vypravěč

Situovanost Záhady modrého pokoje do anglického prostředí snad měla posílit autenticitu filmu, kterou vedle všech těch jmen nesou zejména zádumčivé záběry na staré sídlo. Těmi film oplývá ještě více než papírovými dialogy a rád jim přiznávám schopnost navodit atmosféru – ostatně Jan Stallich byl kameraman mimořádně talentovaný a ještě před tímto Cikánovým debutem skvěle nasnímal například Innemannova Posledního bohéma, Kodíčkovo Obrácení Ferdyše Pištory – a především nadčasovou Rovenského Řeku. Stallichovům obrazům se dokonce daří zastoupit hudbu, již jsem ovšem i přes ně poněkud postrádal – podobně jako skutečné postavy, místo nichž se tímto umělým historizujícím světem pohybují jakési loutky z dobové brakové literatury.

Tato Moulinova lekce z pozdního kolonialismu nemá daleko k étosu Profesionálů, ovšem filmová (seriálová) řeč akcelerovaného počátku nového milénia poselství ředí bezpočtem městských projížděk a jiných nedějových motivů, které snímek spíše vyprazdňují, než aby navozovaly atmosféru nebo vyvolávaly napětí.

Barabášovo komorní válečné drama z nekonečných zasněžených hor soustředěně studuje postupně se proměňující vztahy mezi bytostmi vrženými do války, toho netvořícího ohně nenávisti a neporozumění. Každé setkání je zde osudové – a zvláště to se sebou samým. V něm člověka neohrožuje cizí zbraň, ale vlastní svědomí, v jehož světle se odhaluje pravá hodnota druhého, bližního. V zdánlivě monotónních scenériích se znovu a znovu potkávají dva partyzáni, pokaždé jsou trochu jiní a když zajmou mladého německého vojáka, uvolní se jejich dosavadní pouta a v odrostlé dětské tváři se začnou zrcadlit oba. V závěru pronikne do vyprávění i ženský prvek, který primárně demaskuje heroismus války a mužského vojančení. I v tomto spojení každý znovu přehodnocuje svou dosavadní cestu a přimyká se k ideálu života na svobodě. Vyprávění konečně katalyzuje tankistická jednotka, která se v průběhu filmu opakovaně objevuje jako jakýsi přízrak. Její závěrečný příchod opět spíše vypovídá o válce – jasně diferencuje přístup slovenských partizánů od odlidštěného vojenského mechanismu, který se odhalí jako svým způsobem osudový všem – i tomu, který se k němu sebezáchovně vztahoval.