KubaJ54

Krásně zpracovaný film, který se ale neskutečně táhne a až ke konci si tvůrci uvědomí, že májí za sebou 2 h dílo a děj se posunul pouze malinko naproti tomu, co mají v plánu stihnout, takže nahodí neskutečné tempo a většinu děje dožene za 30 min a boom konec filmu a čau. Navíc ke konci filmu dochází k razantní změně v charakteru z jedné z postav a vy jen nevěřícně koukáte a nechápete, kde se to v něm bere. Opravdu škoda, protože jinak jde o skvělý film, který jsem si neskutečně užil.

Film Oppenheimer je neskutečně povedené dílo s přesahem do současnosti, který pojednává o zrodu atomové bomby, jejich tvůrcích, ale taktéž si hraje s vnímáním zodpovědnosti vůči sobě a ostatním, chápaní naklonění vah moci s tímto typem zbraní, s možností ospravedlnění jejího stvoření a jejího použití či morálních hodnot jednotlivých postav. Toto dílo sice nese název tzn. Otce atomové bomby, ale ukazuje, že se nejedná o pouhý počin jednoho muže. Film hned od začátku naběhne také do zajímavého módu dvou pohledů. Tyto pohledy jsou odlišené barevným spektrem filmu. Jeden je černobílý, který dle slov autora je objektivní. Druhý pohled je barevný a více subjektivní z pohledu Oppenheimera. Film exceluje ve přesouvání se z jednoho časoprostoru do druhého, a to již od samotného začátku. Film totiž začíná téměř na samém konci, ale nenechte se zmýlit. Tento prvek ve filmu nijak nepřekáží či nepůsobí zmateně, ale spíše se jedná o zajímavý styl vyprávění příběhu této osobnosti.  Přesun mezi minulostí a přítomností je velmi svižný a dokáže tak diváka neustále držet v napětí, protože skvěle vybalancovává méně dramatické chvilky v jednom časoprostoru tím druhým. Již zmíněná přítomnost má zde dvojí charakter. V jedné z nich se nacházíme u výslech Oppenheimera, jeho spolupracovníku a dalších účastníku projektu Manhattan (kód projektu pro sestrojení atomovou bomby), kdy se prověřuje, zda je Oppenheimer způsobilý k vlastnění bezpečností prověrky či se prověřuje jeho loajalita k USA. Zde pravděpodobně pocítíte tíhu osobní zodpovědnosti vynálezce atomové bomby nejvíce. Politika má zde i napříč celým filmem své místo, ale právě v této pasáži filmu pomalu zjišťujete, že vynálezem atomové bomby tento film či Oppenheimerův život určitě nekončí. Druhá tzn. přítomnost je další výslech jinak angažované postavy v Oppenheimerově příběhu, kde můžeme vidět Oppenheimera zase v jiném světle či vidět zákulisí jistých událostí ve filmu, které v Oppenheimerově pohledu chybí, a tato část je doplňuje. Také není možné zapomenou zmínit kvalitně napsané vedlejší postavy, které zde nefungují jako křoví, ale jsou napsaný a prezentovány jako samostatné osobnosti, které mají svůj vlastní příběh a život. V tomto filmu neexistuje dogma dobra a zla. Dle vlastních názorů si vytvoříte vaší kladnou postavu. Film je ale stále i přes svou komplexnost převážně o Oppenheimerovi, který je brilantně ztvárněn irským hercem Cillianem Murphy. Tato role mu neskutečně sedí a myslím si, že nyní si nedokážu představit jiného herce jako Oppenheimera. Z kina jednoduše odejdete s pocitem, který budete muset ještě dobrých pár minut po opuštění kina zpracovávat, a osobně doporučuji jít na tento film ve více lidech, aby mohla po skončení filmu následovat diskuse. Na závěr ještě další menší doporučení. Film je dlouhý 180 min a určitě nebudete chtít zmeškat ani minutu, a proto bych zde rád vyzdvihl pár slov jedné české instituce: „Pijte s rozumem!“

Isekai anime, které dokáže pobavit, ale vlastně se jedná o poměrně povrchní dílo. Doporučuji sledovat jako oddychovku, ale pouze pokud jste fanoušek isekai anime. Pokud nesplňujete obě podmínky, tak bych raději toto anime vynechal. Důvody, proč se nejedná o veledílo (spoilery !!!): 1. Nedomyšlenost reálného světa je zde velký problém. Nadlidské schopnosti a události nad kterými zůstává rozum stát, jsou na denním pořádku a všichni jsou s tím absolutně v pohodě a nikdo se tím nezaobírá. 2. Příběh jako celek na mě působí jako pohádka...hlavní hrdina se stává princem na bílém koni a vždy všechny zachrání (absolutně mi vadí absence negativních stránek hlavního charakteru) a vše dobře dopadne...nechápejte mě špatně, protože já často tento prvek vítám s otevřenou náručí (hlavně když potřebuji zlepšit náladu), ale u tohoto anime je to na škodu. Chtělo by to méně linelární zápletku a daleko více zvratů, které by měly dopad a dokázaly hlavního hrdinu či jiné postavy posunout vpřed. 3. Absence kvalitného záporáka...záporáci zde jsou vždy velmi povrchní a nezajímaví (samozřejmě jsou napraveni a je jim odpuštěno) 4. Postavy - klíčový prvek každého příběhu...zajímavá postava dokáže vyvolat sympatii/opovržení/ztotožnění se s postavou/smutek/radost/zmatení...jednodušeji, dokáže vyvolat nějakou reakci či emoci a udělat z ní důvod proč pokračovat v příběhu...tohle zde neexistuje...kult osobnosti? Ani zárodek. Propracované charaktery jednotlivých postav, které vám zůstanou v paměti? Určitě nehrozí. Je zde absolutně random vývoj postav (vývoj je silné slovo, ale co už), který absolutně nevyužívá svůj potenciál. Pár kladných bodíků: 1. Animace byla dle mého názoru povedená. 2. Dva světy: Skákání příběhů z jednoho světa do druhého bylo povedené a plynulé a navzájem se jeho dva životy ovlivňovaly. 3. Hůmor hlavního opatrovníka princezny mi seděl a jedná se o mou nejoblíbenější postavu z tohoto anime