie jako takové. Je proto zajímavé sledovat někoho, kdo svou tvorbou ovlivňuje mnohé, nicméně jaksi zůstává skryt za horou textu a o něm samotném toho ví čtenář jen málo. Ne, že by tento film byl nějakým biografickým dokumentem, to ne. Autoři se skutečně drží více teze, že sociologie je bojový sport a celý film ji tak nějak sleduje. Bourdieu zde slouží jako někdo, kdo je schopný přeložit toto sdělení do jazyka každodennosti prostřednictvím debat na různých konferencích, komunálních shromáždění, komentářů k politickému aktivismu nebo rozhovorem pro novináře. Právě tento posun ke srozumitelnosti má potenciál přiblížit sociologii i těm, kteří stojí "mimo ni" a Sociologie je bojový sport může být jakýmsi pozváním do sociologie pro nesociology.

Měl jsem obavy z něčeho komorního, nezáživného a příliš vážného. Králova řeč mně však překvapila ve všech ohledech. Jedná se o příběh, jenž vážnost svého tématu humorizuje pomocí kontrastu s jazykem každodenního života a to vše v kulisách britské královské rodiny. Well done.

Dlouho jsem se tomuto filmu vyhýbal především kvůli rozporuplným komentářům, které jsem tady četl. Musím uznat, že ony postřehy se mnohdy trefují do černého. Atmosferický začátek filmu je skutečně vystřídán něčím, co atmosféru téměř postrádá. Napětí a tajemství založené na nevyřčeném funguje vždy téměř stoprocentně. Jeho postupným odkrýváním však film může získat úplně odlišnou kvalitu - někdy jde o posun vpřed, jindy zase naopak. V případě The Box odkrývání toho, co za tím vším je, film posouvá ve kamsi mezi Kostku, Fringe a Krajní meze. Všechny tyhle díla mám ale naštěstí rád.

Hru o trůny mně doporučil známý, fanoušek fantasy žánrů, s tím, že jde o must see záležitost. S určitou rezervovaností jsem shlédl první díl a musím uznat, že se jedná o velmi zdařilé dílo. Vůbec jsem nevěděl, že se jedná o něco, co je založené na díle G.R.R. Martina. Vzhledem k tomu, že Píseň ledu a ohně je jednou z mála fantasy, kterou jsem kdy četl, mám k seriálu trochu odlišný vztah. Vrací se tak ke mně něco, o čem jsem si myslel, že už je dávno zapomenuto. Vrací se ke mně bohužel i určité rozčarování nad Martinovým vyprávěcím stylem a tím, jak coby autor není schopen důsledněji sledovat jednu dějovou linku, čímž zabíjí celý fantasy svět, který si vytvořil. Mám trochu obavy, jakým směrem se vydá tohle seriálové zpracování. Podle prvního dílu to vypadá víc než nadějně. To však první kniha vypadala taky.